30 minut po půlnoci

Byl jsem na ten oskarový špektákl velmi zvědavý, ale pořád se mi do toho nechtělo, obával jsem se předkládaného amerického entuziasmu, sáhodlouhých rozprav do duší zlotřilým jihadistům a nyní jsem zjistil, že mé obavy byly správné. K tomu všemu mi ještě bylo dopřáno nezajímavých emočních scén nudné agentky, nevěrohodného vyšetřovatele/mučitele, stupidních vztahů v kanceláři, triviální vyšetřování záznamů výslechů apod. Hodina v prdeli a nic jsem se nedozvěděl. Jen, že Abú Abdaláh znamená táta, který honí kurýra. Je ale dost možné, že titulkář byl na houbičkách, když to překládal. Táhlo se to jako tejden před vejplatou, akce prakticky žádná, spousta keců k ničemu, kvantum lží a nesmyslů. Vztah k jakékoliv postavě jsem si neudělal, celou dobu film zpochybňoval a tedy se i bavil nad tím, jak je to vše zkreslené a jak tomu akademici sedli na falafel. Tohle mohlo dostat Oskara snad jen za výpravu. Na druhou stranu, úplně pitomé jako filmy se Seagalem to není a člověk se aspoň podívá, jak si Američané představují válku. No... jako Hurvínek, přátelé, jako Hurvínek. Takže, dvě hvězdy za snahu, jakés takés finále a radost z natáčení pí Bigelowé. (04.07.2014)

Mariňák ukázal válku jako čekání s nejistým výsledkem, Smrt čeká všude jako adrenalinovou drogu, Zero Dark Thirty jako zdlouhavou profesionální práci. To se tady odráží v několika rovinách. Hlavní hrdinka je workoholička, která se už od školy bratříčkovala se CIA a celou dosavadní kariéru vlastně věnovala hledání bin Ládina. Na lásku a přátele nemá čas, vztahy si vytváří ryze pracovní (nicméně Pána Prstenů zná). V Zero Dark Thirty jde neustále o informace, a pokud je film něčeho rekonstrukcí, tak právě řetězce (nepravdivých, matoucích, zpochybnitelných) informací, které nakonec vedly k zabití Usámy bin Ládina . Film proto příznačně začíná tmavým záběrem, kdy pouze slyšíme střípky audio nahrávek z 9/11 - Američané byli tehdy doslova "in the dark". Pátrání začíná z bodu nula, kdy se následně postupuje od "žádných" informací, přes "nepravdivé" a "matoucí" až po "pravdivé" nebo "pravděpodobné". Všechno je nakonec kvantifikováno, přepočítáno na užitek, zbaveno jakékoli osobitosti. Protagonisty definuje pouze jejich profesní úloha v rámci systému, kde navíc někteří fluidně systémem proplouvají a mění pozice; pronásledovaní jsou pouhými čárkami na grafu, rozmazanými pixely na obrazovce nebo odosobněnými kódovými označeními (UBL, Listové Eso apod.). Zásahová jednotka "Kanárků" není souborem jasně definovaných individualit, ale zaměnitelnou horou svalů s odpovídajícím technickým vybavením - je to, jako všechno ostatní, pouze nástroj k dosažení cíle. Nakonec, i v samotném závěru jsou nejdůležitější ukořistěné harddisky, CD, DVD a další záznamová média (=informace) než Usáma, jehož vrchol přijde až ve chvíli, kdy je Mayou vizuálně identifikován. Žádné oslavy, žádný patos, jen vakuum, ze kterého najednou není kam dál. Stručně řečeno, Zero Dark Thirty je maximálně procedurální film, který v tomto ohledu předčí i sterilní chirurgickou Nákazu Stevena Soderbergha, a je to možná o to pozoruhodnější, že nejchladnější hollywoodský film roku natočila žena. P.S.: A už se těším, až budou formalisté vyvracet, jak ten film není "realistický", ale že se naopak drží některých konvencí klasického vyprávění - já si všiml minimálně nápadného zdvojování/opakování důležitých informací (například název místa se objeví na ceduli v záběru a pak navíc v titulku); docela by mě ale zajímalo, jak je to tady z hlediska stavby syžetu. (06.01.2013)

Takhle se buduje mýtus... _____ Tenhle film BUDE mít i za pár let co říct, protože se samovolně stane "oficiálním" znázorněním událostí. Až někdo bude chtít vědět, jak dopadli bin Ládina, tak se prostě podívá na Zero Dark Thirty. Vzhledem k tomu, že Ládinovo tělo bylo údajně svrženo do moře, může tenhle film přinést divákům určitý pocit zadostiučinění (a to i přesto, že svým hrdinům ne), který se v reálném životě dost možná nedostavil, právě proto, že tělo tak nápadně rychle zmizelo - a sice tehdy, když uvidí téměř v reálném čase, jak přesně probíhal zátah na tohle "ztělesněné zlo". Přesto rozhodně nepovažuji snímek za propagandistický, nechutně americký či točený na zakázku Pentagonu, jak zde někteří píšou, protože to by bylo jeho vyznění mnohem jednoznačnější. (SPOILER: Například to, že útočili na základě ne 100% ověřených informací, o waterboardingu nemluvě. A nemám dojem, že by film dopadení bin Ládina jakkoliv ospravedlňoval, na to si udržuje od událostí příliš velký odstup, ačkoliv ano, ještě předtím, než se tak stane, dojde k několika bombovým útokům na civilisty a zemře několik agentů CIA. A příběh také končí ve chvíli, kdy by lidé ve filmu měli začít jásat..) Nebo snad mám film prohlásit za propagandistický už jen kvůli tomu, že se vůbec věnuje dopadení bin Ládina, což může být samo o sobě naprosto vymyšlené? Jenže přípravy k natáčení začaly vznikat v době, kdy bylo k dopadení bin Ládina ještě relativně daleko, a měl být dokončen s tím, že bin Ládin jako přízrak nadále uniká - byl by film i přesto propagandistický? Ale pokud má někdo i přesto dojem, že je tenhle snímek propagandistický, tak ať se podívá na Code Name: Geronimo a tyto dva filmy si porovná... Tolik k vyznění. A co filmařské kvality? První, vyslýchací půlhodina si asi odskočila z jiného filmu, včetně několika nefunkčních a vyloženě WTF scén, ale zbytek stopáže to dostatečně vynahrazuje, a to i diváckou atraktivitou. (20.01.2013)

[imdb: 7.4/10] | me: Bolo by považované za americký hriech, ak by táto téma nebola filmovo spracovaná. A tak tu máme film o tom, čo sa muselo stať na to, aby Usama chytil guľku. Viac než samotný film je zaujimavá hlavná postava (tá reálna), ktorej vytrvalosť a odhodlanie zabezpečili amerike tento protiteroristycký triumf. Film, už ako taký je len jeden z viacerých svojho druhu (Hurt Locker od tej istej režisérky, American Sniper,...) a je otázkou, či tento žáner obľubujete alebo nie. Ak áno, tak ste na správnej adrese, hoci tento kúsok je viac taktický než akčný, čo môže viacero fanúšikov žánru rozladiť :) Mňa nie Can I be honest with you? I am bad fucking news. I'm not your friend. I'm not gonna help you. I'm gonna break you. Any questions? (16.05.2015)

Zero Dark Thirty aneb definitivní potvrzení, že Kathryn Bigelow má koule větší než většina jejich chlapských parťáků režisérů a s Jessicou Chastain musíme do budoucnosti počítat. Zatímco The Hurt Locker byl doslova blesk z čistého nebe, který přišel odnikud, na tento film všichni čekali, speciálně díky tématu. A já si myslím, že právě díky tomu, že už víme, že Kathryn nějakou tu akci zvládne, tak většina nějak zapomíná tomuto filmu přičíst zásluhy. Ne já. Já si tento film opravdu užil, bavilo mě sledovat, jak malé kousky informací museli agenti skládat, aby se vůbec někam dostali a hlavně (a tady speciálně klobouček dolů pro Kathryn) se film nebojí udělat z amerických hrdinů, kteří udatně bojují/bojovali ve válce (takhle se na vojáky dívá většina Ameriky a proto díky tomuto filmu byla v USA taková kontroverze) lidi, kteří občas aby dostali informace, jdou "tak trochu" přes čáru. Pro ni to znamenalo (nechtěnou) kontroverzi, která ji stála nominaci na nejlepší režii a prakticky nulové šance na Oscarech pro její film, ale pro mě to znamená jen jedno - těším se na další film od této režisérky, která má oči otevřené a nebojí se natočit to, co vidí. 95 %. (31.01.2013)