Stejná srdce

Celkově tuhle gay problematiku moc nemusím. Myslím, že po shlédnutí tohohle dramatu jsem poněkud myšlení přehodnotila. Ať chcete či ne, to si nevyberete, pokud se tak narodíte a musíte s tím žít. Počátek AIDS v Americe, kdy nikdo nevěděl nic. Počátek výzkumu, který vedla invalidní lékařka, riskující u toho svůj život.Totální ignorance ze strany vyšších míst, sahajících až do problému vlády. A lidi padali jako mouchy...láska může být. její definici si lze přečíst v bibli- Kdybych mluvil jazyky lidskými i andělskými, ale lásku bych neměl, jsem jenom dunící kov a zvučící zvon. Kdybych měl dar proroctví, rozuměl všem tajemstvím a obsáhl všecko poznání, ano kdybych měl tak velikou víru, že bych hory přenášel, ale lásku bych neměl, nic nejsem. A kdybych rozdal všecko, co mám, ano kdybych vydal sám sebe k upálení, ale lásku bych neměl, nic mi to neprospěje. Láska je trpělivá, laskavá, nezávidí, láska se nevychloubá a není domýšlivá. Láska nejedná nečestně, nehledá svůj prospěch, nedá se vydráždit, nepočítá křivdy. Nemá radost ze špatnosti, ale vždycky se raduje z pravdy. Ať se děje cokoliv, láska vydrží, láska věří, láska má naději, láska vytrvá. Láska nikdy nezanikne." 1 Kor 13,1-8 Někdy se liší v překladu, ale význam je stejný. Jen jedna věc jiná. Homosexuálům tahle slova určena nebyla, byli odsouzeni mimo boží milosrdenství. ale já nejsem věřící. Shlédla jsem film o lásce, boji ducha i těla, touze žít normální život, nebýt gaunerem a žít jako ostatní, i za cenu odvržení a vyhlídkou na smrt.Herecké výkony mě dojaly, krom skvělého Marka Ruffala a mého oblíbeného Taylora Kitsche, lze je pozorovat u všech ostatních. Chůze, gesta, jemné, neokázalé a přece jiné .Zasloužené čtyři hvězdy. (06.10.2015)

Stejná srdce je ambiciózní TV film, jehož pilíře úspěchu tkví ve velice dobrém hereckém obsazení a zejména v ožehavém námětu. Je opravdu zajímavé sledovat, jak to všechno vypadalo na počátku 80. let minulého století v LGBT komunitě, když se na světlo světa vynořilo nezastavitelné zlo v podobě AIDS. Každý se s touto problematikou tehdy vypořádával po svém - někteří se to snažili řešit hned v počátku, jiní tuto hrozbu ignorovali až do děsivé smrti nebo jen prostě nečinně přihlíželi. Film mapuje celkem rozsáhlé období a podává vcelku autentickou výpověď o tom, co se onehdy dělo. V rámci TV filmů jde rozhodně o nadprůměrný kousek, který si zaslouží diváckou pozornost i kritické uznání. Vskutku sugestivní výlet do období jednoho z největších milníků medicíny ale i lidstva samotného, který nabízí hutný materiál k zamyšlení. (26.01.2016)

Na sledování dost náročný kousek sympaticky nezakrývá svůj divadelní původ a je plný dialogů, což je i jeden z jeho největších problémů. Murphy ale nejvíc doplácí na to, že se mu nedaří budit jakékoli emoce, a to je u podobného filmu prostě špatně. Je to dáno bohužel i striktním rozdělením na ty dobré a špatné. Všichni příslušníci gay komunity jsou kladnými hrdiny a nemají prakticky špatné vlastnosti, všichni ostatní jsou nepřející, zlí, zákeřní, případně skrytí homosexuálové, co se za orientaci stydí. To se pak sympatie hledají jen těžko, protože tu chybí jakýkoli prvek, který by tyto dva póly vyvažoval. Nemluvě o tom, že jen těžko lze sympatizovat s někým, kdo se v rámci zachování zdraví nechce vzdát své promiskuity a poukazuje na to, že je to jakýsi znak celé komunity a bez sexu vlastně nemá nic. Filmu navíc schází svižnější tempo, protože dialogů je opravdu hodně a spád to celé prakticky nemá, což je ohromná škoda, protože se to celé dost táhne a stopáž je tím pádem přehnaná. V hladině lehkého nadprůměru film drží samotné silné a zajímavé téma, na které tvůrce spoléhá místy až moc, a výtečné herecké výkony, za které se asi budou rozdávat nejrůznější ocenění. Nejvýraznější je zřejmě Ruffalo, který je umírněný, nicméně velmi dobrý a zároveň neexhibuje, což jeho výkon ještě umocňuje. Ani ostatní nezůstávají o moc pozadu, a ačkoli jsou skoro všichni gayové typickými figurkami a přeslazenými karikaturami, všichni své party odehrávají se ctí a je radost se na ně dívat a prakticky jen díky nim je film snesitelný. I Julia Roberts, kterou nemusím, je solidní, ačkoli se nevyhýbá typickému afektovanému přehrávání. Za zmínku stojí rozhodně i trefný a pohodový soundtrack a slušná výprava evokující osmdesátá léta. The Normal Heart nepřichází do filmové gay tématiky s něčím novým a dost spoléhá hlavně na herce a téma, za jedno vidění ale stojí. Potenciál ale bohužel ani zdaleka nevyužil. 60% (13.06.2014)

To si zas jednou v produkci HBO natočili instruktážní snímek o tom, jak to gayové měli těžké, jak je nikdo nechápal a všichni byli proti nim. Ještěže trochu ubrousili hrany povinně motivačnímu filmu tím, že ukázali, jak ani gay komunita není jednotná. Přesto ale všichni zde vystupující gayové jsou kladné postavy, jen s nějakým tím drobným charakterovým nedostatkem, zatímco nejméně dobrá polovina hetero jsou podrazáci, licoměrníci, homofobové a často také nepřiznaní gayové. ____ OK. Na začátku 80. tých let byl postoj ke queer komunitě jiný než dnes, v tomhle ohledu se přístup změnil a zlepšil rychle a radikálně, přesto bych ale uvítala, kdyby film nebyl tak černobílý, prvoplánový a vůbec nepůsobil jako učebnice pro gay aktivisty. Ztrácí tím totiž na přesvědčivosti. ___ Jediné, co mě na tomhle nijak překvapivém snímku dostalo, byl herecký projev Jima Parsonse, který dokázal dodat stydlivému úředníčkovi, typické nenápadné úřednické kryse, odhodlání, pevný postoj v rozbouřených časech a dokonce i neokázalé hrdinství. /6. 6. 14./ (06.06.2014)

Divíte se mému hodnocení? Čekali jste po klubu poslední naděje ode mě další odpad? No já po pravdě taky i když to není tím, že bych byl zaujatej. Řiťošukové jsou mi totiž totálně buřt. Nějak mě nedojímá kolik jich zdechlo na AIDS když si to zavinili sami, ale tohle není úplná sračka a nesnaží se až tak za každou cenu hrát na city jako Klub poslední naděje. zaujala mě tady ta dokumentární forma jak ukazují počátek nemoci její postupný šíření až do gigantických rozměrů. Ke konci už sice dost nuda, ale odpad to tentokrát nebude.40% (23.06.2014)