Hordubalové

Vyborny film jednoho z nasich nejlepsich reziseru v historii, podle predlohy jednoho z nasich nejlepsich spisovatelu nemohl dopadnout spatne... Pekny pribeh, zajimave postavy (snad krome bratra, ten v podani Bielika pusobil jako nejaka karikatura). Jaroslav Vojta byl uzasny, dost mozna jeho zivotni role. (30.04.2017)

Film výrazně narušuje postava Michala Hordubala. Bielikovi měl někdo vysvětlit, že už nehraje Jánošíka. Ty jeho akrobatické výkony byly jednak trochu legrační, jednak patřily do jiného filmu. Navíc jeho přítomnost u Hordubalova domu byla naprosto nesmyslná a také se ve filmu nakonec nijak neobjasnila. Špatným rozhodnutím bylo i obsazení Hordubalovy manželky. To, že nemá ve scénáři mnoho textu, neznamená, že tu roli může hrát i vosková figurína. Zvláště když stojí vedle herce takového formátu jako Jaroslav Vojta. Jinak se jedná o velmi povedené dílo, zvláště pokud bereme v úvahu rok vzniku. Mezi studiovými konverzačními snímky té doby je to nepřehlédnutelný film. Tedy byl by, pokud by ho dávali častěji v televizi. (24.03.2023)

Filmová klasika, na níž se scénáristicky podílel autor předlohy Karel Čapek. Proto předpokládám, že se film držel autorovy představy. Váhal jsem mezi čtyřmi a pěti hvězdičkami, jednu jsem nakonec přece jen ubral, protože proti jiným Fričovým filmům je především vedení herců slabší, snad to zapříčinil i jejich výběr. Frič si tu naposledy vybral do hlavní role svoji manželku Suzanne Marwille, která rozhodně byla pro zvukový film takřka nepoužitelná, mladšího Hordubala hrál aqž příliš jánošíkovsky pojatý (skákání přes hory a doly) Paľo Bielik, a tak proti těmto dvěma stojí jen výjimečné výkony Jaroslava Vojty (jedna z jeho nejlepších rolí) a Františka Kováříka. Scéna v Mišově chalupě v horách, kde se ptá Hordubal, zda je správné vzít si život, mě doprovází v krizových chvílích i mým životem... (05.11.2015)

Hordubalové Martina Friče jsou jistým filmovým kompromisem literární předloze Karla Čapka. Je podávána chutná porce neidealizované romantiky československého venkova, do popředí filmu vystoupila osamělost vnitřního světa a zoufalství v odcizení. Ke slavnostnímu defilé dramatického koncertu osamělého jedince jsou přizvány jásavé hrdinské šlépěje akčního thrilleru a potřebné zadostiučinění pocitu v dosažení světské spravedlnosti v soudní síni. Obraz skládá poklonu poetizující kompozicí a zabořen po kolena se prodírá marastem niterné bolesti i vystrašené obrany osobní důstojnosti. Hrdinou lidské osamělosti je Juraj Hordubal (vynikající Jaroslav Vojta), sedlák v návratu z dlouholetého pracovního pobytu v americkém blahobytu. Partnerské odcizení se marně pokouší o vstřícný krok a v nepřehledné změti pocitů se přijímá rozhodující podíl viny. Úzkost vnitřního světa nevyléčí natrvalo ani bezelstný dětský vděk. Hlavní ženskou postavou je Polana Hordubalová (zajímavá Suzanne Marwille), Jurajova manželka. Dlouholeté odloučení si již zvyklo na změněné životní pořádky, a proto zatvrzele odmítá přijmout nevyhnutelné ukončení intimních potřeb. Osamělost se bezradně utápí v neporozumění a faktu odmítnutí. Nebojácným akčním hrdinou je tu Michal Hordubal (sympatický Paľo Bielik), Jurajův mladší bratr. On je tím, kdo bez zaváhání napravuje drobné životní nehody a bez bázně se staví nebezpečí lomu a horské krajiny. Důležitou postavou je Štěpán Manya (zajímavý Mirko Eliáš), čeledín na Hordubalově statku. Náhlá ztráta toho výsadního mužského postavení se pochopitelně pokojně nesmiřuje s nevítanou životní změnou. Výraznou postavou je Hafie (zajímavá Eliška Kuchařová), malá dcerunka Juraje s Polanou. Nevynucená dětská bezelstnost je jediným pohlazením v trudnomyslnosti osamění. A k výraznějším postavám patří také Maryna (příjemná Vlasta Součková), Michalova mladá žena. Naplnění vnitřních lidských světů nemůže dostat vhodnější ukázku. Z dalších rolí: starý a dobromyslný bača Míšo (František Kovářík), Marynin mladší bratříček, již bez rodičů, Filípek (Filip Dávidík), lidsky zdrženlivý četnický praporčík Gelnaj (Gustav Hilmar), jeho komisně odměřený kolega, štábní strážmistr Karel Biegl (Vilém Pfeiffer), zapšklý a záludný soused Gejza Fedeleš (Vladimír Majer), bystřejší vykonavatel soudní pitvy, MUDr. Václav Klenka (Alois Dvorský), ctihodný předseda zasedajícího soudního senátu (Karel Veverka), nevinného obviněného žalující státní návladní (Přemysl Pražský), odhodlaný Michalův obhájce (František Filipovský), či hystericky ješitný schválený soudní znalec (Jaroslav Marvan). Hordubalové jsou hluboce prožitou úzkostí a strachem osamělosti lidského vnitřního světa. Zločin obdržel anekdoticky nevybíravé vyznění, akční sekvence a nastolení soudní spravedlnosti jsou určeny potřebě trhu. Jeden z těch pozoruhodnějších filmových zážitků. (26.05.2020)

Velmi zdařilý přepis románu Karla Čapka. Rozhodně zdařilejší, než pozdější zpracování režiséra Balíka. Mlčenlivé scény v Hordubalově rodině a zvláštní půvab Suzanne Marwille zabíraný detailem kameramana Blažka byly velmi působivé. Režisér Frič zvolil netradiční obsazení. Jednak to byl Vojta v roli Juraje Hordubala, Fričova žena Marwille v roli Polany a především vysoký a urostlý Paľo Bielik jako Hordubalův bratr Michal. V ostatních rolích měl režisér také šťastnou ruku a to v případě Mirka Eliáše jako Štěpána nebo Františka Kováříka jako bači Míša. Suzanne Marwille patřila mezi herečky, kterým příchod zvuku zničil jejich filmovou kariéru. Její síla spočívala především v zajímavém obličeji, nikoliv v herectví jako takovém. A proto jí role mlčenlivé Polany rozhodně sedla. (16.05.2006)