Kristian

Namet pre tuto komediu nema chybu. Pobavil som sa cely film, pretoze ak jedna osoba hra dve osoby, vzdy z toho vzidu problemy a v tomto pripade to boli problemy humorne. Nikdy som nechapal, ako mohli tieto stare filmy bavit moju mamu, po dnesnej premiere uz tomu chapem... 24.08.2010 ________ Oldřich Nový - (Alois Novák / Kristián) +++ Nataša Gollová - (Mařenka) +++ Bedřich Veverka - (Petr) +++ Raoul Schránil - (Fred) +++ Adina Mandlová - (Zuzana) +++ Jaroslav Marvan - (Ředitel Král) +++ František Filipovský - (JUDr. Dvořáček) +++ Hudba: Sláva Emanuel Nováček +++ (24.08.2010)

"Zavřete oči odcházím", to je tón hlasu, který mi zní v uších i s odstupeme času. Jeví se to pateticky, ale Kristián a jeho způsoby chování, noblesa, úroveň, gentlemanství a nezaměnitelný hlas, to vše na mě působí jak magnet, i když s nostalgií, která patří ke vzpomínkám. Jen pro ten dnešní den, stojí za to žít.... (17.09.2010)

„Cikády toužily po svém bledém milenci Měsíci a noc voněla skořicí a kávou..“ Konverzačními perlami zdobená společenská komedie o výchovné lekci udělené šarmantnímu, ale jinak zcela neškodnému sukničkáři. Oldřich Nový s brilantní výslovností slova "dívám" je naprosto neodolatelný a jsem přesvědčen, že kdyby někdy vkročil do Rick´s Cafe v Casablance, přestal by i Humphrey na chvíli býti heterosexuálem.. (23.11.2009)

"Dnes večer jsem vás viděl poprvé. Neznal jsem vás a vy jste neznala mně. A právě to je nádherné. Není mezi náma nic, ba dokonce ani lež. A je to úžasné. Dvě bytosti ve světe ztraceném se náhle setkají, přilipnou k sobě, vymění všechny své nastrádané sny a zapomenou, že zítra budou zase opuštěné a nešťastné." Občas taky trošku sedmilžu o tom, co jsem prožil a jakej jsem byl při tom frajer, ale na Kristiána nemám. Dokonce si ani neměním jméno. Ono je to stejně zbytečný, protože jeho noblesu se nedá naučit. S tou se musí člověk narodit a já mám podezření, že jsem byl při narození okraden. (10.11.2021)

Jaké jsou to cigarety? – Poslední vzpomínka z mé egyptské cesty. Vzpomínám si jasně na ten okamžik, kdy jsem si je kupoval v Cairu. Byla tropická noc, palmy šuměly, moře zpívalo svou ukolébávající píseň, cikády toužily po svém bledém milenci měsíci a noc voněla skořicí a kávou. A nad tím vším vznášel se tichý nápěv moslemínovy písně z nedalekého minaretu...mmm...mmm... Je tomu již neuvěřitelných sedmdesát let, kdy se v pražských biografech poprvé ozval vemlouvavý hlas tajemného pana Kristiana, který s nonšalancí sobě vlastní okouzluje jednou v měsíci nádherné dámy v Orientbaru. Film se tehdy stal událostí číslo jedna, opravdovou legendou, ikonou své doby. Základem každého úspěchu je ovšem námět. V tomto případě se o něj postarala stejnojmenná bulvární hra francouzského dramatika Yvana Noé, která sklidila značný úspěch již v polovině třicátých let na prknech vinohradské scény. Je tedy logické, že po ní o pár let později, na úsvitu války, sáhl režisér Mac Frič. Došlo k výrazným změnám, postavy i prostředí byly přizpůsobeny nové, moderní době a příběh, jakkoli originální, získal zcela osobitou, nadčasovou tvář. A konečně, když se řekne Kristian, ozve se okamžitě jméno Oldřicha Nového. Jedinečný představitel světáckého bonvivána i zakřiknutého domáckého úředníčka stvořil ze svého obyčejného človíčka toužícího po tom vzepřít se nalajnovanému všednímu životu univerzální symbol lidské touhy po dokonalosti a štěstí. Vynikající jsou tu ale také všichni ostatní: okouzlující a duchaplná Mandlová, která povýšila svůj zavedený typ na inspirativní portrét ženské rafinovanosti a smyslnosti zároveň, Gollová, jejíž zakřiknutá ženuška snad poprvé upozorňuje na velký komediální talent této vbrzku populární herečky, Marvan, Šlégl, jehož opakující se etuda se ztraceným kapesníček vešla v nesmrtelnou známost, i Jára Kohout v roli, která jej do jisté míry rehabilituje jakožto komika s nezanedbatelným potenciálem. Kristian prostřednictvím luxusních barů, přepychových toalet a moderních bytových interiérů důstojně a s velkou elegancí uzavírá právě skončenou éru prvorepublikového filmu. Velkou, nezapomenutelnou, omamnou svou vřelostí, půvabem i smyslem pro humor. Budiž to řečeno s uznáním a úctou. (03.10.2008)