Temnota

Místo škatulky horror je třeba doplnit GIALLO. Film, na kterém se podílí trojice Argento-Bava-Soavi prostě nemůže být špatný. Klasický Argentův film se zvrhlým masovým vrahem v černých rukavicích, především ženskými oběťmi, brutálním gore a skvělým hudebním doprovodem ( Simonetti-Morante-Pignatelli = Goblin) v duchu 80.let. Režisér je ve svých filmech doslova posedlý červenou barvou ( Profondo rosso, Suspiria, Inferno, Opera...) - červený telefon na letišti, červené auto, šaty a kromě krve pak červené lakovky na vysokém podpatku, které jsou v jedné ze snových scén použity k orálnímu znásilnění. Většina nejen ženských postav má bílé oblečení, které dobře kontrastuje s černou i náhodnou červenou, zejména pak krví. Černé rukavice, bílý šat, bílá zeď a rudý gejzír krve vytvářející fantastický abstraktní obraz... Oblíbená břitva je brzy nahrazena sekerou, což je zbraň mnohem těžšího kalibru. Ke slovu přijde i nůž - chladné zbraně tedy dominují. Psychoanalytici by si na filmu určitě smlsli, lze ho ale vnímat i jen jako příjemné pátrání po vhrahovi . Směrem k závěru se brutalita stupňuje až ke šťavnatým krvavým orgiím. Krom jiného se divák utvrdí v tom, že Italky jsou opravdu velice krásné! (10.01.2012)

Bravurní giallo, na němž oceňuji především to, že: 1.) Obsahuje všechny Argentovy trademarky v té nejvybroušenější podobě: Hlediskové záběry berou dech, mizanscéna je komponována tak, že vzbuzuje akutní pocit ohrožení (zejména zahrada u moderátorovy vily, která je plná ostrých tvarů), gore je tak propracované, až je vlastně krásné (zde často vzpomínaná useknutá ruka) atd. 2.) Netrpí žádnými z typických Argentových nešvarů či nedostatků: Nad identitou vraha se vznáší skutečně napínavé mystérium, všichni herci jsou kvalitní a dokonce i dialogy jsou dobře napsány. 3.) Je zábavně sebereflexivní a podnětně se vyjadřuje k otázkám konstrukce detektivního / giallo žánru a vztahu autora ke svému dílu (jakožto i odpovědnosti za něj). => Osobně považuji Tenebre za jeden z nejlepších Argentových filmů, u nějž jsem se tetelil radostí daleko víc, než u mnohem opěvovanější Tmavě červené. (18.04.2013)

ak tu sa tak Argento odviazal, až to nakoniec trochu neustrážil. Dovtedy jeho najbrutálnejší film a zároveň aj s plejádou krásnych žien, ktoré skončia hádajte asi ako. Bohvie čo sa režisérovi honilo hlavou pri písaní a na koľko žien bol práve naštvaný. Niektoré scény mimo vrážd pripomínajú scény z filmov Tinta Brassa, to len aby ste vedeli, do čoho tentokrát idete. Pointa je, ako to napísať, proste divná, čo nie je priamo kritika, len konštatovanie. (30.09.2021)

Tady moc nevím co s tím.. Na jednu stranu filmu vlastně nemůžu vytknout nic zásadního, na druhou stranu takových těch drobností (jako, že se některé věci dějí příliš nepravděpodobně, že se některé postavy chovají přinejmenším divně atd..) tam pár je, trochu ruší a ve výsledku mě to vlastně něják zvlášť neoslovilo.... Ale mimo zajímavé hudby, příjemného castingu, hezké kamery bych vyzdvihnul minimálně dvě fakt působivé vraždící sekvence(aspoň pro mě na to byla radost koukat)... Tři a půl ;) (24.10.2014)

Tak mám za sebou (mnou)dlouho odkládaný giallo kousek od Argenta. Film má celkem svižný tempo, dobrou atmosféru, skvěle se hodící hudbu, dost vražd a i nějaký to gore. Taky ale obsahuje pár nelogičností (respektive nelogický chování postav). Ve finále sice graduje napětí i atmosféra, ale smrt vraha mi přišla spíš úsměvná. Škoda. I tak se ale jedná o hodně solidní giallo zářez. (30.05.2020)