Temnota

Giallo, ktoré podľa slov samotného režiséra Daria Argenta vychádza z jednoduchej inšpirácie – dva roky starého incidentu, kedy istý posadnutý fanúšik neustále telefonicky obťažoval svoj idol krvákov, až to začalo pôsobiť Argentovi značné nepríjemnosti. Hrozba fyzického násilia našťastie neprerástla slovné vyhrážky. Na tejto základnej báze strachu a prepojeniu vraha myšlienkami, prácou a životom svojho idolu, postavil Argento príbeh amerického spisovateľa hororovej literatúry Petera Neala. Jeho posledné knižné dielo TENEBRAE stojí pred, ale zároveň aj za desivou oponou vrahových činov. Knižný krimi román predznamenáva smrť. Niekto sa do jeho príbehu ponoril až natoľko, že zvraty v podobe vrážd mení na realitu. Kto je tým psychopatom zostáva až do záverečného odhalenia nejasné. ### Dnes už kritikmi, širokou diváckou obcou a cenzormi akceptované dielo, ktoré to ale u svojich distribučných začiatkoch nemalo jednoduché. Zákaz vo Švédsku, Nemecku, na Islande či vo Veľkej Británii, hovorí jasnou rečou. Čo sa týka britského trhu, kino premiéru malo “Tenebre“ v roku 1983, kedy o 4 sekundy skrátená verzia si to namierila do miestnych stánkov kultúry. V júni toho roku vydáva distribučné štúdio “Videomedia“ rovnakú verziu v podobe VHS nosičov. V marci 1984 sa cenzorom z BBFC prítomnosť “Tenebre“ na britskom trhu nepáčila, preto film na základe umiestnenia na zozname Video nasties sťahujú z distribúcie. K re-releasu sa pristúpilo až v roku 1999 zásluhou distribučného štúdia “Nouveaux Pictures video“ – verzia skrátená o 5 sekúnd. Uncut zostrih prichádza až v roku 2003 zásluhou vydania filmu v remasterovanej podobe na DVD – štúdio “Anchor Bay“, Rated:18. (06.03.2007)

Bravurní giallo, na němž oceňuji především to, že: 1.) Obsahuje všechny Argentovy trademarky v té nejvybroušenější podobě: Hlediskové záběry berou dech, mizanscéna je komponována tak, že vzbuzuje akutní pocit ohrožení (zejména zahrada u moderátorovy vily, která je plná ostrých tvarů), gore je tak propracované, až je vlastně krásné (zde často vzpomínaná useknutá ruka) atd. 2.) Netrpí žádnými z typických Argentových nešvarů či nedostatků: Nad identitou vraha se vznáší skutečně napínavé mystérium, všichni herci jsou kvalitní a dokonce i dialogy jsou dobře napsány. 3.) Je zábavně sebereflexivní a podnětně se vyjadřuje k otázkám konstrukce detektivního / giallo žánru a vztahu autora ke svému dílu (jakožto i odpovědnosti za něj). => Osobně považuji Tenebre za jeden z nejlepších Argentových filmů, u nějž jsem se tetelil radostí daleko víc, než u mnohem opěvovanější Tmavě červené. (18.04.2013)

Z mého pohledu je toto mistrovo giallo příliš chaotické a neucelené a dost jsem se v něm občas ztrácel. Vraždy jsou tu stereotypní a příběh zdaleka ne příliš originální. Jediné, co opravdu musím pochválit je výborný stejnojmenný progresivní soundtrack skladatelského tria Simonetti, Pignatelli, Morante, členy legendárního uskupení Goblin. (17.04.2011)

Sympatická vyvražďovačka s mým oblíbencem Johnem Saxonem ve vedlejší roli. Potěší netradičně velký počet vražd a i jejich značná originalita. Hudba Goblinů je také skvělá a logika je zde na vyšší úrovni, než to bývá u jiných italských giallo snímků. Tenhle film mě pobavil stejně jako další Argentovo podceňované dílo, 4 mouchy na šedém sametu. Jen tak dál Argento, jen tak dál. (14.06.2011)

Kostrbaté jsou některé triky a závěr, ale co se musí filmu nechat, to je naprosto skvělá hudba, kterou má svědomí kapela Goblin, s kterou Dario často spolupracoval. Abych byl ale přesnější, hudbu natočila pouze trojice členů této kapely, která je jinak čtyřčlenná. Na soundtracku jsou uvedeni jako Simonetti-Morante-Pignatelli, tedy nikoli jako Goblin. Ale je to opět jejich hudba, která film ještě o něco pozvedá. (29.04.2016)