Kristian

„A ty bys tetičko neplakala, kdyby tvůj muž…?“ - „Vyloučeno! Ostatně, já nikdy nepláči, protože bych si rozmazala řasenku.“ Film mě začal bavit již od chvíle, kdy Kristian poprvé promluvil na Zuzanu. Jeho postava je výborně napsaná a snad ještě lépe zahraná. Ale to i ostatní ve vedlejších rolích, od barového personálu přes mazaného svůdce s kapesníčkem, kolegu z práce až k uplakané manželce. Hodně z nich pobaví stejně jako řada vtipných situací (rozesmály i romantické řeči o „Cairo“ v reálu, ale nejvíc jsem se asi „tlemil“ při Nového kreacích „u něj doma“). Atmosféra je maximálně pohodová, člověk se tak nějak pořád musí usmívat a je úplně jedno, že je to film v zásadě předvídatelný. Snad jen za to (a že jsem možná čekal o něco více humoru) zůstanu „jen“ u solidních 4*. „Víte, nemohu totiž vystát muže, kteří využívají situace a zahlédnou-li někde osamělou dámu, klidně si k ní přisednou.“ - „Co to děláte?“ - „Sedám si.“ - „Proč?“ - „Musím s Vámi mluvit.“ - „Ale já Vám nemám co říci.“ - „No, to nevadí, budete jenom poslouchat.“ (14.10.2017)

Co říct k této stále mladé klasice? Snad jen, že Mac Frič a Oldřich Nový někdy po osmašedesátým spolu plánovali natočit Kristiána po třiceti letech a oba tím byli nesmírně nadšení. No, doba tomu nepřála a je to strašná škoda. A vůbec je strašná škoda, že my mladší známe Oldřicha Novýho jenom z filmů. (I když děkuju bohu že aspoň odsud) On totiž byl i skvělým divadelním hercem, jedna hra vedle druhé byly šlágry. Evergreeny. Škoda, že tehdy nikdo moc netočil divadelní představení, natož představení nepříliš režimem žádoucích herců. Myslím, že Oldřich Nový byl největším filmovým milovníkem všech dob a zemí. A taky jedním z nejlepších herců naší minulosti. Tohle je vlastně jedinej důvod, proč lituju, že jsem se nenarodil před válkou a že nemůžu vidět žádnou jeho divadelní roli z té doby. Pokud někdy někdo získá stroj času, dejte mi vědět. (23.02.2006)

Na prvorepublikových filmech je úžasná ta uvolněná atmosféra, kterou jsou veškeré snímky prodchnuty a ani Kristián není výjimkou. Oldřich Nový si střihl bezvadnou dvojitou roli, kdy má v každé jednu holku a jeden život, což mělo samozřejmě za následek eskapádu veselých situací. Znovu to asi vidět nemusím, ale jednou to bylo fajn. 75% (13.07.2017)

Unikátní svědectví o době dávno minulé. Nedovedu si představit, že by dnešní sereblity dokázaly něco podobného. I když třeba u tý vymatlaný Aduš, transky Bendový nebo takový Špagáty bych si malý kopanec do rypáku a Zavírám oči a rychleodcházím, než tě pobliju, představit dovedl. Jenže to už by pak nebyl Kristián, ale Jak ukopat svini k smrti, popřípadě Ostrov Dr. Moreau:-))) (29.09.2011)

Otevřete oči, přicházejí. Kdo? No přece Oldřich Nový a Adina Mandlová. A ta ... no, jak se jen jmenuje .... Gollová ... Nataša Gollová přece! Asi tak lze popsat pocity toho, kdo si tento film pouští nebo ze stříbrného plátna zhlíží, poučen už předcházejícími zhlédnutími. Jistota, s níž se herci i tvůrci pohybují v souhrnu všech prostředí, zobrazovaných filmem, i nápaditost, kterou k tomu přidávají, berou dech i přes desetiletí, jež uplynula od jeho uvedení. Doplníme-li toto hvězdné trio o pověstné MELODY BOYS Rudolfa Antonína Dvorského, mění se naše nadšení v bezbřehé se kochání. Prvorepubliková noblesa, jejíž idealizovaný tvar je zpozemštěn invenční veseloherní nadsázkou, i po letech hladí duši i srdce. Zavřete oči ... končím. (20.10.2007)