Pot a krev

Žádný nový film Michaela Baye jsem neviděl téměř přes deset let, proto mě u PAIN AND GAIN překvapilo, že ani v roce 2013 se nezbavil některých svých stylistických nešvárů, přes podezřelé a okoukané barevné filtry, super zpomalené záběry (nebýt jich tak se PAG vejde pod dvě hodiny) a ikonické záběry hrdinů snímané od země k nebi. Nicméně řežijní styl stranou, PAG je velkým překvapením, neboť se absolutně vymyká jejékoliv Bayově předchozí tvorbě. Víceméně neakční snímek je holdem ironii, kritice konzumerismu a běžného amerického snu a velká porce zábavy se tu nadělala i z fenoménu bodybuldingu. Podstatný díl na tom samozřejmě má především herecký ansábl s Markem Wahlbergem včele (který pravidelně dokazuje, že udělat srandu sám ze sebe mu jde velmi dobře - viz. OTHER GUYS, BOOGIE NIGHTS apod.). Nicméně já bych rád PAIN AND GAIN viděl raději třeba v podání bratří Coenů, surovější styl a méně eyecandy momentů by mu prospělo. (24.12.2015)

Michael Bay ve svém nejvíce john-watersovském módu přináší zvrhle přebujelou vizi perverzní podstaty amerického snu. Scénář podle reálných událostí mohl vzniknout jako moralizující drama či coenovská absurdita, ale jen díky Bayovi a jeho excesivnímu vizuálnímu stylu nabývá našňupaně rozjívenou podobu, která současně celému projektu dodává vyšinutou meta rovinu. Nikdo jiný by nedodal příběhu z devadesátek tu potřebnou mid-90s nesoudnou zhůvěřilost v maximálně atraktivním moderním hávu. (17.11.2020)

Před tím, než jsem na to šel do kina jsem byl ve fitku. Pump už jsem bohužel necítil, ale stejně jsem si to fakt užíval. Bay to natočil neuvěřitelně dynamicky a i když tam není moc akce stále se něco děje. To ovšem neznamená, že to neobsahuje hluchá místa. Občas mi vadily i zbytečné voiceovery, ale co naplat. Ústřední trojice je boží (Dwaynea Johnsona budete mít stejnak nejradši), rumunská striptérka půvabná a prostě mě to fakt pobavilo. (15.08.2013)

Na Pot a krev jsem se vysloveně těšil. Bay si ho natočil z čistý lásky k filmům. Zavázal se kvůli němu na čtvrtý díl Transformers a narval do něj Kráčející skálu a Marka Wahlberga. Ty dva mám hrozně rád a tak jsem se jednoho krásného slunného dne rozhodl jít do kina, abych si užil podle očekávání sympatický herce, super akci, zábavu a legraci. No a to jsem tak úplně nedostal a musím se přiznat, že nad tím filmem přemejšlím i teď. Není problém v hercích. Mark Wahlberg je ve filmu nařezanej tak, jak jsem snad ještě neviděl. The Rock pro změnu jede asi svojí nejvýraznější roli. Celý problém spíš tkví v samotném příběhu. Není komu fandit. Všichni jsou v něm, doslova a do písmene, zmrdi. K tomu celej film je v rámci naprosto brutálního černýho humoru. Ten by byl v pohodě, mám ho rád a nemám s ním problémy. Problém nastává ve chvíli, kdy ta pomyslná hranice se začíná naprosto brutálně překračovat. Překračuje se jak efektivní nářezová akce natočená hodně slušnou, i když občas řádně rozklepanou kamerou, ale překračuje se i samotný humor, který jsem ke konci přestával pobírat. Nevím no, na násilí v dnešních filmech jsem si už docela rychle zvyk. Tady to ale bylo všecko možná fakt už docela dost. Původně jsem dal čtyři hvězdičky, ale když mi došlo, že bych to už znova nemusel vidět, dal jsem nakonec tři. (15.08.2013)

V podstatě mě mrzela absence čehosi temného, jako tomu bylo například u Klubu rváčů, nebo kriminálního, jako tomu bylo například u Obvyklých podezřelých, bylo to takové sluníčkové, příliš vyumělkované. Zkrátka to chtělo nějakou větší hloubku. Navíc vyprávěcí styl byl poněkud nevyvážený, i když to zrovna vadilo nejméně. Přesto všechno, se na to ale dalo nevěřícně koukat s pusou otevřenou jako když maltézský pinč letí pro basketbalový míč. Navíc srandy kopec. Jednoznačně nejlepší komická role Dwayna Johnsona. Nemusel se nijak pitvořit, aby byl komický, jako jsme tomu byli svědky dříve. On dokonce něco i hrál. Byl největším plusem filmu. Ještě tedy samozřejmě kapacita jménem Shalhoub alias pan Monk. Celkově z toho byla taková taškařice, při které budete mít dojem, že by se dalo vyždímat víc. (20.08.2013)