Král Králů

Kromě toho, že jsem se u toho moc nepobavil, pořád nechápu jestli to byla protisocialistická provokace nebo naopak běžný propagandistický úkol od strany - pokud to druhé, tak se to nedá srovnávat třeba s parádní Ženou za pultem, která dostala na tomhle sajtu košem. Každopádně je radost vidět na obrazovce Kopeckého, Bohdalovou, Brodského, Sováka a Kemra. (25.11.2008)

Lojza Králů je uvědomělý dělník, který zachrání krále jedné ropné země. Jeho dělnický život se okamžitě mění a on se stává čekatelem na trůn. Závod si ho začne předcházet, protože by u něj v nové zemi mohli dodat čerpadla. Narazí ale na byrokratický nesmysl, protože se zároveň stává občanem jiné země a do ČKD musí mít propustku od ministerstva zahraničí. Malá blbá dělnická komedie, která ale exceluje českými herci. Sovák jako chlap pro všechno, Kopecký jako padouch, Skopeček jako učitel stolování. Herců je tu spousta a hrají výborně. Dokonce se tu zlehčuje i politické učení !!! (12.09.2010)

K ose dokonalého duelu ryzích představitelů dvou zcela odlišných světů se jako železné piliny k magnetu zákonitě přimykají ty nejcharakterističtější absurdity, které k nim (alespoň podle pravidel satiry) příslušejí, a nejednou neodolatelně vtipně artikulovány spoluutvářejí nový obraz Československa co pokročilé varianty středoevropského mostu mezi kulturami. V reálném socialismu se integrujícím prvkem mezi Západem a (Blízkým) Východem stává svrchovaně klidný král mezi pražskými montéry, který se shodou náhod stává tím nejuvědomělejším monarchou – na „svém“ souostroví v Rudém moři plánuje socialistickou revoluci. (21.02.2024)

"Vaše Veličenstvo! - Neříkejte mi tak. Budou si myslet, že jsme ožralí." Ono není snadné, aby si dělník z vyspělé socialistické společnosti zvykal na sezení na ropném pramenu, řízení osobního velblouda, slasti v harému či nařizování poprav. Lojza Králů se k tomu postavil jako majitel selského rozumu a já se přitom dokázal celkem pobavit. Po zamyšlení nad tím, co bych dělal, kdybych se králem Tamanského souostroví stal já, tak mohu s klidným svědomím napsat, že mě by z blázince nedostala ani prezidentská amnestie. (31.12.2015)

Martin Frič na sklonku kariéry natočil ideologicky rozpolcený snímek, který musel připadat fousatý už dobovému publiku. Šedesátková třídní uvědomělost podávaná prvorepublikovou formou působí totiž nepatřičněji, než je z logiky dobových omezení očekávatelné. Kdyby místo Sováka, Bohdalové a Kopeckého defilovali po nepravděpodobném třesku simulakra socialistické reality se světem absolutních monarchií Nový, Ferbasová a řekněme Hass, možná by film působil nemístně méně. Dokonce jsem zahlédl i nějakou tu prolínačku. Jako roztomilá upomínka časů, z nichž tenhle film do roku 1963 přibyl, projíždí filmem průběžně veterán, který se až do samého závěru snaží Sovákovi střelit Kemr. Jestli koupíte, je jen na vás. (11.04.2015)