Temnota

S Tenebre jsem do dnešních dnů pořád váhal, to asi nejspíš těmi ne zrovna nadšenými ohlasy. Očekával jsem nejspíš pomalou detektivku ve stylu Ptáka s křišťálovým peřím. Bože, jak já se mýlil! Tohle je Argentovo mistrovské giallo, které mě vzalo dokonce víc, než tolik opěvovaný Deep Red. Mordů je na giallo až překvapivě hodně, jsou brutální (sekera rulezzz) a gradující finále se mění v pořádný masakr, kde se prolije to správné množství životodárné tekutiny. Herecké obsazení je nadstandardní a skvělá Daria Nicolodi mě opět přesvědčila, že její křik nemá obdoby. Občas najdeme i malinko akčnější scénu (pěkně nasranej dobrman), režisérovo klasické vychytávky (stříkající krev z odseknuté ruky) a ta grandiózní hudba má pro mě schopnosti návykovější, než některé kousky od Morriconeho. Tenebre je prostě super a jedno z nejlepších giall, s kterými jsem měl tu čest. (25.03.2011)

Kdybych se běžně holil břitvou, měl bych příště asi problém. Kdybych nerozštípal kalačem tu hromadu dřeva za barákem dneska, měl bych zítra další problém. A kdybych byl ve štábu Daria Argenteho třeba jen best boyem, taky bych se necítil zrovna nejbezpečněji. V tom filmu je totiž víc mrtvol než na hřbitově, vraždí se po každém druhém střihu, až jsem se ke konci začal modlit, aby přežil aspoň kameraman a já to mohl dokoukat. Za mistrovský opus bych Tenebre neoznačil, ale cením si toho, když se ve filmu něco děje. Protože není horšího hodnocení, než slovo nuda. (Challenge Tour 2015, film č.24) (22.04.2015)

Z mého pohledu je toto mistrovo giallo příliš chaotické a neucelené a dost jsem se v něm občas ztrácel. Vraždy jsou tu stereotypní a příběh zdaleka ne příliš originální. Jediné, co opravdu musím pochválit je výborný stejnojmenný progresivní soundtrack skladatelského tria Simonetti, Pignatelli, Morante, členy legendárního uskupení Goblin. (17.04.2011)

Řemeslně velmi zdařilý thriller. Přitom příběh má klasické, již několikrát viděné schéma - vrah zabíjí podle knihy, jíž je sám fanouškem. Tedy v podstatě nic nového. Nechybí tu závěrečná "překvapivá" pointa, která byla aspoň pro mně lehce předvídatelná. Ale co zaujme, jsou zdařile stylizované scény vražd. Argento při každé z nich využívá křiklavého kontrastu rudá-bílá. Bílé šatičky, bílé stěny pokojů (scéna, kdy useknutá ruka skrápí krví obloukobitým pohybem celou čistě bílou stěnu patří mezi nezapomenutelné), bílý interiér kuchyně, bílé prostěradlo na těle oběti - všude tam rudá barva krve sedne jako ulitá. Ale nemůžu říct, že bych se bál. Tenebrae není horor, spíš kriminálka, ve které jsou vraždy znázorněny o trochu tvrdším způsobem, než je v tomto žánru obvyklé. A samozřejmě, to se dalo od Argenta čekat. (31.08.2003)

Dario Argento - majster hrôzy: hrôzostrašných vrážd a katastrofálne hrozných dialógov a hercov. Tenebre je skoro kompletnou zbierkou majstrových slabín. Od dementných dialógov a ešte horších hercov, cez neschopnosť rozprávať príbeh, mizerný strih až po nevhodnú hudbu (a to Goblin v Suspirii milujem!). Vidieť iba Tenebre myslím si, že Argento je ambíciózny amatér. (28.04.2011)