42

Film jasně spoléhá na sympatie diváka k hlavnímu hrdinovy, kterej po většinu filmu musí snášet rasistický myšlení bilejch američanů a právě v tom je problém. Já nepochybuju o tom, že koncem 40. let to v USA nebylo v vztahu bíljech s černejma na grupáč, ale tady mě to přišlo extréměn vyhrocený a místama jsem měl pocit, že sleduju nějakej fan club Adolfa Hitlera. Film je vystavěn na přílišném emočním extrému, dialogy jsou zbytečně vyhnaný až do krajní meze, jen aby měl divák s hlavním hrdinou soucit, což se mě ne až tak líbí, protože nepotřebuju vodit za ručičku a nechat si slabikovat co je dobro a co zlo. Film umí zaujmout především díky hereckým výkonům, bavilo mě sledovat Jackiho reakce na rasistický chování americkejch buranů, tady Chadwick zahrál fakt velmi přesvědčivě, docela jsem ho obdivoval jak si poradil s tím trenérem Philadelphie. Další herecký výkon, který stojí za zmínku je ten od pana Forda, myslím si, že Harrison si postavu Branche vysloveně užíval a jeho dialogy si vysloveně adoptoval. Jako ukázka amerického rasistického uvažování v pohodě, jen je škoda, že to bylo tak nepřirozeně vyšroubovaný. (04.08.2014)

Film o rasovej revolúcii v americkej bassebalovej súťaži ponúkol silný príbeh, v podobne zameraných dielach to viacmenej býva pravidlom. 42 však pokrivkáva na vyrozprávaní príbehu, kde sa striedajú silné momenty s menej nezáživnými či prvoplánovými, ktoré zhodili moje hodnotenie a výsledkom sú, aj napriek výbornému výkonu Harrisona Forda a krásnemu obrazu, len tri hviezdy. (29.07.2013)

Indy si opět nasazuje fedoru a... A vydává se ve jménu metodistického Boha spasit hru. Spojení sportovního filmu a humanisticky uvědomělého integračního hřejivého dramatu v naivním pohádkovém balení je již ze své podstaty kombinace natolik nebezpečná, že výsledný celkem solidní doják je tentokrát spíše nefalšovaným úspěchem. (30.06.2013)

Zrození šampiona meets Černobílý svět. Divácky vděčné sportovní drama s humanistickým poselstvím a "silným osobním příběhem podle skutečné události". Čas od času takovýto film, který dá divákovi možnost cítit potěšení z toho, že fandí hrdinovi na té správné straně barikády, neuškodí. Je to klišé, ale funguje bezchybně. (29.06.2013)

Začnu tím, že příběh Jackieho Robinsona nabízel ohromný potenciál. Ty pasáže, kde byl Jackie pod tlakem hloupých xenofobních hulvátů, ještě patřily k těm vydařenějším. Rozhodně všichni ti jižanští rasisti splnili beze zbytku svojí zpátečnickou úlohu, nebylo třeba angažovat k nim pro jistotu ještě germánského nadhazovače s „příznačným“ jménem Fritz Ostermueller. Film hodně trpí děravým scénářem, stopáž je nepochopitelně natáhnutá přes dvě hodiny, spousta záběrů a mnohé dialogy jsou přitom jen zbytečná vata. Vůbec mi v roli manažera nesedl Harrison Ford, za celou dobu jsem si na něj nezvykl. Pořád jsem tam viděl Clinta Eastwooda z jiného baseballového snímku Zpátky ve hře a Ford mu nesahal ani po kotníky. 60%. (13.08.2013)