30 minut po půlnoci

Kathryn Bigelow podobně jako v Smrt čeká všude podniká realistickou, snad až dokumentární exkurzi do válečného prostředí, přičemž se nám ji snaží přiblížit skrz emocionálně zabarvenou optiku jednotlivce. Co však v předchozím opusu fungovalo, nyní působí poněkud úmorně. Film neustále osciluje mezi dějově nepříliš vzrušujícím (polodokumentárním) politicky laděným tlacháním a zmiňovaným emocionálně zabarveným thrillerem. Speciální agentka Maya, byť skvěle zahraná Jessicou Chastain, nepředstavuje až tak sympatický charakter jako Rennerův seržant William. Informace jsou nám podávány střídavě z různých období, prostřednictvím postav i médií, zmapování kauzy je tedy všestranné, ale méně divácky zábavné... 7/10 (26.01.2013)

Perfekcionistické...až moc, a nevidím to ako záporný element - takéto "workoholické sedenia" kde sa to hmýri číslami, grafmi a údajmi naozaj milujem, len sa mi zdá, že pracovať v tejto anabáze s "devalvovanými" (resp. CIA poskytnutými) informáciami degraduje výsledný dojem. To je však (už teraz) neovplyvniteľná skutočnosť, ktorú nemožno K.B. vyhadzovať na oči pretože sa s náročnou látkou vysporiadala viac než dobre a predovšetkým po technickej stránke zadovážila vybrúsený počin ktorému vládne presný strihač, nervy drásajúci Desplat a vo vzťahu k propagandistickým teátrom umelecká odosobnenosť Bigelow. Obsah je síce rozporuplný, ta avizovaná normalizácia mučiacich praktík, to znižovanie etických štandardov o ktorých sa Slavoj Žizek rozpisuje vo svojom príspevku pre Guardian až tak od veci nie je, ale "Zero Dark Thirty" sa dá dešifrovať na viacero spôsobov. Okrem tých poplašných, prechválených a podhodnotených výkrikov sa môžme aj domnievať, že neišlo o účelovo podsúvané oblbovanie, ani o gulervúcu poľovačku, dokonca ani o prázdne tlachanie kancelárskych myší, možno išlo o skonštruovanie "reálneho" thrilleru upriamujúceho sa skrz úmorne-pedantské vyšetrovanie na jediný target - dolapiť korisť za každú cenu. Tomu podlieha takmer všetko (komerčne) divácky nevďačné - neznáme postavy = šachové figúrky, neakčnosť = námatkové výbuchy/jeden kľúčový záťah a tvorcovská odťažitosť = nesentimentálna podoba udalostí bez patosu. Napokon chúlostivé fakty ohľadom enhanced interrogation techniques sa neobhajujú, ani neodsudzujú, len sú zobrazené ako zverský nástroj proti zverskosti, nesúhlasím s nimi, ale taktiež sa neubránim pochybnostiam čo by sa bez nich v tomto fanatickom maraste dosiahlo. Odpoveď nehľadám, no otrasený ráznym direktom ostávam. (08.02.2013)

Rozumím tomu, že 11. září představovalo pro Spojené státy obrovský šok a otřáslo sebevědomím velmoci tak, jak se to nepovedlo Sovětskému svazu za celou dobu trvání studené války. Chápu tedy i potřebu vyrovnat se s popravou organizátora atentátu uměleckou cestou a rozumím i síle symbolů. Přesto mě zaskočila záplava ocenění z festivalů i reakce českých diváků v komentářích. Abych byl dobře pochopen, ono je svým způsobem umění natočit honbu za nejhledanějším teroristou světa tak nudným, nezáživným a úmorným způsobem. Je až nepochopitelné, že i scény mučení nebo atentátů vyznívají emocionálně naprosto prázdně, žádná pasáž nedokáže vtáhnout diváka do hry, všechno je mechanické, studené a ploché. Přítomnost hvězd tady vůbec nepomáhá, tenhle režijní styl by mohl klidně využít neznámých druhořadých herců a výsledek by byl stejný. Nerozumím ani superlativům na adresu závěrečné akce. Snad jen stojí za zmínku, že vedle šíleně přetažené stopáže nejvíc filmu škodí pramalý odstup od událostí. Ze zobrazeného vyplývá, že tvůrci stejně jako americké instituce vůbec nepochopili, jak se to s Al-Káidou a s Usámou bin Ládinem má. Al-Káida nikdy nepředstavovala vertikálně budovanou, centrálně řízenou organizaci se silným šéfem v čele. Je to spíš něco jako "mezinárodní dělnické hnutí". Společenství lidí spojených ideologií islamismu a čerpajících sílu z konzervativního prostředí islámské společnosti. Usáma byl tak důležitý pro západní svět, ne pro své souvěrce, a v době popravy byl už fakticky dávno ze hry. Celkový dojem: 35 %. (18.05.2020)

Mám ráda politickými událostmi inspirované filmy, ale přesto si Zero Dark Thirty dokážu představit tak minimálně o půl hodiny kratší. Tato dokumentární, odosobněná rekonstrukce je i na mě přece jen až moc chladná a především v úvodu, který krásně reflektuje problémy "nových" válek (tedy těch vedených proti nepříteli, který není ohraničen teritoriem státu, který nefunguje pod hierarchickou strukturou, který je motivován ideologií a který tedy nejde porazit pouze nasazením armády), mi došlo, že zatímco v realitě mohou být snahy o hledání jakéhokoliv vodítka zajímavé, ve filmu tyto věčné porady a výslechy fungují mnohem hůře. A i když druhá polovina a především závěr mé dojmy vylepšují, zůstane mi Zero Dark Thirty v mysli jako film, který si jen tak pro zábavu nikdy nepustím. A to i přesto, že jsem ale jakýmsi zvláštním způsobem ráda, že jsem ho viděla. (31.01.2013)

Takhle se buduje mýtus... _____ Tenhle film BUDE mít i za pár let co říct, protože se samovolně stane "oficiálním" znázorněním událostí. Až někdo bude chtít vědět, jak dopadli bin Ládina, tak se prostě podívá na Zero Dark Thirty. Vzhledem k tomu, že Ládinovo tělo bylo údajně svrženo do moře, může tenhle film přinést divákům určitý pocit zadostiučinění (a to i přesto, že svým hrdinům ne), který se v reálném životě dost možná nedostavil, právě proto, že tělo tak nápadně rychle zmizelo - a sice tehdy, když uvidí téměř v reálném čase, jak přesně probíhal zátah na tohle "ztělesněné zlo". Přesto rozhodně nepovažuji snímek za propagandistický, nechutně americký či točený na zakázku Pentagonu, jak zde někteří píšou, protože to by bylo jeho vyznění mnohem jednoznačnější. (SPOILER: Například to, že útočili na základě ne 100% ověřených informací, o waterboardingu nemluvě. A nemám dojem, že by film dopadení bin Ládina jakkoliv ospravedlňoval, na to si udržuje od událostí příliš velký odstup, ačkoliv ano, ještě předtím, než se tak stane, dojde k několika bombovým útokům na civilisty a zemře několik agentů CIA. A příběh také končí ve chvíli, kdy by lidé ve filmu měli začít jásat..) Nebo snad mám film prohlásit za propagandistický už jen kvůli tomu, že se vůbec věnuje dopadení bin Ládina, což může být samo o sobě naprosto vymyšlené? Jenže přípravy k natáčení začaly vznikat v době, kdy bylo k dopadení bin Ládina ještě relativně daleko, a měl být dokončen s tím, že bin Ládin jako přízrak nadále uniká - byl by film i přesto propagandistický? Ale pokud má někdo i přesto dojem, že je tenhle snímek propagandistický, tak ať se podívá na Code Name: Geronimo a tyto dva filmy si porovná... Tolik k vyznění. A co filmařské kvality? První, vyslýchací půlhodina si asi odskočila z jiného filmu, včetně několika nefunkčních a vyloženě WTF scén, ale zbytek stopáže to dostatečně vynahrazuje, a to i diváckou atraktivitou. (20.01.2013)