Walesa: člověk naděje

Okrem skvelých dramatických kvalít filmu som sa aj dosť dozvedel, napríklad, že to začalo už niekedy v roku 1970. V dvoch časových obdobiach striedavo vidíme dve rôzne tváre Lecha Walesu, prvú nesmelú s obavami a druhú úplne sebavedomú po desiatich rokoch na čele odborov. Rozumiem, že film o ňom vytvára zidealizovany obraz, ale to k takýmto osobnostiam v hraných filmoch patrí, podobne ako humor, ktorý nechýba ani vo vypätých situáciách. Obdiv patrí aj Walesovej žene, čo tá musela všetko vydržať. Výborne sa do filmu hodila poľská punková hudba, tú by som vo Wajdovom filme určite nečakal. Skvelý záver trojice filmov Človek z ... o ľuďoch, ktorí niečo dokázali. –––– Podepište. Občas přijdete na pohovor, takovou výměnu myšlenek, aby se předešlo další tragédii. Chcete přece ven, nebo ne? –––– Ve vězení se dobře přemýšlí, člověk je tam zavřenej a není tam hluk. –––– Postávají, debatují a po pěti hodinách dojdou ke stejnému závěru, k jakému já dojdu za pět vteřin. Nepřipadám vám namyšlený? (03.03.2016)

Polští sousedé se na film možná mohou dívat poněkud přísnějšíma očima, byla to jejich historie a třeba tam dokážou objevit falešné tóny, které mně zůstaly jako člověku odjinud utajené. Za sebe ale mohu říci, že obraz Lecha Walesy a událostí, které dovedly k pádu polskou formu komunismu, pokládám za přesvědčivý. Wajda se dokázal vyhnout patosu tak nadužívaném v polské kultuře i idealizaci svého hrdiny, kterou tak dobře známe z havlománie v české společnosti. Vyhnul se i přehnané kritičnosti těch, co nikdy nic neriskovali a nyní si z bezpečí odplivují nad těmi, co kdysi pod nátlakem odvolávali a podepisovali spolupráci s tajnou policií. Atmosféra naštvaného Polska unaveného věčným zdražováním a všeobecným nedostatkem, které jen čeká na lidového tribuna, co se postaví do čela nespokojených, je působivá. U filmového Walesy jsou dobře znát povahové rysy jako samolibost, autoritativnost a narcismus, které mu později zavařily během prezidentské éry a vedly k ostudné porážce v souboji s Kwasniewskim, ale i odvaha, obětavost a soucit. Jednoduše žádná nablýskaná ikona, ale člověk z masa a kostí. Celkový dojem: 85 %. (22.09.2015)

Jeszcze Polska nie zginęła / Kiedy my żyjemy / Co nam obca przemoc wzięła / Szablą odbierzemy. 1) Čechům přináší film zajímavé poselství - na rozdíl od intelektuálů, kteří v čele s Václavem Havlem symbolizují československou změnu poměrů, se v Polsku chopili moci dělníci reprezentovaní lidovým vůdcem Lechem Walesou. 2) Rozdíl mezi českou a polskou situací dobře vystihuje dobový (1988) vtip. Na československo-polských hranicích se setkají dva psi. Kam běžíš, ptá se český pes polského. Ále, běžím se k vám nažrat. A ty? Já si k vám běžím zaštěkat. (30.08.2015)

Historický bordel, o kterým by mě fakt docela zajímalo, co si z něj odnesou lidi, co o Solidaritě věděj jenom základy. Nebyl by problém v tom, že film počítá se znalostí látky, kdyby se nesnažil tvářit edukativně a každá scéna v něm nevyznívala tak tezovitě. Neberte to špatně, v zásadě chovám k dvěstěsedmdesátiletýmu Wajdovi vlastně dost respekt, že vykašlal film tak mladý a dynamický, prodchnutý nevtíravým humorem i polskym hudebnim undergroundem, nicméně metoda "dělníci úpí pod režimem - stávka/protest/manželka/stávka/policie/protest/policie/manželka/stávka - jupí svoboda" skoro vypovídají o tom, že pro většinu Poláků byl proces pádu komunismu zážitkem typu "Ani nevim, jak se to všechno seběhlo, ale jsme hrdinové." Což mi nezní jako zadání většiny filmových sponzorů (jejichž přehlídka trvá celé první dvě minuty filmu), a patří mezi ně například Telewizija Polska či Instytut Pamięci Narodowej, kteří poslední dobou šlapou na notu polského patriotismu a popularizace polské historie všemi botami i silami. (30.09.2014)

Ano, Poláci tento film potřebovali (stejně jako my budeme za pár let potřebovat podobný film o Havlovi), a ano, potřebovali ho opravdu od Wajdy, který umí opravdu profesionálně nakládat s polskou historií, která ovšem vždy musí být v první řadě vlastenecká a nacionální (a to i za cenu, že pravde je trochu někde jinde). V tomto filmu si Walesu opravdu zamilujete (kdo by neměl rád bojovníka za práva a obyčejné lidi, navíc takového skvělého týpka, se kterým byste si klidně zašli na pivo), ovšem to je ten hlavní kámen úrazu. Ve skutečnosti Walesa takový nebyl (proč jinak by většina Poláků nemohla tento film ani cítit a proč je dnes ten skutečný Walesa v Polsku tak neoblíbený?). Původně jsem chtěl dát tedy pouze tři hvězdičky (nic proti mistrnému herectví Wieckiewicze), ovšem pak jsem si uvědomil, že to mohlo dopadnout mnohem a mnohem hůře - viz další velkopolský narádní film "Bitwa warszawska" od dalšího režisérského velikána Jerzyho Hoffmana, kde si obdiv zaslouží pouze skvostné kostýmy a drahá výprava. Wajdův Walesa má kladů rozhodně více a působí uvěřitelněji (i když i tady jak jsem výše zmínil, by se dalo polemizovat). (22.03.2014)