30 minut po půlnoci

Kathryn Bigelow podobně jako v Smrt čeká všude podniká realistickou, snad až dokumentární exkurzi do válečného prostředí, přičemž se nám ji snaží přiblížit skrz emocionálně zabarvenou optiku jednotlivce. Co však v předchozím opusu fungovalo, nyní působí poněkud úmorně. Film neustále osciluje mezi dějově nepříliš vzrušujícím (polodokumentárním) politicky laděným tlacháním a zmiňovaným emocionálně zabarveným thrillerem. Speciální agentka Maya, byť skvěle zahraná Jessicou Chastain, nepředstavuje až tak sympatický charakter jako Rennerův seržant William. Informace jsou nám podávány střídavě z různých období, prostřednictvím postav i médií, zmapování kauzy je tedy všestranné, ale méně divácky zábavné... 7/10 (26.01.2013)

Moderná špionážna dráma, ktorá bezchybne budí dojem "takto to dnes v skutočnosti chodí, takto pracuje CIA". Nezdalo sa mi to ani studené, ani neosobné, a už vôbec nie nudné. Od prvej po poslednú minútu nesmierne zaujímavé, navyše zhruba od polovice podprahovo pulzujúce a napínavé (Desplatova hudba veľmi pomáha) a vo finále dokonca strhujúce. Niežeby som to chcel absolvovať znovu, ale zdalo sa mi to naozaj precízne vystavané, premyslene natočené a herecky bez kazu. (18.01.2013)

Chápu, že dostat Usámu byla především zásluha zdlouhavé byrokracie v kombinaci s osvěžujícím waterboardingem, ale první hodina tohoto filmu je čirá esence nudy, která na obrátkách začne přidávat až po útoku na základnu v Afghánistánu, aby vše korunovala závěrečná akce, která je něco tak precizně a chladnokrevně natočeného, až zůstává nad kumštem režisérky rozum stát; každopádně o tom, jestli tenhle snímek přišel moc brzy, nebo už pozdě, se dozvíme až za pár let. 3 a ½. (22.01.2013)

Tak jsem si říkala, že Zero Dark Thirty je spíš taková chlapská záležitost, ale zřejmě to nebude tak úplně pravda, když jsem zjistila, že režie se ujala Kathryn Bigelow. Vzhledem k tomu, že si vybrala opravdu trochu tvrdý oříšek, tak si s tím poradila docela s přehledem. K tomu je ale zapotřebí mít kvalitní scénář a ve výsledku se dá dosáhnout téměř nadprůměrného filmu. Ono je dost obtížné natočit událost, která se skutečně stala takovým způsobem, aby byla přijatelná pro širší diváckou oblast a ne vždy se to povede. Jen mě vždycky docela pobaví, podle čeho se vybírají filmové agentky, protože jsem snad ještě nikdy neviděla žádnou ošklivku a ať mně nikdo neříká, že i ve skutečnosti jsou to všechno jen takový krásný ženský, jako je třeba v tomhle případě Jessica Chastain. Svou Mayu, které ve Washingtonu říkají zabiják:D, zvládla ale báječně. Závěrečná část byla pochopitelně nejzajímavější a taky nejnapínavější. Ve filmu zazněla jedna věta, která má žel stálou platnost: "Utrácíme miliony dolarů a lidé stále umírají." Jinak ale to bílé Lamborghini................ (19.01.2013)

Extrémně natahovaný procedurální "thriller", jehož zbytečnost je přímo do nebe volající. Zatímco Hurt Locker servíroval jednu napínavou scénu za druhou a donutil vás fandit jak utrápenému hlavnímu hrdinovi, tak jeho kámošům, Zero Dark Thirty krutě dojíždí na fakt, že máte velice přesnou představu o tom, co se bude celou dobu dít a jak to skončí. A... big surprise... vážně se přes dvě hodiny krouží kolem Bin Ládina, aby Amíci na konci zastřelili Bin Ládina. Šmitec. Točit podle skutečné události, jejíž okolnosti má každý v živé paměti, je zkrátka fuška, Kathryn Bigelow ale bohužel rezignovala na tradiční fígl "nacpu tam kupu zajímavých postav, jejichž osudy by člověka braly víc než očekávané finále." Místo toho si člověk musí vystačit s jednou workoholickou zrzkou, která zahazuje veškerý osobní život v zájmu vyššího dobra, a s kupou figurek se známými tvářemi, které odkecají potřebné informace nebo vlezou do toho správného vrtulníku a zase zmizí. Tahle historické lekce se měla servírovat nejdřív za dvacet třicet let, i v tu dobu by ale šlo o nepříliš záživný hraný dokument, jenž pochopitelně drží nad vodou dobří herci (Mark Strong je zase jednou v ráži) a nesporné technické kvality. Ve výsledku tu tedy máme kulhajícího brášku Homelandu, důkladně očesaného o prokreslené postavy, silné osobní linie a s jasně nalajnovaným finále, kterého americká kritika a veřejnost zřejmě milují čistě proto, že je nepatetickým (zároveň ale přízemním a nevzrušivým) převyprávěním národního triumfu. Gratuluju, ale já si parádní teroristický thriller vážně představuju trochu jinak. (10.01.2013)