Walesa: člověk naděje

Walesa: člověk naděje, toť efektní filmový památník pro Wajdova (respektive všech bratrsky spřízněných komunistických nevolníků doby minulé) hrdinu. A Lech Wałęsa hrdinou byl, ač snad vyvolával a vyvolává rozpory. Památníku jistě nelze upřít ironizující nadhled, vitalitu, soulad dob a vášnivější choreografii gest a pohybů. Avšak polovinu z filmového památníku tvoří pouze modifikace Člověka ze železa, a to ostatní je víceméně jen pokračováním. A Člověk ze železa je přímým svědkem událostí a neopakovatelného kouzla místa doby, je dlouho očekávanou euforickou nadějí, je poetickou bezprostředností okamžiku, v němž po určitý čas neuvěřitelné se mohlo stávat skutkem. Nic z toho pečlivě vybudovaný památník nedokáže, jen upravuje a přizpůsobuje novým podmínkám již dříve vyřčené a vymodelované. Sluší se přidat pochvalnou zmínku o vhodně vybraném hudebním doprovodu. A taktéž poznámku, že Poláci, ať už si o nich myslíme cokoliv, měli v mnohém o dost větší koule než Češi, respektive Čechoslováci. Jasnou hvězdou filmového památníku je samozřejmě Lech Wałęsa (pozoruhodný Robert Więckiewicz), poměrně dobře mířená rána komunistickému režimu s tím nebývale rostoucím sebevědomím ega. Z určitého pohledu je však hlavním hrdinou památníku Danuta Wałęsa (zajímavá Agnieszka Grochowska), Lechova navždy věrná manželka s nevyčerpatelným zdrojem tolerance. Z dalších rolí: proslavená italská novinářka a spisovatelka, jež podnikla rozhovor s Lechem v březnu 1981, Oriana Fallaci (Maria Rosaria Omaggio), její klidný překladatel (Giovanni Pampiglione), zaskočený ředitel gdaňské loděnice Klemens Gniech (Mirosław Baka), sebevědomý tajemník ředitele loděnice (Michał Czernecki), prostoduchý dělník z loděnice Czesław Mijak (Piotr Probosz), výrazní zástupci komunistické tajné policie Nawiślak (Zbigniew Zamachowski) a Majchrzak (Cezary Kosiński), nebo zástupce Výboru ochrany dělníků, neboli KORu Rysiek (Marcin Hycnar). U Wajdy se na samém sklonku jeho režisérského života roztrhl pytel s pomníky a památníky, snad cítil jistý dluh, snad chtěl připomenout velké okamžiky vlastního vnímání života, snad jen chtěl rehabilitovat své pocity a připomenout moderní době již neznámé hrdinství minulosti. Nedivím se mu, nezazlívám mu to, ani se nehněvám, avšak přednost dávám poezii. (05.08.2022)

Nemůžu komentovat do jaký míry je film trefný a do jaké zcestný, protože tak moc cv Lech Walesy neznám, ale samozřejmě to mě nebrání si tento film pustit, protože pro Poláky je samozřejmě jeho osoba součástí nových dějin Polska. Z tohoto důvodu považuji tento film za zajímavý a bavící od od začátku do konce. (23.03.2020)

Nejlepší komedie o reálném socialismu, která má švih, drzost i skvělého protagonistu. Otázka zní, zda to v případě biografie jedné z ikonických (a také jistě problematických) postav boje proti komunismu je nutně výhra, nebo jen rozumný kompromis. Jakmile se z Walesy vytratí humor a "dokumentuje" (střední stávková pasáž), vynikne jeho značná dramatická plochost. Váženo v ranku východoevropských lekcí z historie ovšem nadprůměr, za jehož nejlepší momenty by takový Jarchovský polykat lodní nýty. [70%] (03.04.2014)

Okrem skvelých dramatických kvalít filmu som sa aj dosť dozvedel, napríklad, že to začalo už niekedy v roku 1970. V dvoch časových obdobiach striedavo vidíme dve rôzne tváre Lecha Walesu, prvú nesmelú s obavami a druhú úplne sebavedomú po desiatich rokoch na čele odborov. Rozumiem, že film o ňom vytvára zidealizovany obraz, ale to k takýmto osobnostiam v hraných filmoch patrí, podobne ako humor, ktorý nechýba ani vo vypätých situáciách. Obdiv patrí aj Walesovej žene, čo tá musela všetko vydržať. Výborne sa do filmu hodila poľská punková hudba, tú by som vo Wajdovom filme určite nečakal. Skvelý záver trojice filmov Človek z ... o ľuďoch, ktorí niečo dokázali. –––– Podepište. Občas přijdete na pohovor, takovou výměnu myšlenek, aby se předešlo další tragédii. Chcete přece ven, nebo ne? –––– Ve vězení se dobře přemýšlí, člověk je tam zavřenej a není tam hluk. –––– Postávají, debatují a po pěti hodinách dojdou ke stejnému závěru, k jakému já dojdu za pět vteřin. Nepřipadám vám namyšlený? (03.03.2016)

Je určitě dobře, že film o tak významné osobnosti novodobých dějin existuje a jsem ráda, že jsem ho viděla a něco se o životě Walesy dozvěděla, ale mohlo to být podané trochu přístupnější formou. Působilo to na mě až moc propagandisticky a přiznávám, že Lech Walesa mi svou náturou příliš k srdci nepřirostl. Ovšem pochvalu zaslouží zcela jistě soundtrack, ten sedne jako prdel na hrnec. (09.04.2020)