Walesa: člověk naděje

Okrem skvelých dramatických kvalít filmu som sa aj dosť dozvedel, napríklad, že to začalo už niekedy v roku 1970. V dvoch časových obdobiach striedavo vidíme dve rôzne tváre Lecha Walesu, prvú nesmelú s obavami a druhú úplne sebavedomú po desiatich rokoch na čele odborov. Rozumiem, že film o ňom vytvára zidealizovany obraz, ale to k takýmto osobnostiam v hraných filmoch patrí, podobne ako humor, ktorý nechýba ani vo vypätých situáciách. Obdiv patrí aj Walesovej žene, čo tá musela všetko vydržať. Výborne sa do filmu hodila poľská punková hudba, tú by som vo Wajdovom filme určite nečakal. Skvelý záver trojice filmov Človek z ... o ľuďoch, ktorí niečo dokázali. –––– Podepište. Občas přijdete na pohovor, takovou výměnu myšlenek, aby se předešlo další tragédii. Chcete přece ven, nebo ne? –––– Ve vězení se dobře přemýšlí, člověk je tam zavřenej a není tam hluk. –––– Postávají, debatují a po pěti hodinách dojdou ke stejnému závěru, k jakému já dojdu za pět vteřin. Nepřipadám vám namyšlený? (03.03.2016)

Vlastně docela dobrý filmový portrét jedné z nejzásadnějších osobností polských moderních dějin. Andrzej Wajda je ohromně zkušený, což potvrzuje na každém políčku. Je sympatické, že nevolí režijní "oldschool", ale poměrně umně zapojuje i moderní prvky typu ruční kamery, která je sice někdy použita malinko nevhodně, ale po většinu času nevadí a příjemně oživí děj. Výrazně potěší i využití zajímavé (asi soudobé undergroundové) hudby. Prostříhávání archivních a hraných záběrů je taky moc fajn a potěší, ačkoli je někdy trošku zmatené, na druhou stranu dodává potřebný pocit autenticity. Wieckiewicz v titulní roli naprosto vládne a jeho výkon je strhující. Opravdu se stal Walesou, a i když mu není úplně podobný, strhává na sebe veškerou pozornost a zřejmě ho opravdu detailně prostudoval. Pozadu ale nezůstává ani Grochowska, která má logicky méně prostoru, ale v pohodě ho využije a se svým partnerem drží krok. Škoda jen, že děj působí někdy moc zmateně a je malinko těžké se v něm orientovat a všechno se děje překotně, což je ale dáno tím, že se tu sleduje opravdu dlouhé časové údobí. Někdy je to také přece jen příliš dlouhé, ale to už je drobný detail. Wajda natočil zajímavý film, který není čistou adorací polského hrdiny, ale lehce se dotýká i jeho špatných stránek a poměrně dobře zachycuje náladu ve společnosti a bezmoc komunistů, kteří s podobnými typy museli zacházet trošku jinak a nevěděli jak na to. Myslím, že Wajda to až na drobnosti udělal nejlépe, jak mohl. 80% (20.03.2014)

Náhodne som tento film prepla v televízii a poľština ma zaujala natoľko, že som sa zapozerala. Meno Lech Walesa mi bolo doteraz neznáme, ale po malej prednáške od otca a wikipédie som sa zorientovala. Nemôžem posúdiť, nakoľko sa tvorcovia držali pravdy a kde si čo prikrášlili, ale mňa si získali. Andrzej Wajda vykresľuje revolucionára veľmi triezvo; poľský hrdina má svoje chyby a sú tu jasne vykreslené - to je niečo, čo chýbalo tohtoročnému Dubčekovi ako soľ. Celú atmosféru dotvára veľmi osobitý soundtrack. Ak by som nemala iba chváliť, tak môžem poznamenať maximálne to, že snímok sa spolieha na to, že niečo už o Poľsku viete - ak vás to teda predsa len zaujíma a dáte si tú námahu vygúgliť si meno Lech Walesa, film si užijete. Za mňa veľká spokojnosť. (18.07.2018)

Myslím, že se Wajdovi podařilo tímto snímkem důstojně zdokumentovat život Lecha Walesy a jeho rodiny. Podobně jako například ve snímku Občan Havel je zde kladen důraz hlavně na Walesovo věčné zápolení se zločinným režimem Polska, reprezentovaným především tajnou policií. Je až zvláštní, že i v tomto rozložení nachází Wajda prostor pro jemný situační humor, kterým se film příjemně odlehčuje. Přesto bych chtěl podotknout, že závěrečná třetina mi přišla poněkud chaotická a nepřímočará. 8/10 [KVIFF 2014] (07.07.2014)

Walesa: člověk naděje, toť efektní filmový památník pro Wajdova (respektive všech bratrsky spřízněných komunistických nevolníků doby minulé) hrdinu. A Lech Wałęsa hrdinou byl, ač snad vyvolával a vyvolává rozpory. Památníku jistě nelze upřít ironizující nadhled, vitalitu, soulad dob a vášnivější choreografii gest a pohybů. Avšak polovinu z filmového památníku tvoří pouze modifikace Člověka ze železa, a to ostatní je víceméně jen pokračováním. A Člověk ze železa je přímým svědkem událostí a neopakovatelného kouzla místa doby, je dlouho očekávanou euforickou nadějí, je poetickou bezprostředností okamžiku, v němž po určitý čas neuvěřitelné se mohlo stávat skutkem. Nic z toho pečlivě vybudovaný památník nedokáže, jen upravuje a přizpůsobuje novým podmínkám již dříve vyřčené a vymodelované. Sluší se přidat pochvalnou zmínku o vhodně vybraném hudebním doprovodu. A taktéž poznámku, že Poláci, ať už si o nich myslíme cokoliv, měli v mnohém o dost větší koule než Češi, respektive Čechoslováci. Jasnou hvězdou filmového památníku je samozřejmě Lech Wałęsa (pozoruhodný Robert Więckiewicz), poměrně dobře mířená rána komunistickému režimu s tím nebývale rostoucím sebevědomím ega. Z určitého pohledu je však hlavním hrdinou památníku Danuta Wałęsa (zajímavá Agnieszka Grochowska), Lechova navždy věrná manželka s nevyčerpatelným zdrojem tolerance. Z dalších rolí: proslavená italská novinářka a spisovatelka, jež podnikla rozhovor s Lechem v březnu 1981, Oriana Fallaci (Maria Rosaria Omaggio), její klidný překladatel (Giovanni Pampiglione), zaskočený ředitel gdaňské loděnice Klemens Gniech (Mirosław Baka), sebevědomý tajemník ředitele loděnice (Michał Czernecki), prostoduchý dělník z loděnice Czesław Mijak (Piotr Probosz), výrazní zástupci komunistické tajné policie Nawiślak (Zbigniew Zamachowski) a Majchrzak (Cezary Kosiński), nebo zástupce Výboru ochrany dělníků, neboli KORu Rysiek (Marcin Hycnar). U Wajdy se na samém sklonku jeho režisérského života roztrhl pytel s pomníky a památníky, snad cítil jistý dluh, snad chtěl připomenout velké okamžiky vlastního vnímání života, snad jen chtěl rehabilitovat své pocity a připomenout moderní době již neznámé hrdinství minulosti. Nedivím se mu, nezazlívám mu to, ani se nehněvám, avšak přednost dávám poezii. (05.08.2022)