Kristian

Třebaže nechápu, proč je pan Kristián považován za ztělesnění romantiky, chápu, proč je tento film považovaný za jeden z nejlepších ve svém období. Osud a plán však chtěl, abych zhlédl několik filmů podobného původu v rychlém sledu za sebou a tato série do mě otiskla ducha filmu své doby natolik silně, že jsem byl schopen přespříliš často předvídat, co se stane v nasledující vteřině a samozřejmě na konci. Kristian v tomto ohledu byl výjimkou v tom, že zcela jasný byl pouze konec. Silné ***. (05.01.2009)

Klasika naší kinematografie s legendárním Oldřichem Novým v hlavní roli muže se dvěma tvářemi. O ději netřeba psát, spíše bych poukázal na to, že film je starý téměř sedmdesát let, viděl jsem ho mnohokrát, má velmi mnoho dalších "věrných" diváků a především dokáže stále velmi příjemně a kultivovaně pobavit. Kolik takových filmů znáte? (29.12.2008)

Jaké jsou to cigarety? – Poslední vzpomínka z mé egyptské cesty. Vzpomínám si jasně na ten okamžik, kdy jsem si je kupoval v Cairu. Byla tropická noc, palmy šuměly, moře zpívalo svou ukolébávající píseň, cikády toužily po svém bledém milenci měsíci a noc voněla skořicí a kávou. A nad tím vším vznášel se tichý nápěv moslemínovy písně z nedalekého minaretu...mmm...mmm... Je tomu již neuvěřitelných sedmdesát let, kdy se v pražských biografech poprvé ozval vemlouvavý hlas tajemného pana Kristiana, který s nonšalancí sobě vlastní okouzluje jednou v měsíci nádherné dámy v Orientbaru. Film se tehdy stal událostí číslo jedna, opravdovou legendou, ikonou své doby. Základem každého úspěchu je ovšem námět. V tomto případě se o něj postarala stejnojmenná bulvární hra francouzského dramatika Yvana Noé, která sklidila značný úspěch již v polovině třicátých let na prknech vinohradské scény. Je tedy logické, že po ní o pár let později, na úsvitu války, sáhl režisér Mac Frič. Došlo k výrazným změnám, postavy i prostředí byly přizpůsobeny nové, moderní době a příběh, jakkoli originální, získal zcela osobitou, nadčasovou tvář. A konečně, když se řekne Kristian, ozve se okamžitě jméno Oldřicha Nového. Jedinečný představitel světáckého bonvivána i zakřiknutého domáckého úředníčka stvořil ze svého obyčejného človíčka toužícího po tom vzepřít se nalajnovanému všednímu životu univerzální symbol lidské touhy po dokonalosti a štěstí. Vynikající jsou tu ale také všichni ostatní: okouzlující a duchaplná Mandlová, která povýšila svůj zavedený typ na inspirativní portrét ženské rafinovanosti a smyslnosti zároveň, Gollová, jejíž zakřiknutá ženuška snad poprvé upozorňuje na velký komediální talent této vbrzku populární herečky, Marvan, Šlégl, jehož opakující se etuda se ztraceným kapesníček vešla v nesmrtelnou známost, i Jára Kohout v roli, která jej do jisté míry rehabilituje jakožto komika s nezanedbatelným potenciálem. Kristian prostřednictvím luxusních barů, přepychových toalet a moderních bytových interiérů důstojně a s velkou elegancí uzavírá právě skončenou éru prvorepublikového filmu. Velkou, nezapomenutelnou, omamnou svou vřelostí, půvabem i smyslem pro humor. Budiž to řečeno s uznáním a úctou. (03.10.2008)

Dokonalost sama, je s podivem, že v nejtemnějších časech československé republiky vznikaly ty nejlepší filmy. Oldřich Nový je stejně skvělý v roli šarmantního krále salónů jako v odlehčené poloze uťápnutého úředníčka. Adina Mandlová dokonale hraje sexy mrchu, která ho v jeho dvojím životě pořádně vymáchá a snad každá věta , kterou si ve filmu vymění je i dokonale vtipnou hlaškou. Kdo by na chvíli nezatoužil, alespoň jednou za měsíc, být někým jiným, váženějším... (15.01.2008)

"Zavřete oči odcházím", to je tón hlasu, který mi zní v uších i s odstupeme času. Jeví se to pateticky, ale Kristián a jeho způsoby chování, noblesa, úroveň, gentlemanství a nezaměnitelný hlas, to vše na mě působí jak magnet, i když s nostalgií, která patří ke vzpomínkám. Jen pro ten dnešní den, stojí za to žít.... (17.09.2010)