Režie:
László NemesKamera:
Mátyás ErdélyHudba:
László MelisHrají:
Géza Röhrig, Levente Molnár, Urs Rechn, Todd Charmont, Jerzy Walczak, Balázs Farkas, Gergő Farkas, Sándor Zsótér, Marcin Czarnik, Levente Orbán (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Snímek se odehrává ve vyhlazovacím táboře v Osvětimi. Pojednává o Saulu Auslanderovi, maďarském Židovi a příslušníkovi tzv. Sonderkommanda, jehož členové byli od ostatních osvětimských vězňů zpravidla izolováni a měli na starosti ty nejstrašnější práce. Saul chce uprostřed mašinérie průmyslového vyvražďování důstojně pohřbít svého nevlastního syna. Film přitom připomíná až „umělecký horor" a poprvé v dějinách kinematografie ukazuje Osvětim jako chaotickou a přitom bezchybnou továrnu na smrt, jejíž chod musí udržovat sami vězni. (Film Europe)
(více)Videa (3)
Recenze (405)
Nepříliš komfortní divácký zážitek, kdy většinu času sledujeme týl hlavního hrdiny a rozostřený šrum okolo. Hlavní představitel Saula je naštěstí natolik charismatický, že film utáhne i bez větších slov a s jedním výrazem (netečným, ale přesto umíněným jít si za svým stůj co stůj). Sympatizovat se s ním moc nedá, protože zachraňuje mrtvé, zatímco ohrožuje druhé, kteří zachraňují naopak jeho. Nicméně za to, že tvůrci splnili, co předsevzali (ukázat jiný pohled na holocaust), musím jít nahoru. Teď už není pochyb o tom, jaká je nejtěžší a nejhorší práce na světě. Být členem Sonderkommanda. ()
Sledoval som pred časom rozruch, ktorý sa spustil okolo Saulovho syna, ale až teraz som sa dostal k jeho sledovaniu. Možno viesť diskusie o tom, či má ešte aj v súčasnosti význam nakrúcať filmy z II. svetovej vojny. Ak je odpoveďou áno, treba trvať na to, aby ich forma bola odlišná od dosiaľ nakrúteného. To je v Saulovom synovi splnené. Dokonca až tak, že novátorská forma zatlačila do úzadia všetko ostatné. Výsledkom je zaujímavý, dokumentárne ladený film, ktorého málo pravdepodobný dej sa do reality vrátil až v úplnom závere. Vnímal som ho, ako istý druh experimentu, ktorý ma nedokázal trvalejšie zaujať počas premietania. ()
Setkání se Saulovým synem pro mě představovalo tak intenzivní niterný prožitek, že jsem nebyl schopný k němu bezprostředně napsat komentář. Filmařům se podařilo navodit v rámci žánru tak vysokou míru autenticity, že překonat ji považuji prakticky za nemožné. Je to naturalistická návštěva pekla, jako by vás náhle ponořili do horké vody v kotli a téměř dvě hodiny jste cítili ničivé účinky síry, plamenů a kouře na své tělo. Saulův syn zachycuje 24 hodin trpké existence příslušníka Sonderkommanda ve vyhlazovacím koncentračním táboře. Svět kolem sledujeme očima otupělého vyčerpaného muže, který v posledních měsících zažil tolik hrůz, že vnímá díky obranému mechanismu své psychiky okolní svět jakoby v částečné narkóze přes filtry, zcela nezúčastněně. Až setkání s chlapcem, který zázrakem přežil pobyt v plynové komoře, v něm probudí lidské city. Protože jeho možnosti jsou nesmírně omezené, upne se k něčemu na první pohled iracionálnímu, k činu, který nechápou ani jeho spoluvězni. Svůj nápad uspořádat důstojné rozloučení se zesnulým v duchu židovských tradic brání v mezích svých možností ze všech sil. Pokud se nemůže starat o živé, postará se aspoň o mrtvolu. Saulův syn je nelíbivý, nepříjemný a depresivní film, který nejde doporučit na potkání. Vyžaduje jistý stupeň vnímavosti, schopnosti zachytit detail, domyslet napovězené. Na druhou stranu - hluboce zašifrovaný taky není a při četbě některých komentářů jsem poněkud nesvůj. Vážně je tak obtížné pochopit, jak to bylo se Saulovým synem a rabínem? Za sebe říkám, že jde o jeden z nejsilnějších filmových zážitků vůbec. Celkový dojem: 95 %. ()
Originálně natočený evropský snímek, jenž rozhodně není pro každého filmového konzumenta. Samotný příběh za srdce nechytne tolik, kolik by asi měl, hlavně z důvodů absence alespoň nějaké minulosti hlavního hrdiny, ale Saulův syn stojí hlavně na atmosféře a intenzitě. Ta je budována z velké míry nejen skvělou a nezvyklou kamerou, ale i výbornou prací s hudbou a kulisami. Z některých scén doslova mrazí v zádech a celý film navozuje opravdu nepříjemný pocit. [85%] | Kino ()
Evropská filmová událost roku, která ve mně po měsících očekávání, nutno říci i vinou okamžitého statutu jedinečného autorského díla, zanechala lehce rozpačité dojmy. Formálně bezesporu ohromně působivé - kamerová ich-forma, bezprostřední, dá se říci dokumentaristická orientace na nejbližší okruh okolního chaotického pekla, absence hudby či jakýchkoli pozitivních zvuků a konečně i "strhaný" výkon hlavního mlčenlivého protagonisty přinášejí do světa filmu dosud neokoukaný, vizuálně záměrně strohý, ale drtivě naturalistický pohled na nacistickou vražednou mašinérii, tak odlišný od řady hollywoodských melodramat. Úvodní minuty musí srazit do kolen každého, byť jen malinko empatického diváka. Bohužel film trvá 107 minut, během kterých si sice zachovává všechny své výjimečné charakterové rysy, ale jejich scénář nestačí vždy plnohodnotně pokrývat tak velké stylistické a myšlenkové ambice a přes hlavní tématickou linii prosakují vedlejší motivy o vzpouře a samotném chodu celé Osvětimi jaksi netečně, nedůsledně a zmatečně (což se možná dá považovat za účel, ale mně tenhle přístup po těch úvodních minutách zkrátka přestával vyhovovat). Pocit bezvýchodnosti a utrpení je ale všudypřítomný a alespoň v tomto ohledu splnil Saulův syn také své dějové poslání na jedničku... 75% ()
Galerie (21)
Zajímavosti (10)
- Film bol natočený za 28 dní. (Da_reba)
- Režisér Laszlo Nemes sa pri natáčaní nechal inšpirovať sovietskym filmom Choď a pozeraj sa (1985). (figliar)
- Aby sa dosiahol ideálny efekt zaostrenia, celý film bol natočený 40 mm objektívom. (figliar)
Reklama