Divoká stvoření jižních krajin

Vypadá to celkem levně, ale dojem je monumentální. Nemalý díl na tom nese hudba (někdy tlačí na pilu možná až moc), skvělí (amatérští ) herci (Dwight Henry je cukrář s vlastním obchodem http://www.buttermilkdrop.com/) a samozřejmě celková fantaskně-ekologická koncepce, která nikdy na rovinu neřekne, zda komentuje měnící se globální podmínky nebo vypráví pohádku pro děti. Je to malý film, ve kterém je úplně všechno. (23.07.2012)

Na barevném letáku jsem zachytila rozostřené obrysy zakopané kosti. Vydala jsem se po lákavé stopě a zasedla do kina plného přežvýkavců. Chci se nechat zaplavit magií. ___ Za hrází jsou všichni divocí. Všichni jsou chudí, děsivě šťastní a ožralí. Ničeho se nebojí a nikoho nepotřebují. Nikdo se o ně nezajímá. Nikdo není dítě a nikdo není dospělý. Malá holka mluví o složitostech vesmíru. Domov je to nejúžasnější místo na světě. ___ Druhá strana je odtažitá a podivně patriarchální. Její zásahy jsou cílené a sterilní. Je všemocná a svou sílu používá zle. Není možné přijmout její pochopení ani lék. Každý její dotek vysává z divokého těla život. ___ Jak ráda bych uvěřila. Tím víc potlačuji nechuť od začátku až do konce. Tohle přece není magie! Cítím se podvedená. Všechno je jenom z kontextu vytržená kulisa - sociálního dramatu - natočeného velmi jednostranným pohledem. Ale pozor, ne okem bestie, ale jejího obdivovatele. Někoho, kdo idealizuje život lidí "za zdí" a přispívá tak ke konzervování toho všeho, co kritizuje. Vytahuje archetyp do svět(l)a a degraduje ho na černobílý stereotyp. ___ Odcházím ze sálu a zlobím se na všechny svoje spoludiváky - spolupachatele. ___ Dvě * za to, že se nechci vzdávat naděje, že to přeci jen byla stopa.. (26.08.2012)

Holčička, která žije ve společenství tak vyloučeném a s tak základními pravidly na přežití, že by se dalo říct, že žije v pravěku. Důležité je zůstat v rovnováze, být platnou součástí světa a hlavně přežít. Hráz, která odděluje moderní a "pravěký " svět lidí z močálů je až do katastrofy prospěšná oboustranně, protože vyvrženci si svůj vyloučený život zvolili záměrně a nechtějí se zapojit do společnosti, která své členy spoutává od narození (tím, že je ukládá do kočárků) až do smrti (tím, že je napojuje na hadičky a přístroje). Zásadním pravidlem malého společenství je co největší přirozenost, co největší podobnost se zvířaty.____ Na filmu je vidět, že jde o debut - zejména v momentech, kdy se obraz rozostřuje anebo když kamera volným tempem přejíždí přes krajinu. Maličká hrdinka hraje opravdu neuvěřitelně, příběh je zajímavý. Jakoby chtěl napodobit pravěké mýty vyprávěné u ohňů (o běsných zvířatech a jejich propojení s lidmi) s dětskou fantazií a hrdou bídou lidí, kteří chtějí žít jinak, pod širým nebem a svobodně se všemi důsledky, které to přináší. ___ Přesto mě tento film nechal chladnou, možná tím, že tempo příběhu bylo přes zdvořilou stopáž pomalé, některé scény zdaleka nevyužily své možnosti (běsnící bouře byla příliš krátká na to, aby ve mně vzbudila hrůzu) a chování některých postav mi bylo hodně vzdálené (odtažitý tatínek, ztracená maminka). (12.09.2012)

Nejlepší film, který jsem letos na filmovém festivalu v Karlových Varech viděl. Je to sice silně subjektivní, ale od debutu mladého režiséra Bena Zeitlina jsem dostal přesně to, v co jsem doufajíc vyčkával frontu na jedinou projekci. Stálo to za to a vím, že film minimálně ještě jednou spíš dvakrát uvidím. Quvenzhané Wallis bude jednoho dne velká paní herečka a já musím konstatovat, že mě film ve vydírajícím závěru emocionálně sejmul. Zeitlin skvěle zobrazuje hranici mezi dětskou fantazií opředenou naivitou a dospěláckou realitou, která je zasazená do divokých koutů Louisiany. Během 91 minut rozehraje mladý režisér silnou paletu emocí, mikro příběhů, bizarních ale uvěřitelných postav a především nám ukáže krásný příběh mladé Hushpuppy v jejím obtížném období dospívání a uvědomování si sebe sama. Nádherný soundtrack skvěle dokresluje podbízivou a v závěru trochu agresivní emociolnální stránku. Přesto se pro mě jedná o velmi silný, intenzivní a nádherný film. Těším se na další Zeitlinovy projekty! Rozhodně doporučuju ke zhlédnutí. [MFF KV 2012] (17.07.2012)

Krásně odvyprávěná a natočená pohádka, která po právu patří k tomu nejlepšímu z americké nezávislé tvorby za posledních deset let. Neuvěřitelně živelný film s dokonale magickou atmosférou a velkou dávkou srdce ze strany tvůrců. Škoda, že z tohoto pohledu to šlo spolehlivě mimo mě. Jinak bez výhrad. 80% (KVIFF 2012) (03.07.2012)