Beasts of the Southern Wild
Divoké bytosti južných krajín
Beasts of the Southern Wild
Obsahy(1)
V zapomenuté, ale svérázné komunitě, která sídlí v bažinatém kraji u mrtvého ramene řeky, odděleném od zbytku světa rozsáhlou ochrannou hrází, žije šestiletá Hushpuppy. Maminku už dávno nemá a její milovaný otec Wink je divoch, který je neustále mimo domov, a tak je osamělá Hushpuppy odkázaná na společnost polodivé zvěře. Vnímá přírodu jako křehké spletivo živoucích, dýchajících věcí, v němž celý vesmír závisí na tom, aby do sebe všechno dokonale zapadalo. A když se po bouři zvedne stoletá voda a obklopí jejich město a tatínek naráz onemocní a divoká prehistorická zvířata obživnou a vylezou ze svých zamrzlých hrobů, Hushpuppy zjistí, že přirozený řád všeho, co jí bylo nadevše drahé, se začíná rozpadat. Malá hrdinka se zoufale snaží dát svůj svět zase do pořádku, aby zachránila svého nemocného otce i potápějící se vesnici, nejtěžším úkolem pro ni ovšem bude vůbec přežít nezastavitelnou katastrofu ohromných rozměrů. (oficiální text distributora)
(více)Videa (23)
Recenze (314)
Dokument, kterej nezná statickou kameru, ale kterej si myslí, že je tak dobrej, že si může dovolit fantasy prvky. Vůbec jsem nepochopila, co tam ta prasata dělala, proč ty divný lidi pořád jen pištěli a proč vůbec někdo něco takovýho točil, aniž by tomu dal smysl. Jedninou výhodou bylo, že to trvalo jen 90 minut. ()
Nedával jsem tomu filmu moc naděje, ale přece jen jsem v něj vložil důvěru. Ten název zněl zajímavě a já jsem čekal, co se z toho asi vyklube. Docela mě ještě překvapilo, že maličká Quvenzhané Wallis byla za výkon nominována na Oscara. Nevím, jestli si to skutečně zasloužila, i když vzhledem k tomu, že byla nominovaná i Anne Hathaway, u které je sice hezké, že zpívá, ale zase ne až tak dobře, alespoň v případě "Bídníků", asi je to přece jen zasloužená nominace i pro malou dívku. Předvedla zde skutečně těžko uvěřitelný výkon. Místy má člověk pocit, že ani není možné, aby byla tak přirozená. To, jak rozlamovala kraba, jak stála pro bestii, to jsou scény, které se nezapomínají. Neherec Dwight Henry, který si zahrál jejího otce, jí skvěle sekundoval, jeho role navíc vyžadovala několik rovin, a tak útočí snad na všechny emoce. "Divoká stvoření jižních krajin" je navíc film nádherně fantaskní, kde se spojuje drsná realita s nádherným fantasy příběhem, který ale ve skutečnosti fantasticky nevyznívá. To, jak se malá dívenka staví všemu zlému, nejen živlům, ale i otci, který dost snadno vybouchne a není na tom zrovna zdravotně dobře, a také bestiím, ukazuje, jak dokáže být dětství silné a neochvějné. Tenhle film nebude mít masovou návštěvnost, ale pro ty, kteří vyznávají půlnoční projekce v artových kinech, pro ně je to skoro povinnost. Příběh malé Hushpuppy však osloví více lidí. Jen mu dát šanci. Více: http://www.filmovy-denik.cz/2013/01/divosi-10-years-divoka-stvoreni-lets.html ()
O divokém stvoření se již napsalo mnoho a jeho uvedení ve Varech předcházelo očekávání a do posledního místa na schodech zaplněný velký sál. Sílou filmu je nejen scénář, ale především autentické herecké výkony v čele s Quvenzhane Wallis v roli Hushpuppy, jenž ve svém výkonu ztvárnila charakter plný čistoty s důrazem na nevinné zkoumání okolního světa. Pohled na lidi, kteří musejí opustit své domovy kvůli ničivému hurikánu Katrina je podáván bez šokujících a depresivních záběrů. Jde o poetický debut, vyprávěný spíše jako pohádka ve které jsou světlé i tmavé chvíle stejně magické. FFKV ()
Stvoření byla pravděpodobně již od fáze papíru předurčena radikálně rozdělit obecenstvo na dva tábory. Patřím do tábora dojatě přikyvujících. Subjektivně bych pro mě nejpřekvapivějšího a zároveň nejexotičtějšího účastníka boje o Oscary popsal jako "indie eko hippie wtf cute ... thing", objektivně pak jako v prvé řadě originální (!!), relativně kouzelnou a na emoce brnkající polopohádku s osobitým vyjadřováním (které mě občas míjelo, ale vzhledem k tomu, že po dlouhé době na mě dýchal pocit toho, že někdo natočil film čistě podle sebe a dost možná pro sebe, to velmi rád odpouštím). Malá Hushpuppy (sorry, ale jméno herečky nejsem schopen přepsat) je sice skvělá, ale až takové ohňostrojně oslavné vlny bych kolem ní (zatím) nevyvolával. Stvoření jsou jednoduše něco velmi osobního, co se často nevidí a pravděpodobně jen tak zase neuvidí.. ()
Galerie (38)
Zajímavosti (15)
- Film vznikl na motivy jednoaktové divadelní hry „Juicy and Delicious“ dramatičky a herečky Lucy Alibar, kterou napsala společně se svým přítelem a režisérem Benhem Zeitlinem. (GudMen)
- Finance na film (1,2 milionu dolarů) přitekly z neziskové organizace Cinereach, která produkuje a zaštiťuje výjimečné projekty na poli filmu. Pro produkční společnost Court 13 Pictures se jedná o první celovečerní film. (HellFire)
- Oprah Winfrey ve svém televizním pořadu prozradila, že to byl Barack Obama, kdo se jí o filmu prvně zmínil. (GudMen)
Související novinky
Best of 2012 dle popředních uživatelů ČSFD.cz
Stejně jako v loňském roce, i letos vám přinášíme přehled nejlepších filmů uplynulého roku dle předních uživatelů ČSFD.cz. Uživatelé i filmy v jejich výběru jsou seřazeny abecedně. Nejoblíbenějším… (více)
Once Upon a Time in Vary
S doznívajícími tóny pofestivalových projekcí ve vybraných pražských kinech pomalu opadá i nostalgie, se kterou jsme se mnozí před pár dny loučili s atmosférou Karlovych Varů. S filmovými prázdninami… (více)
Jeden z těch vzácných filmů, kde nejde o povrchní logiku příběhu, ale o hraniční bezprostřední prožitek střetávání systému a divoké (untamed) přirozenosti, o právo na emoce a nárok na ochranu vlastního světa a vnitřního vedení, a pro diváka o možnost uvolnění se k nějakému hlubšímu chápání a prociťování toho nároku i té eskalativní kolize se strukturálním (systémovým) násilím, jež není nějakým odbouratelným vedlejším efektem systému, ale vyplývá přímo z jeho podstaty. *** Jednotlivé scény příběhu Hushpuppiny smečky odvážných vzdorujících lidí se za sebe řadí bez nároku krok za krokem vysvětlovat, jak se jim to či ono povedlo, jestli toho logicky bylo možné dosáhnout, ale podtrhují dětské vnímání světa v tom, jak se před Hushpuppy útržkovitě staví nové složité situace, jež ze sebe přirozeně, ryze nevyplývají, nějak dospěláky zařízené, v nichž se musí znovu a znovu zorientovat a rozhodnout, jak si s nimi poradí. Jde tu o zpředmětnění toků energie, surových emocí, hrdého čelení a snahy o obnovování a uhajování sounáležitosti každým pohybem, tváří v tvář každé nové, nejasně se tyčící překážce. *** A zatímco Hushpuppin táta tu představuje maskulinní energii, s níž své mládě učí zadržovat emoce, potlačovat bolest, popírat realitu v plné děsivosti a rozhodovat se stejně odvážně (ale vlastně zbaběle, ze strachu před větší bolestí) jako zkratovitě, Hushpuppy se přes to všechno, v odvážných syrových střetech s tátou, kdy si postupně uvědomuje svůj bytostný nesouhlas s jeho rozhodnutími a postoji, svým rozhodným intuitivním přilnutím k učitelce i širší komunitě a s pomocí vlastní imaginace (s níž si zpředmětňuje pomyslné hovory s maminkou i mocné, ale nikoli všemocné pratury) prodírá ke svému niternému vědomí ženy, ochránkyně, hledačky a snovačky celistvých řešení, která nejsou zbrklá a rodí se mj. i z pečlivého vnímání, přijímání a naslouchání bolesti, jež především signalizuje, co je v nás živé a potřebuje ochránit, a z plného, byť bolestivého přijetí pravdivé skutečnosti. *** Kamera a hudba jsou tu hladké spoluproudy, chytré využití low cost ruční kamery a promyšlené a zručné zapojení pár efektů (existují na YT filmy o filmu) se podařilo přesně tak, aby umocnilo a prohloubilo prožitek, imerzivitu, ačkoli stačilo málo a hrozil by pravý opak, odcizení, zesměšnění. I pro to jemné vybalancování byl zřejmě film v době uvedení po právu takovým festivalovým zjevením a úspěchem. *** Přese všechny zdánlivě povrchně líbivé ingredience (vítězná iniciační cesta malé divoké holčičky) je to dílo naprosto nepatetické a nepodbízivé, záleží však plně na citlivosti vnímatele, co si z filmu vyvolá. *** Pro mne je to jednoznačně film ze stejné úzké kategorie odvážných děl, jako je Krajina přílivu (2005) a Narušitel systému (2019), a určitě bych doporučila shlédnout celou trojici. Každý z nich má jinou poetiku a jinou míru i hloubku zobrazení systémového násilí (od globálního - dopady hurikánu Katrina - po nejintimnější ruinování vnitřního cítění dobra, sounáležitosti a nároku na nepodmíněnou lidskou lásku a individuální péči v institucích a míru poškození rodinného prostředí systémově produkovanou chudobou, závislostí, bezmocí, násilím...), přičemž všechny tři snímky stejně absolutně a úchvatně zdolávají nebezpečí patetičnosti a emocionálního vydírání skrze postavu malé holčičky a zároveň nabízejí ryzí bezprostřední prožitek dopadů společenské krutosti, ignorance, ztráty citlivosti ve střetu s jednoznačným nahým dětským nárokem, a uvádějí na vědomí, že to spíš výjimečně může skončit alespoň blikajícím světlem na konci tunelu. Tyhle filmy ve skutečnosti neavizují dobré osudy, protože jejich hrdinky svým nárokem vyžadují nutně radikální změnu systému, který je drtí, a neumožňovanou míru vzájemnosti a soudržnosti, jen svoje hrdinky opouštějí dřív, než bychom museli jejich porážku sledovat do úplného konce. V tomhle zachází nejdál právě Narušitel systému, ne náhodou nejčerstvější snímek, který už ani trochu nezakrývá drtivé důsledky a beznaděj plynoucí z faktu, že iniciační cesty hrdinek skrze zvědomování hrůz rozbujelé strukturální izolace místo pospolitosti stále více vedou k životní bezvýchodnosti a zlým záhubám, jejichž každodennost si jako "společnost" pořád nechceme dostatečně připustit. *** Potěšeně doplňuji, že i nové shlédnutí a prověření po osmi letech snímek Beasts of the Southern Wild ustál se ctí, což se nedá říct o tom, kam se mezitím posunul svět. *~ () (méně) (více)