Divoká stvoření jižních krajin

║Rozpočet $1,8milióna║Tržby USA $12,795,746║Tržby Celosvetovo $19,784,559▐ Prázdnota prázdna, niečo tak nekompaktné som dávno nevidel, dej čo ani na chvíľu nemá čím chytiť, zaujať, suchá odrhávačka. ????a k tomu 4nominácie na oscara fakt im tam šibe, akademici urobili asi najhorší výber filmov čo sa týka roku 2012 /20%/ (11.02.2013)

Vypadá to celkem levně, ale dojem je monumentální. Nemalý díl na tom nese hudba (někdy tlačí na pilu možná až moc), skvělí (amatérští ) herci (Dwight Henry je cukrář s vlastním obchodem http://www.buttermilkdrop.com/) a samozřejmě celková fantaskně-ekologická koncepce, která nikdy na rovinu neřekne, zda komentuje měnící se globální podmínky nebo vypráví pohádku pro děti. Je to malý film, ve kterém je úplně všechno. (23.07.2012)

To je panečku originální pojetí nazvat bandu ochlastů živořících na smetišti, souzněním člověka s přírodou v divočině. Hned se hrnou ceny a chvála. Já tak zdatný alternativec nejsem, proto jsem v té humusácké "Vaně" plné starých krámů a morálních pochybností nevylovila ani filozofii ani kouzlo tohoto nesmyslného ekopříběhu. (27.02.2013)

I kdybych tohle emocionálně ustál (což by nebyl div, protože takové Where the Wild Things Are pokládám za jeden z nejnesnesitelnějších filmů všech dob), pořád bych musel dát plný kotel za neuvěřitelnou formu, syrovou, živelnou, rytmickou, přesně korespondující s poselstvím filmu. Marně lovím v paměti, kde jsem viděl naposled takhle ústrojně spojený realismus a fantazii do celku, který mě na konci navzdory pečlivě udržované distanci zcela rozsekal. Jasně, je to uječený, je to new age, je to patos, je to sociální selanka... ale je to prostě skvělý. (11.07.2012)

Hodina a půl nadpozemského zážitku. Ben Zeitlin stvořil magický svět v drsném světě louisianských bažin, který se nezdráhá využívat pohádkového schematu a silně poetických až snových obrazů. Podobně jako Malick výrazně pracuje s přírodním rámcem a obdobně na jeho neustále přítomném pozadí rozvíjí příběh komunity, jež se rozhodla přečkat hurikán Katrina ve svých domovech za hrází symbolizující bezpečí, což rovněž doplňuje přesahujícími reflexe o celkovém universu. Zeitlinovi se podařilo tento transcendentální účinek zakomponovat přirozeněji než tomu bylo ve Stromu života (respektive v jeho zkrácené verzi), ačkoliv se stále pohybuje v mantinelech znaivnělé pseudofilosofie. Ta však v rodinně laděném snímku rozhodně není na obtíž a neruší ani zjemňující voiceover malé a odvážné hrdinky působivě přirovnávané k smečce vzkříšených pravěkých zvířat kráčejících zatopenou krajinou. Velmi podmanivá je i dynamická práce kamery znásobená rychlým a rytmickým střihem a už ani nepočítám kolikátý že soundtrack mě v letošních Varech uhranul - zde hudba doslova rozproudí krev v žilách a výrazně napomáhá přenášení nezlomného vitalismu komunity na druhou stranu plátna. Právě urputná snaha malého společentví uhájit své místo k životu, zachovat vlastní kořeny i přes zkázonosnou slanou vodu a uchovat svojí identitu navzdory všem podmínkám se dá považovat za velkolepý a zdravě patetický symbol. Zde nejde jen o příběh hrdinky vyrovnávající se s velkými životními ztrátami po vzoru přírodního predátora, ale o podobně urputný boj jejích nejbližších. A v tomto případě sentiment a pocity zadostiučiněný nejsou žádnou ztupenou pilou, na níž je třeba tlačit. Naopak její ostří je hladké a hladce a bezbolestně pronikající pod kůži a zanechávající za sebou hlubokou stopu... (03.07.2012)