Jánošík

Frič stříhá stejně energicky, jako Juro rube proradné pandúry. Na dlouhé proslovy a nečernobílou charakterizaci postav nezbývá čas. Patrný je na tomto přímočarém zpracování jánošíkovského mýtu vliv sovětských montážníků (nepřímý) i etnografického dokumentaristy Karla Plicky (přímý). Lidé, zvyky, tradice a rituály, velká gesta, rázné činy a silný nacionalistický akcent. I po téměř osmdesáti letech stále živé a působivé, nejen díky libému vzhledu a sebevědomému projevu Paľa Bielika, v jehož podání mi přišlo jako ta nejpřirozenější věc pod terchovským sluncem, když začal tváří tvář bolestivé smrti málem break dancovat. 75% Zajímavé komentáře: Ony, Marthos, tomtomtoma (13.02.2012)

Druhé filmové spracovanie Jánošíka má nápad, humor, spád aj serióznych hercov. Podanie je síce ešte v duchu doby teatrálne, ale to filmu nemožno vyčítať. Chvíľu som mal pocit, že ide o hudobné pásmo, no vyvinulo sa to vždy do slušnej pointy. Rovnako ako dnes, páni sa bavia na veľkých hostinách a chudoba po krčmách, čo sa Jánošíkovej družine stane osudným. Scéna dolapenia je výborná, možno až prirýchla, strih je šialený, treba si dávať pozor na detaily v rýchlom slede. Nechýba odzemok pod šibenicou a záverečný výkrik, ktorý sa časom naplní, a nikdy sa nikomu nepodarí zabiť Jánošíka v nás. –––– Takých Jankov po chalupách rodí sa na tisíce. I vyrastú a pomstia seba i nás. A po nás prídu iní a budú sa biť za slobodu ľudí. –––– P.S. A Lima by po slovensky písať naozaj nemal, pretože z desiatich slov sú len dve správne a obidve slová sú "si". (11.07.2015)

Palo Bielik je se svými třemi metry démonickou, téměř komiksově laděnou postavou. Čas zubu na tomto filmu hodně zapracoval, někdy se člověk neubrání shovívavému úsměvu, ale některé scény jsou tak dynamické, že fungují i dneska. Tož "když jste si mňa upékli, tož si mňa i zjezte!" Slovenští spoluobčané zajisté prominou mou příšernou slovenštinu. (21.04.2003)

Někteří lidé se stanou legendou ještě za svého života. Lid je ctí, mluví o nich, občas si něco přibarví. Po smrti začne žít legenda vlastním životem. Juraj Jánošík je legenda a filmy o něm jsou toho dokladem. Každý interpretuje svého hrdinu tak, jak ho vnímá. Mac Frič vykreslil Jánošíka jako spravedlivého obra, který se odhodlaně staví pánům, brání slabé, mstí nevinné. Jeho pojetí je dramatické a vášnivé, slovenský lid ukazuje jako porobený a zbídačený, páni jsou krutí a trestající. S poměrně krátkou stopáží je tu řečeno vše podstatné. Zatímco Agnieszka Holland se pokusila o historický pohled na svého hrdinu, Frič plně využívá mýtu a vykresluje vědomě legendárního hrdinu v souladu s lidovým vnímáním. (23.09.2015)

Náš starý Fričovský Jánošík s Paľom Bielikom. Je to až poetické a legendárne, veľmi sa mi páčil a po čase naň mením názor, predsa len je to z 30. rokov a musím mu zlepšiť hodnotenie, kedže sa nedá naň pozerať ako na film z 21. storočia. Príroda a celkové prostredie, dialógy, proste, keď sa povie Jánošík, tak sa mi často vybaví tento film. Klenot slovenskej a československej kinematografie. Neuznávam zbíjanie, ale ja tu nejdem hodnotiť jeho činy, či boli správne alebo nie, hodnotím umeleckú stránku tohto filmu. Film, ktorý vám prinesie veľký zážitok, je to naša história, naša kultúra, sme to my. (06.09.2012)