Hvězda zvaná Pelyněk

Propagandisticky překroucená fikce. 1)  Zpočátku autenticky (až na ty přestárlé vojáky) vyhlížející film se od půlky převtělil do stylu socialistických agitek 50. let. Celkový dojem falešnosti umocňuje i zvuk (venkovní zpěv) a zejména rozhovory jako z doby zakládání sociální demokracie._____ 2)  Váleční veteráni se ve filmu chovají dětinsky a dost nesmyslně._____ 3)  Ovšem nedostatkem lidského materiálu film očividně netrpěl._____ 4)  Zasvěcené info nejen o vzpouře samé, ale i o okolnostech návratu zajatců z Ruska a o věrohodnosti filmu uvádí Jindřich Marek._____ 5)  Výstižný koment: tomtomtoma***, Krysa SPK**. (25.05.2023)

Velkolepý film s hvězdným hereckým obsazením. Strhující popravčí finále, při němž běhá mráz po zádech i dnes. A úplný závěr, kdy za zvuku kapely vojáci napochodují do připravených dobytčáků, které je odváží na italskou frontu, zatímco hejtman a další šarže jim s úsměvem salutují, vystihuje absolutní bezmocnost obyčejného člověka v soukolí dějin téměř démonicky. Kruh se uzavřel... (05.01.2010)

Martin Frič a válečný film? Cože? Podle mě tohle spojení nejde dohromady. A také to tak zpočátku vypadalo, ale opravdu jen z počátku, protože ve druhé polovině to byl dramatický válečný film se vším všudy, který vrcholil jednou velkou popravou. Mrazivý záběr, ve kterém byly v popředí rakve, dále farář a v povzdálí odsouzenci na popravu. Impozantní scéna, kterou bych čekal třeba od Otakara Vávry, ale ne od Martina Friče. Ostatně celý tento film byl pro mě velikým překvapením. Zklamala mě jen střelba ozbrojených velitelů do neozbrojených vojáků, kteří jim šli naproti. Nikde žádná krev, padali tak, že sebou jen tak plácli na zem. Tohle bylo poznat, jak je to nahrané. [1201. hodnocení, 66. komentář, 74%] (16.11.2021)

Velmi dobrý film plný skvělých herců. Jen postava Jiřiny Bohdalové mi po celou dobu připadala tak nějak navíc stejně jako ta spousta Hašlerových písní... Rudolf Deyl. ml. hrál opět uvědomělého člověka z lidu, který by si nejraději vzal příklad z Ruska, udělal revoluci podle jejich modelu a dal zbraně i dělníkům... No co. Více než ta jeho pro mě byly stejně zajímavější postavy Radoslava Brzobohatého, Martina Růžka, Jiřího Sováka, Josefa Větrovce a Bohumila Švarce. Závěrečná půlhodina neměla nejmenší chybu a právě za ni k původně zamýšleným třem hvězdám přidávám i tu čtvrtou. (16.10.2013)

„My jsme si i ty blanické rytíře vymysleli, abychom pro svoji svobodu nemuseli sami nic udělat.“ Až do teď jsem měl tento film spojený s ukázkou, v níž rozjásaná Jiřinka Bohdalova zpívá, jak na nějaké estrádě, píseň „Když jsme byli v Itálii“. Po shlédnutí celého filmu však musím říct, že jde o velmi zajímavý mix „sladkého s hořkým“. I v samotném závěru Tonka v jednom okamžiku zvesela zpívá „Točte se pardálové, točte se zvesela“, aby se mžiku její výraz v tváři zcela změnil, když jen nevěřícně říká „to snad není možné“. Té rozjásané vojenské (často pochodové) hudby mi tedy ve filmu místy přišlo až zbytečně moc, přičemž třeba v samotném závěru, když začne hrát ještě ve chvíli, kdy je chudák Tonka na poli konfrontována s výstřely popravčí čety, to působí trošku jako „pěst na oko“. Ale asi to byl autorský záměr. Ve filmu podle skutečné události každopádně zaznívají i poměrně hodně zajímavé myšlenky včetně třeba citací ze Zjevení Janova z úst Radoslava Brzobohatého. Jeho postava kaprála, muže jež se už bojí jen toho, aby “lidi nepřestali být lidmi,“ patří mezi ty nejvýraznější z celého filmu. Ale i R.Deyl ml. coby bývalý cirkusový artista Franta Noha je místy vysloveně roztomilý. V kombinaci se samotnou Jiřinkou, pro kterou tahle role bezpochyby znamenala zásadní zlom v její kariéře, nelze než hodnotit tento film (minimálně) čtyřmi hvězdičkami. (10.05.2021)