Stejná srdce

Když jsem se chystal pustit Normal Heart, netušil jsem, jak moc budu filmem ohromen a kolik smutku mi přinese. V té době mi bylo jen málo let, tudíž moje emoce začaly a skončily s filmem, ale rád bych si o filmu promluvil s někým, kdo tuto nekonečnou frustraci, vztek a bezmoc nad umírajícími lidmi zažil. Bylo skvělé sledovat herectví Marka Ruffala, Matta Bomera i Julii Roberts jak spolu přišli sdělit takto důležitý příběh o opovržení a strachu z gay komunity a o politických rozhodnutích nedělat….nic! (20.06.2014)

Nie som žiadny obdivovateľ a ani zástanca práv homosexuálov, no to čo sa začalo diať pred 30 rokmi, to bola naozaj tragédia, ktorá sa týmto svetom vlečie dodnes. Miestami až príliš prehnané tou homosexuálnou vizualizáciou, no aspoň to pôsobilo autentickejšie. Ale je to pravda: Na to aby, sme vyhrali vojnu, musíme ju najprv začať... A o tomto je práve tento film. O snahe bojovať proti rastúcemu výskytu záhadného vírusu, ktorý nadobro zničí celú imunitu. Ale táto snaha sa stretla s absolútnou ľahostajnosťou v politických a medicínskych kruhoch. Však prečo by ich mala zaujímať nejaká "homosexuálna smrteľná epidémia"? Kým sa to netýka aj "normálnych" ľudí, tak dovtedy to predsa nie je spoločenský problém, no hotová "humanita" v praxi. A tak to aj dopadlo... No a nedá mi ešte nevyzdvihnúť perfektný herecký výkon Marka Ruffala, opäť raz zažiaril. (02.06.2014)

Proti homosexuálům vůbec nic nemám. Vážně ne. A když někomu řeknu "ty buzerante!", tak to pochopitelně myslím jako urážku, rozhodně mu tím nesděluji smutnou životní pravdu, díky které přijde o práci, zruší si předplatné měsíčníku Bobři všeho druhu, umlátí přítelkyni análním kolíkem a začne agilně obsluhovat pánské řitní věnce. Já osobně preferuji spíše osoby s kundami, leč musím kriticky konstatovat, že jejich lovení je poslední dobou veskrze náročné. Moje poslední dívka, se kterou jsme se bezmezně milovali, mi uhranula hned z první, a to převážně svýma blankytnýma očima, plnými brunátnými rty a okázalými tvářemi, jež byly nesouměrně posety křiklavými ruměnci. Byla úžasný, nevinný, subtilní andílek. Ale musel jsem o její lůno bojovat déle, než by mi bylo milé, neboť její přátelé ze mě nebyli příliš nadšení a také byla často proti své vůli držená doma jen kvůli tomu, abychom se nemohli vídat. Byla to prostě intenzivní, neutuchající smršť nepřízně, jež dramaticky sabotovala naši mladou lásku. Nakonec mi však šla naděje vstříc náruči a já sehnal ideální štípačky na plot, pásku na koberce, paralyzér a dvě plata rohypnolu, takže všechno dobře dopadlo. Na můj vkus byla sice krapítko postarší a zhýralejší, nicméně i když jí bylo sedm, tak vypadala na čtyři, čili pohoda. Někdy si však říkám, jestli mi ta námaha stojí za to. Kopat každý týden na zahradě hluboké mělké hrobečky, no nevím. Jasně, ty jahody, které na nich pěstuji, nikdy nebyly chutnější, ale stejně. Někdy prostě přemýšlím nad tím, že bych se dobrovolně překvalifikoval na kokotí vjezdovnu. Na druhou stranu, třeba buzna už jsem a ani o tom nevím. Prostě jsem ještě nikdy nenarazil na anál nějakého překrásného fešáckého chlapce, který bych chtěl okamžitě a klidně i na sucho vymrdat. A není se čemu divit, moc pánské prdele nezkoumám, neboť z té trošky nahých řití, co jsem kdy viděl, se mi žádná nijak zvlášť nelíbila, vesměs mi vždycky akorát tak zkazily den. Ale nepochybně existuje celá řada mladých, pevných, precizně zaoblených zadků sladkých pytlonosičů, u kterých bych si již při prvním nesměle letmém pohlédnutí řekl: "Jop, tak tuhle prdel chci okamžitě vyprcat! Pusťte mě k němu, ať mu můžu do tý kakaový lahody zašroubovat stožár! No nic, od týhle chvíle bude můj čurák bydlet u něj v prdeli a nastěhuje se tam s koulema až po kořen!". Takže kdoví. Někde tam venku bezpochyby pochodují chlapci s péry a anály, jejichž strupovité povrchy bych tuze rád namasíroval svým mrštným jazýčkem za použití speciální techniky Krouživý orel, nicméně jsem ještě nenarazil na ten pravý čokoládový homotunel. Jednou ten den snad přijde, avšak do té doby milerád zůstanu u žen, fenek, dětí a vysavačů. (24.11.2014)

They just don't like us! 1) 50letý Larry Kramer napsal velmi autobiografickou divadelní hru již v roce 1985. Popsal svůj vztah k bratrovi, angažování jako gay aktivista i zážitky s první vlnou úmrtí na AIDS. Hra slavila úspěch i ve Velké Británii (Neda Weekse hráli mj. Martin Sheen nebo Tom Hulce), v Polsku jako televizní inscenace, Izraeli či JAR. V roce 1988 byla autorovi diagnostikován HIV._____ 2) Poté, co byl přinucen opustit organizaci Gay Men's Health Crisis, Kramer vyrazil na cesty po Evropě. Při návštěvě Dachau si uvědomil, že tento koncentrační tábor vznikl už v roce 1933 a tehdy Němci ani světová veřejnost nic neudělali, aby to zastavili. Paralela s ignorováním nemoci AIDS americkou vládou i gayovskou komunitou se tu jasně nabídla._____ 3) Ve filmu vystupuje řada homosexuálních herců: 29letý Jonathan Groff (Craig, první zemřelý), 54letý BD Wong (Buzzy), příjemný 37letý Jim Parsons (Tommy, má kartotéku zemřelých), krasavec 37letý Matt Bomer (partner hlavního hrdiny Felix) či 52letý Denis O´Hare (Hiram Keebler), abych jmenoval jen některé. Bomer o hře napsal: I read it (at 14) and my world changed. It changed my entire worldview and educated me. And I´m sure on some level (it) saved my life. Not just in the fact that it encouraged me to practice safe sex, but also in the fact that I knew somewhere out there, there was somebody who understood me and would stand by me, and stand up for me. And Larry Kramer was the person that did that for me._____ 4) 47letý Mark Ruffalo (hlavní postava Ned Weeks) vypadá ve svém věku výborně. 33letý Taylor Kitsch (poručík Bruce) ukazuje, že umí hrát, i když to dlouhou dobu úspěšně tajil. Věrohodná 47letá Julia Roberts (doktorka) i příjemný 61letý Alfred Molina (Nedův bratr) jen doplňují zdařilé herecké obsazení._____ 5) Film/hra mrazivě a nemilosrdně vykresluje poměry, které první atak nemoci v USA provázely. Slabší osobní linka slouží jako ilustrace a kvalit společenské obžaloby nedosahuje._____ 6) Když W. H. Auden psal báseň September 1, 1939, jistě netušil, jakému příběhu se stane symbolem: ...What mad Nijinsky wrote / About Diaghilev / Is true of the normal heart / For the error bred in the bone / Of each woman and each man / Craves what it cannot have / Not universal love / But to be loved alone... (29.07.2014)

Každý ví, že když kouká na něco od HBO, tak dostane kvalitní podívanou. A ne jinak je tomu i u toho televizní filmu, který má parametry na kino. Minulý rok vypustilo HBO drama Liberace! o slavné homosexuálním pianistovi, ve kterém hráli takové esa jako je Michael Douglas a Matt Damon. The Normal Heart je přesto v mých očí mnohem zajímavějším a lepší snímek, než mnohem více oceňovaný Liberace!. Ryan Murphy se v televizní branži pohybuje už dost dlouho a rozjel, také dva úspěšné seriály(Glee, American Horror Story), takže zkušeností má opravdu hodně. Navíc je všeobecně známo, že je Murphy gay a z mého pohledu jsou pro něho The Normal Heart osobním projektem. Osobně mě je jedno, jestli jsou tvůrci bi, homo nebo hetero hlavně, že ten snímek dokáže prodat svůj příběh, herci žijí svými postavami a v tom co vidíte jsou skutečné emoce. A nebudu tvrdit, že nejsou jelikož jich je celý film naplněn až k prasknutí. Murphyho režie se mě líbí, krásně navazuje retro atmosféru jak oblečením, stylizací i hudbou a pak příjde prudká otočka a začne se řešit nemoc. Tady Murphy udeřil do živého, jelikož od té doby bude brát film vážně a postavy Vás budou zajímat. Mark Ruffalo podává skvělý výkon, Jeho postavu jsem mu věřil celou dobu, jen v jistých momentech tlačí až moc na pilu. Taylor Kitsch mě hodně mile překvapil svým výkonem, který korunoval vyprávění jak skončil jeho přítel, což byl jeden z nejsilnějších okamžiků celého filmu. Matt Bomer podává opravdu zajímavý výkon hlavně v druhé polovině filmu. Jim Parsons má smůlu, že v něm lidé budou vždy vidět Sheldona z The Big Bang Theory, ale tady opravdu herecký válí. Hodně moc mě potěšila Julia Roberts a Alfred Molina, kteří sice nemají tolik prostoru, ale v každé scéně opravdu dokazují, že jsou to špičkový herci. Film má trochu pomalejší tempo a v druhé polovině začíná ždímat emoce, někdy až moc, přesto se nebojí tvrdit, že nikdy nepřekročí tu hranici mezi vážností a kýčem. Ve filmu je spoustu zajímavých scén jako, když Roberts začne svůj dlouhý monolog k lékařům nebo scéna, kdy milenec hlavní postavy nechce jíst. The Normal Heart je skvělá podívaná, která mě opravdu chytla za normální srdce, které každý z nás máme. (09.09.2014)