30 minut po půlnoci

Perfekcionistické...až moc, a nevidím to ako záporný element - takéto "workoholické sedenia" kde sa to hmýri číslami, grafmi a údajmi naozaj milujem, len sa mi zdá, že pracovať v tejto anabáze s "devalvovanými" (resp. CIA poskytnutými) informáciami degraduje výsledný dojem. To je však (už teraz) neovplyvniteľná skutočnosť, ktorú nemožno K.B. vyhadzovať na oči pretože sa s náročnou látkou vysporiadala viac než dobre a predovšetkým po technickej stránke zadovážila vybrúsený počin ktorému vládne presný strihač, nervy drásajúci Desplat a vo vzťahu k propagandistickým teátrom umelecká odosobnenosť Bigelow. Obsah je síce rozporuplný, ta avizovaná normalizácia mučiacich praktík, to znižovanie etických štandardov o ktorých sa Slavoj Žizek rozpisuje vo svojom príspevku pre Guardian až tak od veci nie je, ale "Zero Dark Thirty" sa dá dešifrovať na viacero spôsobov. Okrem tých poplašných, prechválených a podhodnotených výkrikov sa môžme aj domnievať, že neišlo o účelovo podsúvané oblbovanie, ani o gulervúcu poľovačku, dokonca ani o prázdne tlachanie kancelárskych myší, možno išlo o skonštruovanie "reálneho" thrilleru upriamujúceho sa skrz úmorne-pedantské vyšetrovanie na jediný target - dolapiť korisť za každú cenu. Tomu podlieha takmer všetko (komerčne) divácky nevďačné - neznáme postavy = šachové figúrky, neakčnosť = námatkové výbuchy/jeden kľúčový záťah a tvorcovská odťažitosť = nesentimentálna podoba udalostí bez patosu. Napokon chúlostivé fakty ohľadom enhanced interrogation techniques sa neobhajujú, ani neodsudzujú, len sú zobrazené ako zverský nástroj proti zverskosti, nesúhlasím s nimi, ale taktiež sa neubránim pochybnostiam čo by sa bez nich v tomto fanatickom maraste dosiahlo. Odpoveď nehľadám, no otrasený ráznym direktom ostávam. (08.02.2013)

O honu na Usámu a především o jeho "úspěšném zakončení" si myslím svoje. Kolem celého toho slavného vystopování, zastřelení a "pohřbení" do moře se zkrátka stále vznáší tolik otazníků jako vos okolo pohozeného nanuku, a proto jsem doufal, že nějaký ten otazník bude i ve filmu. Nebyl. Netočil ho Oliver Stone. Místo toho vznikla dvě a půl hodiny dlouhá a místy doopravdy nudná americká propaganda, která se spoléhá na dobré herecké výkony, Desplatovu hudbu a na to, že až divák uvidí závěrečnou, velice dobře natočenou akci, leccos promine. Abych pravdu řekl, já za tyto klady nedávám původně zamýšlené dvě, ale tři hvězdičky. Jenže bůhvíjak spokojený rozhodně nejsem. Předchozí film Kathryn Bigelow, který mi také nijak neučaroval, se mi rázem líbí o něco víc.__P.S. Jak by musel vypadat konec 30 minut po půlnoci, abych mu dal o hvězdu více? Agentka Maya přistupuje k pytli s mrtvolou, rozepne zip, jeden z vojáků se jí zeptá, jestli je to bin Ládin, Maya neodpoví. Zatmívačka, titulky. Pak bych byl mnohem spokojenější. (30.07.2013)

Poražení mají hlas, tvůř i důstojnost (kterou si uvědomíme ve chvíli, kdy jim je naprosto upírána a film neodvrací "oči"), vítězové tu nejsou - jen podivné poznamenané bytosti bez intimity a rozkoše, osamělí technokrati, kteří přivyknou lecjakému svinstvu, ale rozebere je, když někdo postřílí jejich oblíbené opičky. Někdo z amerických kritiků napsal, že tenhle procedurální pohled na "výkon spravedlnosti" je amorální a přišel podobně jako Greengrasův Let č. 93 příliš brzy. Já říkám: právě včas. Možná se jednou dočkáme filmu, kde bude vše opatřeno jasnými morálními hodnotami, hodní budou hodní a zlí budou zlí. To bude příběh vítězů. ZD30 je příběh ztracených a opuštěných lidí, který se sice dá vykládat jako obdiv k výkonnosti byrokratické mašinérie tajných služeb, ale mnohem spíše se nabízí interpretace, že Bigelow natočila další odvážný film zaznamenávající stigmazitované jedince, kteří "hýbou dějinami". (14.02.2013)

Zero Dark Thirty aneb definitivní potvrzení, že Kathryn Bigelow má koule větší než většina jejich chlapských parťáků režisérů a s Jessicou Chastain musíme do budoucnosti počítat. Zatímco The Hurt Locker byl doslova blesk z čistého nebe, který přišel odnikud, na tento film všichni čekali, speciálně díky tématu. A já si myslím, že právě díky tomu, že už víme, že Kathryn nějakou tu akci zvládne, tak většina nějak zapomíná tomuto filmu přičíst zásluhy. Ne já. Já si tento film opravdu užil, bavilo mě sledovat, jak malé kousky informací museli agenti skládat, aby se vůbec někam dostali a hlavně (a tady speciálně klobouček dolů pro Kathryn) se film nebojí udělat z amerických hrdinů, kteří udatně bojují/bojovali ve válce (takhle se na vojáky dívá většina Ameriky a proto díky tomuto filmu byla v USA taková kontroverze) lidi, kteří občas aby dostali informace, jdou "tak trochu" přes čáru. Pro ni to znamenalo (nechtěnou) kontroverzi, která ji stála nominaci na nejlepší režii a prakticky nulové šance na Oscarech pro její film, ale pro mě to znamená jen jedno - těším se na další film od této režisérky, která má oči otevřené a nebojí se natočit to, co vidí. 95 %. (31.01.2013)

Kathryn Bigelow podobně jako v Smrt čeká všude podniká realistickou, snad až dokumentární exkurzi do válečného prostředí, přičemž se nám ji snaží přiblížit skrz emocionálně zabarvenou optiku jednotlivce. Co však v předchozím opusu fungovalo, nyní působí poněkud úmorně. Film neustále osciluje mezi dějově nepříliš vzrušujícím (polodokumentárním) politicky laděným tlacháním a zmiňovaným emocionálně zabarveným thrillerem. Speciální agentka Maya, byť skvěle zahraná Jessicou Chastain, nepředstavuje až tak sympatický charakter jako Rennerův seržant William. Informace jsou nám podávány střídavě z různých období, prostřednictvím postav i médií, zmapování kauzy je tedy všestranné, ale méně divácky zábavné... 7/10 (26.01.2013)