Režie:
Martin FričKamera:
Jaroslav TuzarHudba:
Dalibor C. VačkářHrají:
Jiřina Bohdalová, Vlasta Matulová, Rudolf Deyl ml., Jiří Sovák, Radoslav Brzobohatý, Jan Tříska, Martin Růžek, Josef Větrovec, Jaroslav Mareš (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Myšlenka na svobodu je sladká, vzpoury však mívají hořké konce... Koncem května 1918 se do rumburských kasáren vracejí vojáci z ruského zajetí. Je mezi nimi i Franta Noha, bývalý cirkusový artista. Vojáci i oficíři si vycházejí povyrazit do vinárny U růže, kde je největší atrakcí pěkně vyvinutá zpěvačka a tanečnice Tonka. V kasárnách však panuje tradiční rakouský dril. Vojáci jsou čím dál nespokojenější. Pohár jejich trpělivosti přeteče, když se dozvědí, že mají jít znovu na frontu. Navrátilci z Ruska, ovlivnění tamější Říjnovou revolucí, vědí, jak si počínat. Obsadí četnickou stanici, poštu i nádraží. Vinou neukázněného vojína však jejich vzpoura ústí do tragického konce. (Česká televize)
(více)Videa (1)
Recenze (82)
Musím říct, že jsem se hodně divila, když jsem v titulkách četla jméno režiséra. Martina Friče mám totiž zaškatulkovaného jako režiséra komediálních kousků a on vyšel na světlo boží s tak vážnou látkou a ke všemu se nechal inspirovat skutečnou událostí, která se stala v Rumburku 21. května 1918. Ta událost vešla do dějin jako Rumburská vzpoura. Vůbec se těm vojákům nedivím, že se vzepřeli svému velení. Důstojníci, určitě aristikraté, se k nim chovali jako k póvlu. Rakušáci se vlastně vždycky chovali k Čechům tak jako méněcenným. Nejvíce mě vytáčel ten důstojník, který říkal, já jsem vlastenec a stojím za Čechy, to o mě ví každý. To byl největší pokrytec. Bohdalka tady není, kdo ví jak úžasná. Spíše byla na zabití. Její Tonka byla falešná jak pětník a vůbec mi k ní neseděla. ()
Původně jsem nevěděl, že je dílo natočené podle skutečné historické události, tento fakt ovšem film mnohdy zachraňuje. Ale pěkně popořádku. Film staví především na výborných hercích. A oblíbit si hlavní hrdiny je naprostým základem k tomu, aby si člověk užil tento snímek. A mně se to podařilo prakticky hned a v podstatě u všech „kladných“ postav. Nejvíce se mi zamlouval humanista Vodička a bylo mi srdečně jedno, jak moc naivně chvílemi vypadal. Další podstatným rysem je „brnkání“ na vlasteneckou a zároveň antirakouskou notu. Rád bych dodal ještě pacifistickou, ale tohle tvrzení hlavně Nohova „parta“ úspěšně nabourává. A s tím souvisí určitá (ne) tendenčnost. Časté odkazy na události v Rusku a dělníky v Čechách mohou leckoho nepříjemně dráždit, na druhou stranu v tomhle filmu mají své jisté „oprávnění“ a já s nimi neměl větší problém (na rozdíl třeba od brutálně umělé slepice). Směrem ke konci film naopak nabírá na obrátkách a pominu-li „odmítnutí kněze“, dojede v té nejlepší formě. Celkově to vidím na slušné 4*. ()
Historicky překroucená fraška. Obrovský potenciál námětu rumburské vzpoury naprosto nevyužit. Ze Stanka Vodičky udělali tvůrci pacifistického blba a z třiadvacetiletého Františka Nohy, kterého hraje padesátiletý Deyl, cirkusového kverulanta. Vojáci ve filmu rozhodně nevypadají jako zbídačelí vojáci šikanovaní německými zupáky, naopak se ožírají a tráví volno v bordelu. Jak po stránce dramaturgické, tak po stránce formální průměrné, z hlediska historického až odpaduhodné. Martin Fryč byl geniální režisér, ale Hvězda zvaná pelyněk podle mého názoru nepatří k jeho nejlepším dílům. ()
Film Hvězda zvaná Pelyněk je romanticky zidealizovaný pohled pro potřeby komunistické ideologie. Rumburská vzpoura z 21. května 1918 má být legitimním zdůvodněním přirozeného dějinného vývoje člověka v socialistickou společnost, slouží jako základna k pacifistickému hymnu. Autorem filmu byl Jiří Procházka, ideolog, hlavní dramaturg i scénárista 30 případů majora Zemana. Z vojenského hlediska jde o kontroverzní situaci, vzpoura vyšla z materiálních důvodů, z toho důvodu ani nemůže být žádným státním zřízením akceptovatelná. Důvody národní, či bolševické, revoluce jsou pochybné, neboť šlo o vojáky z ruského zajetí, kteří dali přednost návratu domů před vstupem do zahraniční armády. Martin Frič zde sice dokáže navodit náladu niterného neklidu, ale vše slouží potřebám pacifistického hymnu a pro nutné zvýraznění toho společensky prospěšného záměru využívá i rozmáchlá patetická gesta a nepatrné ideové výhrůžky. Aneb nepřipravenost furiantského ducha náhradního praporu 7. střeleckého pluku rakousko-uherské armády pro potřeby světové lidové revoluce je příčinou, proč si musí vystačit s pacifistickým pamfletem na kořistnickou aroganci moci habsburského císařství. Hrdinou revoluce je František Noha (příjemný Rudolf Deyl ml.), předválečný cirkusový artista, střelec, vracející se z ruského zajetí a stanným soudem označený vůdce vzpoury. Jediný pragmatický hlas, vyzývá k rozpoutání masovějšího ohlasu povstání, vzešlého z náhodného impulsu, nikoli na základě organizace. Důležitou postavou je Emil Červenka (lidový Jiří Sovák), vojín a furiant, bez známek vůle a trpělivosti využít nastalou krizi ke skutečnému osvobození. Proto se buduje pacifistický památník filmu. Ideologickým hrdinou je Stanislav Vodička (zajímavý Radoslav Brzobohatý), kaprál a romantický idealista, jehož stále děsí noční můry válečné fronty. A budovaný pomník mohutní a rozkvétá běloskvoucím kvítím poslání. Hlavní ženskou postavou je Tonka (nevyrovnaná Jiřina Bohdalová), barová zpěvačka a obletovaná animírka se ctižádostivě dobrodružnou ženskou duší a tělesnou slabostí k české spodině. Výraznou postavou je Lojzík Hlas (zajímavý Jan Tříska), mladý a životem ještě neobroušený a praktickou láskou dosud nepolíbený střelec. K výraznějším postavám patří taktéž Vojtěch Kovář (zajímavý Martin Růžek), se stavem v kasárnách nespokojený závodčí a další z těch vůdců rebelie, označený stanným soudem. Z dalších rolí: z rozšiřující se špatné nálady nervózní velitel posádky, hejtman Dicker (Jaroslav Raušer), sadistický vojenský cvičitel, feldvébl Klozberg (Čestmír Řanda st.), provozovatelka vojskem oblíbené vinárny, paní Hilda (Vlasta Matulová), na Čechy alergický rakouský generál (Zdeněk Štěpánek), opatrný, ale vojensky disciplinovaný oberleutnant Čekal (Bohumil Švarc st.), či voják s pozdním nástupem Karel Werner (Jaroslav Mareš). Hvězda zvaná Pelyněk má vynikající atmosféru a obrazové výjevy, přesto nakonec převládl směr k vybudování monumentálního památníku masového lidového uvědomění a zprovoznění pacifistického hymnu, kde pevnou rukou vládne patos a ideologicky idealistické předsevzetí. Češství se v těchto podmínkách jeví jako diletantství, nikoli jako vlastenectví. () (méně) (více)
Propagandisticky překroucená fikce. 1) Zpočátku autenticky (až na ty přestárlé vojáky) vyhlížející film se od půlky převtělil do stylu socialistických agitek 50. let. Celkový dojem falešnosti umocňuje i zvuk (venkovní zpěv) a zejména rozhovory jako z doby zakládání sociální demokracie._____ 2) Váleční veteráni se ve filmu chovají dětinsky a dost nesmyslně._____ 3) Ovšem nedostatkem lidského materiálu film očividně netrpěl._____ 4) Zasvěcené info nejen o vzpouře samé, ale i o okolnostech návratu zajatců z Ruska a o věrohodnosti filmu uvádí Jindřich Marek._____ 5) Výstižný koment: tomtomtoma***, Krysa SPK**. ()
Galerie (7)
Zajímavosti (6)
- Natáčení probíhalo převážně v Rumburku. (ČSFD)
- Jiří Sovák (Červenka) vzpomínal, že "Martin Frič mě angažoval do role vojáka, který vystoupí v jednom z obrazů z řady a řekne: 'hovno!' Předtím mi řekl: 'Vybral jsem si tě právě kvůli tomu. Nikdo z českých herců totiž neumí říct hovno tak, aby to nebylo sprostý.'" (NIRO)
- Počas natáčania sa zoznámili Radoslav Brzobohatý (Stanislav Vodička) a Jiřina Bohdalová (Tonka), čo nakoniec skončilo svadbou. (Raccoon.city)
Související novinky
Magických 8: zatracované i opěvované filmy naší minulosti
Přípravy komorního filmového festivalu Magických osm, který ve spolupráci s Městskou částí Praha 6 připravilo kino Ořechovka, vrcholí. Kromě ojedinělé příležitosti shlédnout filmové lahůdky, které… (více)
Reklama