Walesa: člověk naděje

Myslím, že se Wajdovi podařilo tímto snímkem důstojně zdokumentovat život Lecha Walesy a jeho rodiny. Podobně jako například ve snímku Občan Havel je zde kladen důraz hlavně na Walesovo věčné zápolení se zločinným režimem Polska, reprezentovaným především tajnou policií. Je až zvláštní, že i v tomto rozložení nachází Wajda prostor pro jemný situační humor, kterým se film příjemně odlehčuje. Přesto bych chtěl podotknout, že závěrečná třetina mi přišla poněkud chaotická a nepřímočará. 8/10 [KVIFF 2014] (07.07.2014)

Walesa: člověk naděje, toť efektní filmový památník pro Wajdova (respektive všech bratrsky spřízněných komunistických nevolníků doby minulé) hrdinu. A Lech Wałęsa hrdinou byl, ač snad vyvolával a vyvolává rozpory. Památníku jistě nelze upřít ironizující nadhled, vitalitu, soulad dob a vášnivější choreografii gest a pohybů. Avšak polovinu z filmového památníku tvoří pouze modifikace Člověka ze železa, a to ostatní je víceméně jen pokračováním. A Člověk ze železa je přímým svědkem událostí a neopakovatelného kouzla místa doby, je dlouho očekávanou euforickou nadějí, je poetickou bezprostředností okamžiku, v němž po určitý čas neuvěřitelné se mohlo stávat skutkem. Nic z toho pečlivě vybudovaný památník nedokáže, jen upravuje a přizpůsobuje novým podmínkám již dříve vyřčené a vymodelované. Sluší se přidat pochvalnou zmínku o vhodně vybraném hudebním doprovodu. A taktéž poznámku, že Poláci, ať už si o nich myslíme cokoliv, měli v mnohém o dost větší koule než Češi, respektive Čechoslováci. Jasnou hvězdou filmového památníku je samozřejmě Lech Wałęsa (pozoruhodný Robert Więckiewicz), poměrně dobře mířená rána komunistickému režimu s tím nebývale rostoucím sebevědomím ega. Z určitého pohledu je však hlavním hrdinou památníku Danuta Wałęsa (zajímavá Agnieszka Grochowska), Lechova navždy věrná manželka s nevyčerpatelným zdrojem tolerance. Z dalších rolí: proslavená italská novinářka a spisovatelka, jež podnikla rozhovor s Lechem v březnu 1981, Oriana Fallaci (Maria Rosaria Omaggio), její klidný překladatel (Giovanni Pampiglione), zaskočený ředitel gdaňské loděnice Klemens Gniech (Mirosław Baka), sebevědomý tajemník ředitele loděnice (Michał Czernecki), prostoduchý dělník z loděnice Czesław Mijak (Piotr Probosz), výrazní zástupci komunistické tajné policie Nawiślak (Zbigniew Zamachowski) a Majchrzak (Cezary Kosiński), nebo zástupce Výboru ochrany dělníků, neboli KORu Rysiek (Marcin Hycnar). U Wajdy se na samém sklonku jeho režisérského života roztrhl pytel s pomníky a památníky, snad cítil jistý dluh, snad chtěl připomenout velké okamžiky vlastního vnímání života, snad jen chtěl rehabilitovat své pocity a připomenout moderní době již neznámé hrdinství minulosti. Nedivím se mu, nezazlívám mu to, ani se nehněvám, avšak přednost dávám poezii. (05.08.2022)

Příběh Polska a jeho protikomunistického hrdiny Walesy je nám docela blízký, protože jsme revoluci prožívali společně, kdy oni měli Walesu, mi zase Havla. A podobné je i to, že revoluci dělali obyčejní lidé, kteří se postavili režimu. Wajda ale ví, že to není tak jednoduché, což ve svém filmu prezentuje, i když nikoli skutečně úderně. (04.10.2017)

Z troch pojmov železo, mramor a nádej najoptimistickejšie znie práve to posledné a možno aj preto je Muž nádeje z celej trilógie najdiváckejší film. Walesa bol svojráz, človek z ľudu, ale inteligentný, cieľavedomý a so zmyslom pre spravodlivosť. Rýchle tempo je výrazným kladom, prináša ale aj niektoré nedostatky, ako napríklad skratkovitosť, príznačnú pre poslednú polhodinku. Občas nerozumieme tomu, z čoho Walesovci žijú, keďže ich pribúda a Lech je občas vyhodený z práce, občas sedí vo vyšetrovačke. Ale ide iba o drobnosti, keďže Wajda sa nerozhodol nakrútiť seriál, ale film a ten má svoje informačné limity. (27.07.2023)

Historický bordel, o kterým by mě fakt docela zajímalo, co si z něj odnesou lidi, co o Solidaritě věděj jenom základy. Nebyl by problém v tom, že film počítá se znalostí látky, kdyby se nesnažil tvářit edukativně a každá scéna v něm nevyznívala tak tezovitě. Neberte to špatně, v zásadě chovám k dvěstěsedmdesátiletýmu Wajdovi vlastně dost respekt, že vykašlal film tak mladý a dynamický, prodchnutý nevtíravým humorem i polskym hudebnim undergroundem, nicméně metoda "dělníci úpí pod režimem - stávka/protest/manželka/stávka/policie/protest/policie/manželka/stávka - jupí svoboda" skoro vypovídají o tom, že pro většinu Poláků byl proces pádu komunismu zážitkem typu "Ani nevim, jak se to všechno seběhlo, ale jsme hrdinové." Což mi nezní jako zadání většiny filmových sponzorů (jejichž přehlídka trvá celé první dvě minuty filmu), a patří mezi ně například Telewizija Polska či Instytut Pamięci Narodowej, kteří poslední dobou šlapou na notu polského patriotismu a popularizace polské historie všemi botami i silami. (30.09.2014)