30 minut po půlnoci

Nerozumím světové politice tak, abych tu měla nutkání mudrovat, jestli to sedělo obsahově a je mi to celkem putna, protože jsem nadšená (opět) z šedesátileté Kathryn Bigelow. Styl věcný a tak přitažlivě odtažitý až na hranici dokumentu, dalek ubrečenosti a patosu. Konečně (!!!) jednou válečný film bez umírajícího kluka, který šel prvně do akce a do tklivých houslí se loučí: řekněte mámě, že jsem to nezkazil. Za 5 bez zaváhání. (24.03.2014)

Bezvýhradně nadšené zámořské ohlasy nelhaly, je to pecka. Je imponující, že nejchlapáčtější filmy současného áčkového Hollywoodu točí žena. A chtěl bych slyšet, co by na tenhle film řekl ´Klausův Rasputin´, choromyslný kancléř Hájek, vzhledem k jeho populárnímu názoru (jedné z mnoha perel, co tato mimozemská entita vyplodila), že Osama Bin Ladin byl jen výmyslem a chimérou :o) To bychom se zase pobavili….. (27.01.2013)

Extrémně natahovaný procedurální "thriller", jehož zbytečnost je přímo do nebe volající. Zatímco Hurt Locker servíroval jednu napínavou scénu za druhou a donutil vás fandit jak utrápenému hlavnímu hrdinovi, tak jeho kámošům, Zero Dark Thirty krutě dojíždí na fakt, že máte velice přesnou představu o tom, co se bude celou dobu dít a jak to skončí. A... big surprise... vážně se přes dvě hodiny krouží kolem Bin Ládina, aby Amíci na konci zastřelili Bin Ládina. Šmitec. Točit podle skutečné události, jejíž okolnosti má každý v živé paměti, je zkrátka fuška, Kathryn Bigelow ale bohužel rezignovala na tradiční fígl "nacpu tam kupu zajímavých postav, jejichž osudy by člověka braly víc než očekávané finále." Místo toho si člověk musí vystačit s jednou workoholickou zrzkou, která zahazuje veškerý osobní život v zájmu vyššího dobra, a s kupou figurek se známými tvářemi, které odkecají potřebné informace nebo vlezou do toho správného vrtulníku a zase zmizí. Tahle historické lekce se měla servírovat nejdřív za dvacet třicet let, i v tu dobu by ale šlo o nepříliš záživný hraný dokument, jenž pochopitelně drží nad vodou dobří herci (Mark Strong je zase jednou v ráži) a nesporné technické kvality. Ve výsledku tu tedy máme kulhajícího brášku Homelandu, důkladně očesaného o prokreslené postavy, silné osobní linie a s jasně nalajnovaným finále, kterého americká kritika a veřejnost zřejmě milují čistě proto, že je nepatetickým (zároveň ale přízemním a nevzrušivým) převyprávěním národního triumfu. Gratuluju, ale já si parádní teroristický thriller vážně představuju trochu jinak. (10.01.2013)

Zero Dark Thirty aneb definitivní potvrzení, že Kathryn Bigelow má koule větší než většina jejich chlapských parťáků režisérů a s Jessicou Chastain musíme do budoucnosti počítat. Zatímco The Hurt Locker byl doslova blesk z čistého nebe, který přišel odnikud, na tento film všichni čekali, speciálně díky tématu. A já si myslím, že právě díky tomu, že už víme, že Kathryn nějakou tu akci zvládne, tak většina nějak zapomíná tomuto filmu přičíst zásluhy. Ne já. Já si tento film opravdu užil, bavilo mě sledovat, jak malé kousky informací museli agenti skládat, aby se vůbec někam dostali a hlavně (a tady speciálně klobouček dolů pro Kathryn) se film nebojí udělat z amerických hrdinů, kteří udatně bojují/bojovali ve válce (takhle se na vojáky dívá většina Ameriky a proto díky tomuto filmu byla v USA taková kontroverze) lidi, kteří občas aby dostali informace, jdou "tak trochu" přes čáru. Pro ni to znamenalo (nechtěnou) kontroverzi, která ji stála nominaci na nejlepší režii a prakticky nulové šance na Oscarech pro její film, ale pro mě to znamená jen jedno - těším se na další film od této režisérky, která má oči otevřené a nebojí se natočit to, co vidí. 95 %. (31.01.2013)

1) Rozhodně nevěřím, že se vše dělo tak, jak to film prezentuje (hlavně ne tomu, že U.b.L. umřel té noci v tom domě). 2) Netuším, jestli tomu věří nebo nevěří autoři snímku a jestli je to pro ně podstatné. 3) Přesto je Zero Dark Thirty fascinující film, který má hodnotu především v tom, že je v něm možné zahlédnout děsivou mentalitu (a u některých postav i debilitu) amerických vojáků, tajných policajtů, politiků a příliš emancipovaných žen (a ty šílené technické možnosti, do kterých se investují šílené prachy). V posledním záběru hl. postava jakoby seděla před americkou vlajkou, z které zmizely hvězdičky, modré pole i bílé pruhy a zbyly jen ty rudé, potrhané. Navíc (4)) mě film znovu přiměl zamyslet se nad myšlenkou (kterou mi den předtím připomenul P.T.A. v Až na krev), že existuje cosi jako touha po smyslu, jakási přirozená lidská potřeba chápat smysl nejrůznějších věcí, dějů, pochodů, přičemž se z pohledu kognitivní psychologie asi jedná prostě o jednu z definujících hodnot, jakou může náš mozek u určitého fenoménu mít přiřazenou (barva, chuť, pach, délka, výška, váha, rychlost, teplota, trvanlivost... a smysl). U fenoménů, které můžeme nějak ovlivnit, např. u nějaké velmi dlouhodobé práce, která určuje smysl našeho života, máme často tendenci dotáhnout ji do konce právě proto, abysme si nezbořili představu smyslu vlastního počínání, i když objektivně dokončení té práce smysl už nemá, což pak vede k velmi paradoxnímu, někdy i sebedestruktivnímu jednání. (Jinak, ještě k filmu, viz. Matty) - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - http://wertyzreport.com/2013/03/19/jak-se-valka-v-iraku-srovnava-s-nejvetsimi-horory-v-lidske-historii/ (30.03.2013)