Stejná srdce

Neveselá sonda do doby, kdy se začalo šířit AIDS, sleduje především osudy skupinky lidí, kteří se rozhodnou s tím něco udělat, ale neustále jsou jim házeny klacky pod nohy, respektive většinová populace nemoc ignoruje, protože má dojem, že se jí to netýká. Moralizování je tak akorát, aby to nebylo otravné, atmosféra je hodně sugestivní, některé momenty jsou srdceryvné, hudba působivá a herecké výkony skvělé. HBO se opět vytáhlo. (02.06.2014)

Smekám před hereckými výkony zejména Julii Roberts a Marka Ruffala, kteří ze sebe vydali maximum. Některé scény na mě samozřejmě zapůsobili hodně silně (neochota přijímat nakažené gaye do nemocnic, nebo nakládaní s mrtvými těly), ale celkový dojem byl ten, že je to až moc "přeslazený" film. (MFF KV) (07.07.2014)

Film sa zaoberá zaujímavou témou prepuknutia vírusu HIV v USA, ktorá sa ako mor začala šíriť najmä v komunite homosexuálov. Príbeh zachytáva boj, ktorý museli lekári a dotknutá komunita podstúpiť, kým sa problému HIV infikovaných začala venovať patričná pozornosť a umierajúcim na AIDS patričná úcta a kompetentný pred ním prestali zatvárať oči a uši. Napriek tomu, že príbeh tohto filmu sa odohral pred 30 rokmi som po jeho skončení mala pocit, že sa toho odvtedy až tak veľa nezmenilo...čo sa vedy a výskumu týka tak určite, ale čo sa týka prijímania odlišnosti akéhokoľvek tipu a zatváraniu očí, uší pred problémami ...v našich končinách určite nie. Pre väčšinu ľudí je stále pohodlnejšie nevidieť, nepočuť a nehovoriť, jednoducho neotravovať ich kruhy… a teda potom nám zastáva len jedno ... modliť sa aby sme sa jedného dňa nedostali do podobnej situácie. A aby som nezabudla! Film sa okrem zaujímavého deja môže pýšiť priam skvelými hereckými výkonmi všetkých zúčastnených hercov. (03.06.2014)

Vynikající herecké výkony Marka Ruffala a Julie Roberts zcela jistě přispěly k tomu, že tenhle snímek nalanařil víc diváků, než by tomu bylo v případě naprosto neznámých hereckých tváří. Zpracování tématu, které se v dnešní době prolíná mnoha filmy už zcela běžně (jako když má někdo kopřivku) bylo velmi dobré, ale zkrátka moje parketa to zrovna není a těch citově vyděračských a podbízivých scén bylo tolik, že víc jak průměr nedám ani omylem. Po Klubu poslední naděje je mi to víc než jasné. (18.08.2014)

Proti homosexuálům vůbec nic nemám. Vážně ne. A když někomu řeknu "ty buzerante!", tak to pochopitelně myslím jako urážku, rozhodně mu tím nesděluji smutnou životní pravdu, díky které přijde o práci, zruší si předplatné měsíčníku Bobři všeho druhu, umlátí přítelkyni análním kolíkem a začne agilně obsluhovat pánské řitní věnce. Já osobně preferuji spíše osoby s kundami, leč musím kriticky konstatovat, že jejich lovení je poslední dobou veskrze náročné. Moje poslední dívka, se kterou jsme se bezmezně milovali, mi uhranula hned z první, a to převážně svýma blankytnýma očima, plnými brunátnými rty a okázalými tvářemi, jež byly nesouměrně posety křiklavými ruměnci. Byla úžasný, nevinný, subtilní andílek. Ale musel jsem o její lůno bojovat déle, než by mi bylo milé, neboť její přátelé ze mě nebyli příliš nadšení a také byla často proti své vůli držená doma jen kvůli tomu, abychom se nemohli vídat. Byla to prostě intenzivní, neutuchající smršť nepřízně, jež dramaticky sabotovala naši mladou lásku. Nakonec mi však šla naděje vstříc náruči a já sehnal ideální štípačky na plot, pásku na koberce, paralyzér a dvě plata rohypnolu, takže všechno dobře dopadlo. Na můj vkus byla sice krapítko postarší a zhýralejší, nicméně i když jí bylo sedm, tak vypadala na čtyři, čili pohoda. Někdy si však říkám, jestli mi ta námaha stojí za to. Kopat každý týden na zahradě hluboké mělké hrobečky, no nevím. Jasně, ty jahody, které na nich pěstuji, nikdy nebyly chutnější, ale stejně. Někdy prostě přemýšlím nad tím, že bych se dobrovolně překvalifikoval na kokotí vjezdovnu. Na druhou stranu, třeba buzna už jsem a ani o tom nevím. Prostě jsem ještě nikdy nenarazil na anál nějakého překrásného fešáckého chlapce, který bych chtěl okamžitě a klidně i na sucho vymrdat. A není se čemu divit, moc pánské prdele nezkoumám, neboť z té trošky nahých řití, co jsem kdy viděl, se mi žádná nijak zvlášť nelíbila, vesměs mi vždycky akorát tak zkazily den. Ale nepochybně existuje celá řada mladých, pevných, precizně zaoblených zadků sladkých pytlonosičů, u kterých bych si již při prvním nesměle letmém pohlédnutí řekl: "Jop, tak tuhle prdel chci okamžitě vyprcat! Pusťte mě k němu, ať mu můžu do tý kakaový lahody zašroubovat stožár! No nic, od týhle chvíle bude můj čurák bydlet u něj v prdeli a nastěhuje se tam s koulema až po kořen!". Takže kdoví. Někde tam venku bezpochyby pochodují chlapci s péry a anály, jejichž strupovité povrchy bych tuze rád namasíroval svým mrštným jazýčkem za použití speciální techniky Krouživý orel, nicméně jsem ještě nenarazil na ten pravý čokoládový homotunel. Jednou ten den snad přijde, avšak do té doby milerád zůstanu u žen, fenek, dětí a vysavačů. (24.11.2014)