Katakomby

Válka pokračovala dál ve svém zběsilém vpádu do života obyčejných lidí a nebrala ohled na nikoho, dokonce ani na ty, kteří se jali příliš nevystrkovat hlavu a zůstávat v relativně bezpečném zázemí barrandovských ateliérů. Možná, že v těchto případech nešlo o nějaká velká hrdinství, ale doba byla natolik vyostřená, že skutečným odbojem se zdála být alespoň vytrvalá snaha o udržení filmové výroby v českých rukou, což se ostatně s velkým přispěním Miloše Havla dařilo zhruba do roku 1941. Ještě předtím ale usedl Václav Wasserman za psací stůl, aby připravil jeden ze svých vůbec posledních scénářů pro přátele z nejmilovanějších: Maca Friče a Vlastu Buriana. Poněkud sžíravá satira, v níž se na přetřes dostávají pletichy, přímluvy a protekční tahanice o vlivná úřednická místa, vehnala temperamentního Buriana do pomyslného sedla Pozemkového úřadu, v němž vládne jeho břitký smysl pro humor a především karetní umění. Vrchol, kterým je bezesporu ona obávaná subordinační partie se samotným prezidentem úřadu a v níž si prostořeký oficiál Borman nebere servítek, přichází sice trochu brzy, ale v každém ohledu se stává nezapomenutelným a divácky vděčným zážitkem. Defilé špičkových hereckých výkonů tu vedle fenomenálního Krále komiků zahajuje výtečný Marvan v roli ne právě obvyklé, následovaný oběma divami, Adinou Mandlovou i Natašou Gollovou, výborným Pištěkem, Šléglem, Šlemrovou a také Jindřichem Lázničkou v rozkošně podané figurce všetečného pucfleka Baltazara. Věhlasný a nejen filmovými hvězdami vyhledávaný modelový salon Hany Podolské se potom zcela nenápadně propůjčil k reklamní produkci svých nejnovějších toalet, s nimiž si okamžitě věděla rady především Adina Mandlová. Fričův sarkastický film, vybavený kromě jiného vtipnými a nestárnoucími popěvky v podání populárních Kocourkovských učitelů, se bez nejmenšího zaváhání řadí k tomu nejlepšímu, co bylo zrozeno v nevlídném údobí protektorátního temna. V době, která smích produkovala den ode dne méně. Jestlipak je vám známo, proč byla tady v katakombách noční služba zavedena? – Ale je mu známo, je mu známo! Já mu to vysvětlím sám, poněvadž vy byste mu to řekl moc sametově. Zkrátka panu řediteli se jednou zachtělo po úředních hodinách nějakýho spisu a žádnej tady nebyl, tak vod těch dob tady musej dva úředníci sedět přesčas, kdyby zas jednou pana ředitele napadlo se sem dolů přijít zeptat, kolikátýho bylo vloni touhle dobou. (04.10.2008)

Na začátku jsem byl vlastně dost otrávenej. Už v úvodních 10 minutách totiž začala zbytečná romantická zápletka, která je v Burianovkách bohužel tak často a pokaždé jenom brzdí Vlastovy gagy. Naštěstí tady jsem si na ní postupem času docela zvykl. Navíc zde není tak výrazná jako třeba v Baronovi Prášilovi, jelikož ji není věnovaná tak velká pozornost. Spíš je to o geniálním Vlastovi Burianovi, který mě zde opět několikrát dostal do smíchu. Ve druhé půlce opravdu září a mě se to nakonec i přes nepříliš velká očekávaní líbilo. Slabší 4. (31.12.2016)

Milá, příjemná komedie, kde hlavní pozornost na sebe strhává Burian - jak jinak. Jeho kreace rozesmávají více než role všech ostatních herců. Vztahy mezi podřízenými a nadřízenými v úřadu jsou zdrojem neustálých intrik a příbuzenské vztahy mají v kariéře stejnou důležitost jako i dnes. Ve filmu z toho vzniká pěkný propletenec. Nejvíce mě rozesmála scéna, kdy pan ředitel chválí a poklepává oficiála Bormana (Buriana) po rameni a ten celý šťastný začne jako pejsek podupávat nohou. :-) (25.07.2015)

Asi už jsem viděla dost Friče, protože i když jsem přesvědčená, že nikdo neupustil ze svých kvalit, tenhle film mě ne a ne oslovit. Náměty sice střídají lokality a postavy, ale v podstatě je to pořád to samé. Je samozřejmé, že u podoných snímků, nikdo nečeká šokující konec a čitelnost vývoje příběhu se tak trochu očekává, nicméně bych uvítala něco více nápaditějšího. Hvězdou celého snímku byl jednoznačně Vlasta Burian jako oficiál Borman-výborný scénář a ještě líp zahraný. (13.10.2012)

"Nechte toho, nebo přijde Sýkora a nadělá z vás koňadry!" Vlasta Burian v dost překvapivé roli oficiála Bormana, vládce podzemního archivu jistého úřadu. Tentokrát hraje o poznání inteligentnějšího člověka než obvykle, využívá, že jde zanedlouho do penze a už mu nikdo nic nemůže udělat. Po všech stránkách vynikající film, do budovy úřadu shromáždili Frič s Wassermanem vzorky všech možných lidských typů a na jejich náhodných setkáních demonstrují jevy, které mají obecnou platnost. A přesto ten film nemlátí diváka po hlavě "poselstvím", je to stále hlavně prvotřídní komedie. Pro Vlastu Buriana osobně ale představuje nepříjemný mezník: z důvodů, o nichž se spekuluje dodnes, se rozešel s Martinem Fričem. Navíc Jaroslav Marvan tehdy dostal státní vyznamenání, které sice bylo za celoživotní dílo, ale specielně s přihlédnutím k postavě přednosty Sýkory v Katakombách. Později vzpomínal, že od té doby se k němu Burian choval jinak, odměřeněji. Až do konce jeho života prý mezi nimi viselo, že Burianovi "medajli nedajli". 100% (08.02.2006)