Hej-rup!

Hodně levej film, ovšem ve třicátých to bylo rebelantství a to bylo pánům V+W vlastní v jakémkoliv zřízení. Být rudý  režim o pár let později svobodnější, možná bychom se dočkali i filmu pravého, kde by třeba mladý Worst bořil budovatelům ideály.  Sociální taškařice plná hlášek  a obyčejné lidské touhy po životě a nikoliv ve sračkách, což byla za tatíčka Masaryka bohužel pro spoustu lidí norma.  Máslostroj je pak něco, co se nedá nezapamatovat, kdysi jsem takový auto měl, tedy jen osobní a je třeba říct, že to byl i fajn kočárek a našeho prvního to drndání vždycky spolehlivě uspalo kousek za barákem. (04.11.2022)

[3,5*]     "Ne, to jsou moje hodinky a ty já neprodám, rozumíš? Ja umřu hladem, ale budu vědět v kolik hodin."     Vydarená komédia mojej obľúbenej komickej dvojice z obdobia hospodárskej krízy, so silným sociálnym podtónom. Ide v nej o obžalobu bezohľadných úžerníckych podnikateľov a nespravodlivého sociálneho systému, čomu zodpovedá aj humor, ktorý má miestami taký smutnejší charakter (občas som si nemohol nespomenúť na Chaplina). Voskovec (nezamestnaný robotník Filip Kornet) s Werichom (továrnik Jakub Simonides) sú výborní (najmä druhý menovaný), tie ich konverzačné kreácie sú unikátne ("Ješte jednou, prosím vás. Já byl poněkud vedle sebe."). A to všetko za sprievodu charakteristickej hudby Jaroslava Ježka. Za zmienku stojí aj objavenie sa Františka Filipovského v jednej z jeho prvých rolí (a nie zrovna zanedbateľnej). Na druhej strane mi tu trochu vadí Josef Skřivan (Worst, prezident konzervárne), tá jeho prehnaná karikatúra pôsobí miestami až trápne. Ak mám filmu niečo vytknúť, tak to bude ten jeho útržkovitý charakter, pričom niektoré útržky sa mi páčia veľmi (rozhlasový prejav nezamestnaného, nocľaháreň, valec, plošina, bežecké preteky), niektoré zase vôbec (stavba domu, veľkolepý budovateľský záver). Najväčší problém ale vidím v tom, že sa tá fajn ľavicová orientácia napokon zvrháva na nehanebnú, miestami až neznesiteľnú červenú agitáciu, pri ktorej všetky budovateľské filmy z 50. rokov blednú závisťou. Po poslednom pozretí musím, aj keď veľmi nerád, odobrať jednu hviezdičku (4->3).     "Automobil za 3 tisíce. ... A jezdí. Ale musel by bejt zejtra koupenej." "Jako myslíš, že pozejtří by už nejezdil?" (21.08.2024)

Kdysi dávno jsem tenhle film jako první dvojice V+W viděl v kině. "Vlezlou" titulní písničku jsem si pak několik dní zpíval a na hudbu Jaroslava Ježka od té doby nedám dopustit. To, že většina umělců předválečné republiky byli příznivci levice, je pravda, a v jejich díle se značné sociální cítění projevovalo. Že k těmto tvůrcům patřili i V+W je taky pravda. A tento film názorně ukazuje, kam až to vede. Spousta vtipných scén (plotostřižna, žehlení parním válcem...) je "navlečena" na poměrně nesmyslný příběh. Karikování velkoprůmyslu a upřednostňování družstevního podníkání dneska působí trochu "out". Působivá je píseň "Den za dnem" s funkční zadní projekcí a celá scéna z levné noclehárny. (14.12.2010)

Velmi příjemná podívaná.... Nemít chleba, nemít práci, živořit jak darebáci, to přec nikam nevede. Sám si nikdo neví rady, dejme hlavy dohromady, snad se nám to povede Hej rup, peklo nebude ráj se vrací Hej rup, s námi kdo bude najde práci, Hej rup, Hej rup, jsme mladý chcemi žít Hej rup, všichni za jeden táhnem provaz, Hej rup, pro nás to platí jako pro vás Hej rup, Hej rup, že chceme všichni žít. Hej rup, kdo má sílu, Hej rup, ruce k dílu, Hej rup, Hej rup, jsme mladý chceme žít. Hej rup, chceme práci, Hej rup, hejrupáci, Hej rup, Hej rup, chceme žít Hej rup, Hej rup, Hej rup, Hej rup, Hej rup (05.03.2011)

V době vzniku přijala film česká filmová kritika s neskrývaným nadšením a viděla v něm závan svěžího větru, ba dokonce světovosti v jinak zatuchlém českém filmovém rybníčku. Co si budem povídat, oproti všem těm Anduličkám a Toničkám s ranečkem štěstí a zármutku, excelentním kýčům toho nejhrubšího ražení se samozřejmě Hej-rup! dá označit za oscarovou záležitost, ale bohužel je to spíš případ, kdy je jednooký mezi slepými králem. Doba vzniku je hodně znát, československá kinematografie se teprve začínala rozvíjet a Voskovec s Werichem se teprve na filmovém plátně hledali. U obou, ale především u Voskovce, je ještě znát divadelní manýra z Osvobozeného divadla. Navíc je ten snímek doslova manifest meziválečné levicové avantgardy ovlivněné sovětským vzorem a až po uši vězící ve víře v sílu kolektivu. Samozřejmě dobový kontext je jiný než budovatelská dílka z přelomu 40. a 50. let a za Hej-rup! dostali tvůrci pochvalu i od měšťanského liberálního tisku, ale i tak mi ta nefalšovaná naivita přijde tak nějak nepříjemná. Nesouhlasil bych se svým uživatelem flankerem.27 v tom, že snímek ironizuje levicové ideály, ten kritický odstup tam chybí už proto, že film byl natočen ještě před moskevskými procesy a nebyl důvod pochybovat. Ta zdánlivá karikatura je spíš důsledek nechtěného nezvládnutí jednotlivých motivů. Mělo jít o společenskou kritiku, ale z třesoucího se vozíčkáře, který představuje mocného šéfa velké továrny a navíc trapně přehrávaného, nemůžete udělat plnohodnotného protihráče Voskovce a Wericha. Werich jako typický představitel levicového ideového směřování na filmovém plátně svoje ideály mnohem přesvědčivěji zobrazil v Pekařově císaři o řádku let později. Celkový dojem: 55 %. (16.05.2012)