Pot a krev

Herecké obsadenie je silnou stránkou tohto filmu. Slow motiony tiež a príbeh vás skutočne zaujme. Michael Bay tu preukazuje neuveriteľnú režisérsku hravosť. Michel Bay to asi bral ako svoju srdcovku. Bay tu zvolil (ako je u neho zvykom) veľa farebných filtrov ale ono to vo výsledku vyzerá veľmi slušne. Hlavné postavy sú totálni blbci. Hlavne postava Marka Wahlberga, ale vlastne aj Dwayna Johnsona. Je ťažko uveriteľné, že sa toto naozaj stalo. Avšak prečo nie. Človek ale musí byť veľmi hlúpi aby griloval ruky vonku pred barákom, alebo dal svoj prst psovi chlapa ktorého zabil. Páčilo sa mi však, že sa dej odohrával v posilovni, je to moja srdcová záležitosť. A veľká poklona aj pre Tonyho Shalhouba. Zahral to skvele. (10.02.2015)

" Verím vo fitnes a Ameriku..." Po druhom pokračovaní Transformerov som M.Baya nadobro odpísal. Po filme Skala som netrpezlivo očakával každý jeho film, ale okrem Pearl Harbour ma nepotešil žiadny. No pain, no gain je preto u mňa jeho najlepší film od Skaly. Nebudem tu chváliť Baya osobne, pretože hlavnú zásluhu na výsledku nesie scenárista. Bay tu opäť napchal kopu spomalených záberov (aj keď sa krotil), gýčových farebných obrázkov a zábery amerických vlajok. Bay to síce zrežíroval, ale tak absurdný príbeh troch vymletých kulturistov by bolo umenie posrať. Príbeh napísal sám život a tie najdivokejšie scény sú vraj do bodky pravdivé. Počas sledovania som si viackrát spomenul na bratov Cohenovcov, ktorí sú známy práve týmito drsnými a neuveriteľnými príbehmi plných zvratov. Osobne by som to radšej videl v ich rukách, ale s výsledkom, hlavne príbehom a dialógmi som bol spokojný. Napriek spokojnosti ma už ďalšie Bayove pokračovanie Transformerov nezaujíma. 80%. (07.01.2014)

Bayovo zesympatičťování hloupých a povrchních svalovců s příliš přesstylizovaným vizuálem (prý cool... haha to určitě), ubohým zlíbezňováním násilí a tím nejpokleslejším humorem. V životě jsem snad neviděl nic, v čem by vystupovala taková plejáda ubožáckých hovad... Ten film je ve všech ohledech naprosto odporná záležitost... "I believe in fitness!"? Větší hloupost jsem už dlouho neslyšel. 2/10 (30.04.2014)

Žádný nový film Michaela Baye jsem neviděl téměř přes deset let, proto mě u PAIN AND GAIN překvapilo, že ani v roce 2013 se nezbavil některých svých stylistických nešvárů, přes podezřelé a okoukané barevné filtry, super zpomalené záběry (nebýt jich tak se PAG vejde pod dvě hodiny) a ikonické záběry hrdinů snímané od země k nebi. Nicméně řežijní styl stranou, PAG je velkým překvapením, neboť se absolutně vymyká jejékoliv Bayově předchozí tvorbě. Víceméně neakční snímek je holdem ironii, kritice konzumerismu a běžného amerického snu a velká porce zábavy se tu nadělala i z fenoménu bodybuldingu. Podstatný díl na tom samozřejmě má především herecký ansábl s Markem Wahlbergem včele (který pravidelně dokazuje, že udělat srandu sám ze sebe mu jde velmi dobře - viz. OTHER GUYS, BOOGIE NIGHTS apod.). Nicméně já bych rád PAIN AND GAIN viděl raději třeba v podání bratří Coenů, surovější styl a méně eyecandy momentů by mu prospělo. (24.12.2015)

Cool vizuál ještě jaro nedělá!! Bicáky, tricáky, titěrné plavečky, jdeme na to!! Je přetransformerováno, utrousil zřejmě Michael Bay se svým megalomanským týmem a pustil se na první pohled do skromnějšího projektu. Osobně u mě Bayova do té doby „skvostná“ tvorba přestala existovat právě po prvních Transformerech. Dvojici pokračování jsem doslova protrpěl, a další efektní výbuchy a zpomalovačky mě nutili přidat plyn u ovladače. Pot a krev mělo být odlehčenou kriminální komedií. Není!! Bay nám předkládá tragikomickou gangsterku, kterak si parta kulturistů plní svůj americký sen. Zápletka je mělká jak voda ve studních po červencových vedrech. U těch pitomých blockbusterů ještě leccos odpustíme, tady se ovšem chvíli loví v temnějších (vážnějších) vodách, pak se zase sklouzává k absurdní komedii. Což o to, fungovalo to jinde, proč ne tady? Protože BAY. Je to hlavně o přístupu k látce jako takové. Měl od začátku hloupý příběh a od začátku k němu přistupoval se svým samolibým stylem – všechno pere na maximum, a i když se to příliš nehodí, přidá přesto další rychlostní stupeň. Chybí mu cit balancovat mezi několika žánry, eskaluje absurdní momenty, přepaluje už přepálené. Nedokážu si představit, co by režisér udělal třeba s takovými komornějšími kousky jako Město, Drive nebo Nelítostný souboj, které se stylové akce nebály? Je třeba rozlišovat styl a přeplácanost. Bayův běžný záběr začíná projetím nějakého úzkého otvoru, efektní zpomalovačkou, obtočením se po místnosti, aby se pak mohl dostat k postavě, která to zanedlouho schytá. I pitomá diskotéka je o tom, že by člověk hned chtěl naklusat k jedné z tyčí se striptérkou a doufat, že mu bodyguard dovolí dopít aspoň jednu matonku. Prostě všeho je nějak nezdravě moc. Před kamerou navíc pobíhají vesměs duševně vyšinutí idioti, kteří na jednu slušnou hlášku vytrousí čtyři laciné vtípky z Kameňákova. Ve výsledku spokojený nejsem. A nebyla ani ta hrstka lidí, která se mnou seděla v kině. Po těch třech robotích fantasmagoriích je to asi krok dopředu, jen zdaleka nechytne každého!! (11.08.2013)