Kristian

Olda príde do baru, tvári sa elegantne, začne tlačiť šróby krásnej žene do hlavy a funguje to. Asi to presne takto nabudúce vyskúšam....Kristián je klasická česká komédia svojho obdobia. Lenže má tú výhodu, že zámeny a situácie z nich vyplývajúce nie sú súčasťou komédie bláznivej, ale šarmantnej. Kristián je film, ktorý sa hravo rovná aj tým najlepším hollywoodskym komédiám jeho zlatého veku a čo je najlepšie, dokáže aj v závere krásne vygradovať a všetko vypointovať. Mal som voči Novému určité predsudky a tým pádom so Kristiána nikdy nevidel, až dnes a možno je to tak dobre, pretože som bol unesený a na prvý krát sú krásne filmové zážitky proste vždy najlepšie.... (25.12.2015)

Nechápu, čím to je, ale v záplavě všech těch prvorepublikových společenských komedií, na většinu z nichž se dnes mohu dívat jen s útrpným úsměvem, v lepším případě se shovívavým pochopením, Kristián skutečně nestárne. Když jsem ho na posled (po letech) viděl, čekal jsem předem, že to bude vyčpělé, ale řezal jsem se od začátku do konce, je to síla. Je-li tento film vnímán jako živý pomník Oldřicha Nového, pak plným právem. (19.02.2011)

Režisérská legenda české filmografie Martin Frič stojí za snímky z 30. let jako Škola základ života, Cesta do hlubin študákovy duše nebo právě Kristián. Už tehdy si udělal velké jméno, které si v následujících dekádách rozšířil i o snímky jako Katakomby, Císařův pekař- Pekařův císař nebo Dařbuján a Pandrhola, právě jeho zmíněné tři snímky z 30. let jsou ale podle mě jasným vrcholem a nejradši mám přece jen toho Kristiána i když výběr je sám o sobě těžký. Herecká legenda Oldřich Nový je v roli muže žijící dvojí život parádní a na roli se perfektně hodí. Z nesmělého úředníka se najednou opravdu neskutečný svůdník a působí to až trochu smutně. Kristián se totiž dá brát jako jakési alter ego, které dodává panu Novákovi sebevědomí. Je tak jedno, že má doma milující ženu, protože mu něco chybí a dost možná si právě tímhle dodává sebevědomí. Je to zajímavý charakter a i přesto, že jde o komedii je na tom něco i trochu skutečně smutného. Dvojice žen Nataša Gollová (Novákova žena Mařenka) a Adina Mandlová (Zuzana) jsou sympatické a pohledné a do rolí se skutečně hodí. Zajímavostí může být fakt, že v originální francouzské hře Yvana Noého si Zuzana zahrála právě Gollová a původně tomu tak mělo být i ve formě českého zpracování, nakonec si ale obě herečky role prohodili. A bylo by jistě zajímavé myslet nad tím co by se stalo kdyby si ženy ve filmu role prohodili, jisté ale je, že by to asi obě zvládli a uhráli. Hezky to vypadá, pobaví to a má to i něco do sebe. Ohledně kvalit se toho o Kristiánovi dá říct málo a i přes to bohatě stačí. Kristián je prostě povedená komediální klasika, která parádně vypadá, pobaví ale zároveň donutí člověka zamyslet se. Pan Novák je zajímavá postava a ani jedna jeho osoba není ideální, každá má svá pozitiva a negativa. Klíčem pro Aloise Nováka by dost možná bylo zjistit to nejlepší z obojího a stvořit ideálního člověka. A v rámci filmu má několikrát šanci, především by si ale měl uvědomit, že to nejlepší ve svém životě už má nějakou dobu doma. Prostě povedená černobílá česká komediální klasika, která funguje i jako komedie, chvílemi i jako drama a především jako parádní romantika. Donutí zamyslet se nad svým charakterem, nad svým přístupem k životu a na svých citech. To je na Kristiánovi skvělé. A mám ho proto strašně moc rád. Stejně jako většinu tvorby Martina Friče….... (22.05.2020)

Jaké jsou to cigarety? – Poslední vzpomínka z mé egyptské cesty. Vzpomínám si jasně na ten okamžik, kdy jsem si je kupoval v Cairu. Byla tropická noc, palmy šuměly, moře zpívalo svou ukolébávající píseň, cikády toužily po svém bledém milenci měsíci a noc voněla skořicí a kávou. A nad tím vším vznášel se tichý nápěv moslemínovy písně z nedalekého minaretu...mmm...mmm... Je tomu již neuvěřitelných sedmdesát let, kdy se v pražských biografech poprvé ozval vemlouvavý hlas tajemného pana Kristiana, který s nonšalancí sobě vlastní okouzluje jednou v měsíci nádherné dámy v Orientbaru. Film se tehdy stal událostí číslo jedna, opravdovou legendou, ikonou své doby. Základem každého úspěchu je ovšem námět. V tomto případě se o něj postarala stejnojmenná bulvární hra francouzského dramatika Yvana Noé, která sklidila značný úspěch již v polovině třicátých let na prknech vinohradské scény. Je tedy logické, že po ní o pár let později, na úsvitu války, sáhl režisér Mac Frič. Došlo k výrazným změnám, postavy i prostředí byly přizpůsobeny nové, moderní době a příběh, jakkoli originální, získal zcela osobitou, nadčasovou tvář. A konečně, když se řekne Kristian, ozve se okamžitě jméno Oldřicha Nového. Jedinečný představitel světáckého bonvivána i zakřiknutého domáckého úředníčka stvořil ze svého obyčejného človíčka toužícího po tom vzepřít se nalajnovanému všednímu životu univerzální symbol lidské touhy po dokonalosti a štěstí. Vynikající jsou tu ale také všichni ostatní: okouzlující a duchaplná Mandlová, která povýšila svůj zavedený typ na inspirativní portrét ženské rafinovanosti a smyslnosti zároveň, Gollová, jejíž zakřiknutá ženuška snad poprvé upozorňuje na velký komediální talent této vbrzku populární herečky, Marvan, Šlégl, jehož opakující se etuda se ztraceným kapesníček vešla v nesmrtelnou známost, i Jára Kohout v roli, která jej do jisté míry rehabilituje jakožto komika s nezanedbatelným potenciálem. Kristian prostřednictvím luxusních barů, přepychových toalet a moderních bytových interiérů důstojně a s velkou elegancí uzavírá právě skončenou éru prvorepublikového filmu. Velkou, nezapomenutelnou, omamnou svou vřelostí, půvabem i smyslem pro humor. Budiž to řečeno s uznáním a úctou. (03.10.2008)

Každého prvního v měsíci vstoupí do Orient baru elegantním krokem svůdný sedmilhář Kristián a v pozici lva salónu oblbuje pečlivě zvolenou obelháváníchtivou dámu. Prožít s tajemným mužem vášnivou noc je snem nejedné dámy, ale první ranní paprsek proměňuje atraktivního Kristiána v nudného úředníka Aloise Nováka, který si zase bude celý měsíc utrhovat jídlo od úst, aby si mohl jednou za měsíc odskočit v nažehleném kostýmu do svého vysněného života. (23.12.2008)