Divoká stvoření jižních krajin

Holčička, která žije ve společenství tak vyloučeném a s tak základními pravidly na přežití, že by se dalo říct, že žije v pravěku. Důležité je zůstat v rovnováze, být platnou součástí světa a hlavně přežít. Hráz, která odděluje moderní a "pravěký " svět lidí z močálů je až do katastrofy prospěšná oboustranně, protože vyvrženci si svůj vyloučený život zvolili záměrně a nechtějí se zapojit do společnosti, která své členy spoutává od narození (tím, že je ukládá do kočárků) až do smrti (tím, že je napojuje na hadičky a přístroje). Zásadním pravidlem malého společenství je co největší přirozenost, co největší podobnost se zvířaty.____ Na filmu je vidět, že jde o debut - zejména v momentech, kdy se obraz rozostřuje anebo když kamera volným tempem přejíždí přes krajinu. Maličká hrdinka hraje opravdu neuvěřitelně, příběh je zajímavý. Jakoby chtěl napodobit pravěké mýty vyprávěné u ohňů (o běsných zvířatech a jejich propojení s lidmi) s dětskou fantazií a hrdou bídou lidí, kteří chtějí žít jinak, pod širým nebem a svobodně se všemi důsledky, které to přináší. ___ Přesto mě tento film nechal chladnou, možná tím, že tempo příběhu bylo přes zdvořilou stopáž pomalé, některé scény zdaleka nevyužily své možnosti (běsnící bouře byla příliš krátká na to, aby ve mně vzbudila hrůzu) a chování některých postav mi bylo hodně vzdálené (odtažitý tatínek, ztracená maminka). (12.09.2012)

Zvlastni film, ktery na mne ale zapusobil. Muze za to hlavne ustredni holcicka, ktera se do toho proste dokonale hodi. Nepochopil jsem, co mely znamenat sceny s pratury, nebo cast, kde deti plavali a dostali se do jakehosi bordelu / restaurace. Konec me ale dojal a ta komunita mi byla vesmes sympaticka. Velkou cast zazitku obstarava paradni hudba. (18.02.2013)

Tak tohle není film pro mě. Kontrast mezi velmi chudobně žijícími lidmi a zkaženou civilizací lze ukázat rozhodně poutavější formou, nehledě na hromadu divných scén, které tento film doprovází. Jednu hvězdu dávám za mladičkou Quvenzhané Wallis, která se spolu s parádní hudbou snažila utáhnout film, co se jen dá. Nestačilo to. Myslím, že oskarová nominace pro nejlepší film byla v tomto případě trochu zcestná. (17.01.2013)

Nedával jsem tomu filmu moc naděje, ale přece jen jsem v něj vložil důvěru. Ten název zněl zajímavě a já jsem čekal, co se z toho asi vyklube. Docela mě ještě překvapilo, že maličká Quvenzhané Wallis byla za výkon nominována na Oscara. Nevím, jestli si to skutečně zasloužila, i když vzhledem k tomu, že byla nominovaná i Anne Hathaway, u které je sice hezké, že zpívá, ale zase ne až tak dobře, alespoň v případě "Bídníků", asi je to přece jen zasloužená nominace i pro malou dívku. Předvedla zde skutečně těžko uvěřitelný výkon. Místy má člověk pocit, že ani není možné, aby byla tak přirozená. To, jak rozlamovala kraba, jak stála pro bestii, to jsou scény, které se nezapomínají. Neherec Dwight Henry, který si zahrál jejího otce, jí skvěle sekundoval, jeho role navíc vyžadovala několik rovin, a tak útočí snad na všechny emoce. "Divoká stvoření jižních krajin" je navíc film nádherně fantaskní, kde se spojuje drsná realita s nádherným fantasy příběhem, který ale ve skutečnosti fantasticky nevyznívá. To, jak se malá dívenka staví všemu zlému, nejen živlům, ale i otci, který dost snadno vybouchne a není na tom zrovna zdravotně dobře, a také bestiím, ukazuje, jak dokáže být dětství silné a neochvějné. Tenhle film nebude mít masovou návštěvnost, ale pro ty, kteří vyznávají půlnoční projekce v artových kinech, pro ně je to skoro povinnost. Příběh malé Hushpuppy však osloví více lidí. Jen mu dát šanci. Více: http://www.filmovy-denik.cz/2013/01/divosi-10-years-divoka-stvoreni-lets.html (05.03.2013)

Divoká stvoření jsou vlastně epickým vyprávěním nejen o tom, že každý má na světě místo, kam patří. Zeitlin vše snímá s překvapivou lehkostí a obrovskou dávkou imaginace, nikoliv nepodobné té, kterou mají děti. Scény, kdy malá Hushpuppy vypráví o divokých zvířatech, která unikla z rozpuštěných ledovců, jsou toho krásným příkladem. Dovolím si tvrdit, že nějak podobně mohlo dopadnout ke "Stvořením" přirovnávané Where the wild things are, kdyby jej natáčel Terrence Malick. Vnímáním okolního světa prostřednictvím hlavní představitelky – tedy malé Hushpuppy – se totiž Zeitlin hodně přibližuje tomu, jak jej právě Malick předvedl ve svém posledním spektáklu, Stromu života. A hudební doprovod, vytvořený z části samotným režisérem a z části Danem Romerem, celou tu melancholickou náladu pouze podtrhuje chytlavými smyčcovými skladbami. (25.07.2012)