Hej rup!
Heave Ho!
Režie:
Martin FričKamera:
Otto HellerHudba:
Jaroslav JežekHrají:
Jiří Voskovec, Jan Werich, Helena Bušová, Anna Švarcová, Josef Skřivan, Theodor Pištěk, Zvonimir Rogoz, Alois Dvorský, Václav Trégl, František Černý (více)Obsahy(1)
Legendárny predvojnový film kultovej dvojice komikov Jirího Voskovca a Jana Wericha. Filip je nezamestnaný robotník a Jakub zas mimoriadne bohatý továrnik. Teda, bývalý bohatý továrnik. Jeho konkurent Worst ho totiž priviedol na mizinu a teraz musí spolu s Filipom začať odznova. Čoskoro však pochopia, že sami nič nezmôžu a tak sa rozhodnú spojiť svoje sily v prospech celku. Tak vzniká družstvo "Hej rup", aby všetkým okolo seba dokázalo pravdu. Pravdu o hesle: V jednote je sila... (STV)
(více)Recenze (137)
Tento snímek patří už ode dávna k mým nejoblíbenějším pamětnickým filmům. Nelze mu upřít originalitu námětu, dynamiku i zdařilé zpracování v rámci tehdejších technických možností. Ještě k tomu přidejme osobitý herecký výkon Voskovce a Wericha s brilantní ironií, vtipné hlášky, dodnes fungující humor, dobovou atmosféru a stále živou působivou hudbu Jaroslava Ježka. Já považuji tento film po všech stránkách za výjimečný i když už dneska mladou generaci asi sotva osloví. ()
Na tomto filmu si můžeme milí uživatelé názorně demonstrovat, že všechna naše hodnocení ohledně politických postojů herců a režisérů jsou jen bohapusté kecy, jelikož nikdo z nás nezažil velkou hospodářskou krizi, nanejvýš tak normalizaci, kdy jsme sice pod komunistou úpěli, ale hlad jsme neměli. S prázdným žaludkem člověk snadno zlevicoví. V padesátých letech se pak asi hodně lidí probralo ze sna, ale už bylo pozdě. Tohle je taková hezká pohádka o kolektivizaci, která se nakonec stala skutečností, ale tak to asi V+W nechtěli, že? Hlavu vzhůru, žít se musí...80% ()
Honzíka Wericha se mi z nějakého podivného důvodu hrozně dobře poslouchá. Nemohu se nabažit jeho skvělého humoru a jemné hlazení naší mateřštiny. S Jiříkem Voskovcem vytvořili nesmrtelné duo, které bude mít jistě stále své fanoušky. K tomuto snímku bych si dovolil snad pouze dvě výtky. Jedna výtka se týká katastrofální technické stránky. Člověk musí mít opravdu bedlivě nastražené uši, aby mu nic neuteklo. Zázračná není ani kamera. Druhou výtku bych měl k lehce ideologickým závěrečným minutám. Zbytek filmu byl vynikající. Scénky z 5* hotelu a pracovní začátky v čele s plotostřižnou ve stylu Pata a Mata, se mi zabydlí v paměti na pěkně dlouhou dobu. Pánové mi připravili opravdu velmi příjemné chvilky. Těším se s nimi na další shledání. ()
Snímek humoristické dvojice Voskovec & Werich myšlenkově představuje kolektivizaci a boj proti nezaměstnanosti. Dalo by se plně říct, že se jedná o agitku v boji proti kapitalistické nespravedlnosti a těžko posoudit bylo-li tomu skutečně tak. Snímek má stejný námět, jako ruský film ´Generální linie´ (1929), ve které se chudé ženě Marfě po několika neúspěších podařilo přesvědčit zemědělskou komunitu, aby ovlivnili svůj další osud. A vybudovali družstvo, postupně rozšířili výrobu a jak jinak, jejich životní úroveň se náležitě zlepšila. To samé máme tu, jen se jedná o chudé dva nezaměstnané chlapíky, původem z rozdílné sociální vrstvy, právě v podání Voskovce a Wericha, kterým se hned na poprvé podařilo přesvědčit chudé dělníky, aby taktéž ovlivnili svůj další osud. Dostavili nedokončený dům, ve kterém se zabydleli, vybudovali družstvo s postupně se rozšiřující výrobou a i jim se životní úroveň náležitě zlepšovala. Hlavně začal konkurenční boj s úhlavním podnikatelským nepřítelem. Voskovec s Werichem však do celého děje samozřejmě také zakomponovali několik skečů a humorných scének, které pobaví i dnes. Asi nejznámější scénka je o stříhání živého plotu, ale na výběr je toho skutečně hodně. Film má tedy, kromě humoru, moralizační strukturu v době hospodářské krize a velké nezaměstnanosti. Inspirace s výše jmenovaným ruským snímkem je zřejmá, avšak buď jak buď, humoristická dvojice V&W to vzala po svém, očekávaně pobaví a to je hlavní. Kritika doby spojená se satirou je ukázková a ve své podstatě inspirativní i dnes. ()
Galerie (11)
Zajímavosti (25)
- Prípravám snímky venovali autori pol roka namiesto dvoch až troch týždňov, ako to bývalo zvykom. Martin Frič preto prišiel o réžiu ďalšieho filmu, kameraman Otto Heller dokonca o dva. (Raccoon.city)
- Film sa natáčal tri mesiace a len za päť týždňov pražskej premiéry ho videlo 70 tisíc platiacich divákov. (Raccoon.city)
- Žaloba na režiséra Martina Friča sa opierala o predpis z roku 1875, podľa ktorého "parný valec nesmie jazdiť tam, kde je viac obecenstva". (Raccoon.city)
Upraveno v květnu 2020. Film Hej-Rup! je politicky uměleckou reakcí Osvobozeného divadla na světovou hospodářskou krizi. Čtveřice mladé krve umělecko-kulturního prostředí Martin Frič, Václav Wasserman, Jiří Voskovec a Jan Werich, za přispění hudebního skladatele Jaroslava Ježka a kameramana Otto Hellera, zkonstruovala filmové dílo z rachotu sociálně kritického vartování levicových idejí, parodování filmových postupů i stereotypů, satirického škádlení ironie a groteskního zlehčování jako odznak charakteristického klaunského přístupu Osvobozeného divadla. Je to idealistická vize v nejčistší, i nejrozvernější, podobě myšlenky. O komunismu se netřeba obšírněji zmiňovat, neboť nejde o proklamaci komunistického řízení státu, které se již v tehdejší době v sousedním Sovětském svazku přetransformovalo do vytváření jakési pokrokové "lidové šlechty", soupeřící mezi sebou navzájem o podíly na moci. Jde o idealistické pojetí, jež vnímá nejslibnější potenciál v síle dělnické masy společnosti, která se naučí spolupracovat, vytvářet kladné společné hodnoty práce a života a díky té pílí a soudržností se dokáže stát účinnou, konkurenceschopnou, důstojnější a spravedlivější alternativou tradičního stavu kapitalistického kalkulování a diktátu peněz. Čistá myšlenka, na níž není lidstvo připraveno. Nadhled má základ v grotesce a přizpůsobivém souznění rytmu a nálady. Obraz skotačí z přemíry vášní, poeticky laškuje a krášlí svou pouť lehkonohou písní. Prvním hrdinou umělecko-politické teze je Jakub Simonides (dobrý Jan Werich), lehkomyslně velkodušný továrník a pálivý trn v oku jeho přímé ekonomické konkurence. Ale pro osobní nezkušenost s manuální prací, díky šťastné náhodě a klaunskému zaujetí se rozeznají možnosti vůle kolektivní soudržnosti, proto se stává ideálním řešením i nadějí na faktické problémy doby nejdemokratičtější řízení lidstva. Druhým hrdinou sociálně kritického pamfletu je Filip Kornet (zajímavý Jiří Voskovec), z hladu nespokojený nezaměstnaný dělník. U něj je sice nešikovnost s manuální prací na pováženou, ale jeho úkol je naštěstí někde jinde. Cirkusoví klauni kráčejí svorně ve dvojici, společný úder zbraní vykazuje spolehlivější úspěch. Z dalších rolí: barmanka z kolonie chudých pracujících s romantizujícím významem Marta (Helena Bušová), zkarikovaný všehoschopný nepřítel dělnického lidu a zákeřný prezident konzervárenského impéria Worst (Josef Skřivan), ten zbabělý zrádce přítele a zkorumpovaný ředitel Simonidesových závodů Brown (Theodor Pištěk), s úpravou živého plotu násilnicky nespokojený vášnivý filatelista (Alois Dvorský), bankéř s "čestným" řešením (Alexander Třebovský), z hladu k sebevraždě svolný nezaměstnaný (Václav Trégl), nešťastník a nezaměstnaný kuchař (František Černý), necitlivý rozhlasový reportér (Jaroslav Průcha), jadrná provozovatelka noclehárny pro chudé (Anna Švarcová), či na lístky akurátní vedoucí asfaltérů (Vladimír Smíchovský). Film Hej-Rup! je uměleckým dílem, které se nezříká odlehčeného skotačení a žonglování na poutí cirkusových klaunů, přidává k nim poezii, satiru a osobní politický postoj. Obdivuhodný filmový počin! () (méně) (více)