Zbav se svých miláčků

U snímků, zabývajících se neortodoxními umělci vždy přemýšlím, jestli by došlo k uctívání jejich děl, pokud by nebyla tvořena na pozadí monstrózních psychedelických zážitků, vlastně otázka zní, zda by vůbec vznikla... A další záhadou je, jak mohou porozumět ti, kdož je čtou s myslí nepoznamenanou stavy příbuznými těm autorovým... kupodivu v tom není problém, soudě podle vlastní fascinace například Nahým obědem, zřejmě jde skutečně o vyjadřovací talent, který dokáží použít k předání svých vizí... To neznamená, že bych z Kill Your Darlings právě kvílela spokojeností, mnohem lepší dojem zanechala verze s Jamesem Francem (mimo jiné - Radcliffe, Olsenová - na některé formy ošklivosti se prostě nedá zvyknout), i když ta se zaobírala víc Ginsbergem samotným a jeho stěžejním dílem, oproti širšímu záběru krátkého univerzitního období Beat generation, stejně jsem nenašla důvod, který by mě přiměl si cokoliv z Krokidasova filmu znovu připomenout, až na to, že jsem ho zhlédla omylem, původně jsem chtěla vidět zabité úplně jiné miláčky... (30.04.2014)

Proletělo to na plátně jako smršť nad pacifikem. A zanechalo to ve mě velmi zajímavé pocity. Na úvod musím říct, že tímhle se mi navždy Daniel Radfliffe odosobnil od Harryho Pottera. Vynikající představení předvedl spolu s Dane DeHaanou. Skoro jsem ani nechtěla věřit, že to skutečně nejsou gayové. Ale když přišla na řadu první líbací scéna, neubránila jsem se smíchu. Je zajímavé, jaký rozdíl vzbuzuje láska dvou mužů a dvou žen ;). Příběh na pozadí mě až tolik nebral, ten jsem spíš jen tolerovala kvůli tomu pomalu se rozvíjejícímu a opojnému příběhu lásky. (07.05.2014)

Na celovečerní debut je Kill Your Darlings nečekaně zručnou podívanou. Krom zajímavých postav tomu napomáhá a výtečně zvolená vypravěčská struktura. Ta sice nepřekvapí originalitou, ale vše nahrazuje efektivitou. Dějově se tak snímek řítí vpřed, jednotlivé dějové peripetie se střídají jak na běžícím pásu a případná škobrtnutí v tempu jsou během chvilky zapomenuta. Vzhledem ke zvolenému příběhu to nepůsobí ani prvoplánově. Cesta Allen Ginsberga novým světem, ve kterém se seznamuje s budoucími legendami literárního světa a zabíjí své miláčky, působí kompaktně, i když se de facto jedná spíše o rychlý sled několika život ovlivňujících situací. Daniel Radcliffe v hlavní úloze dělá vše proto, aby se vymanil z kolonky své nejznámější role. A daří se mu to, i když to není jen vlastními silami. Ginsberg, ač je hlavní postavou, není tím, na kterého Krokidas zaměřuje svou pozornost. Jedná se o hrdinu, jenž se nechává vtáhnout do nového světa, který jej fascinuje, a skrze něj fascinuje i diváka. A přesně k tomuto typu postav Radcliffovo herecké vystupování sedí. Hlavním hybatelem děje je tu divácky vděčný Lucien Carr. Kolem něj se točí hlavní zápletka, to on je na začátku každé scény a je i tím, kdo jednotlivé postavy svádí k sobě a koneckonců je i tím, kdo ostatním vnukne myšlenku nutnosti vymanit se okolnímu uniformnímu světu. Jeho představitel Dane DeHaan nabídnuté role využívá královsky a v psychologicky značně zajímavé roli dokazuje, že před sebou možná máme další ze začínajících dějových talentů. V neposlední řadě je třeba vyzdvihnout i herecké výkony Bena Fostera a Jacka Hustona, nad nimiž se též tají dech, a napomáhají tuto mozaiku charakterů povznést na ještě vyšší úroveň. Kill Your Darlings tak není jen zajímavým pohledem na hledání sebe sama a určování vlastní životní cesty, ale též se jedná o příjemné seznámení s beatnickou generací ještě před tím, než se stala slavnou. (02.03.2014)

Caleb Carr, syn Luciena Carra, zažaloval tvůrce snímku. A já se mu nedivím, je-li pravdivý příběh takový, jaký jej vypráví on, a v jaký i já osobně věřím, zachovala bych se stejně. Odpoutám-li se však od tohoto evidentního zkreslení skutečností a film budu soudit jako film samotný, nemohu dát méně jak 80%. (27.04.2014)

Jsou mladí, chtějí žít naplno, touží po změně, v hlavě mají spoustu myšlenek, odmítají autority a nesnášejí instituce, testují vlastní hranice, ať už hulením, pitím nebo něčím ještě tvrdším... Překvapivě jsem v sobě našla dostatek pochopení a shovívavosti pro rozervanou, křehkou, strádající duši umělcovu, asi že mi taky kdysi bylo dvacet.. (09.08.2020)