Hon

Klárka by zasloužila výchovnou ránu sekerkou do zátylku. Film, který dokáže vzbudit v divákovi emoce, hlavně ty negativní. Přesto mě neohromil tak, jak jsem si přál. Pár scén mi přišlo až příliš scenáristicky vykonstruovaných (například to, jak se ostatními lidmi převypravovaná výpověď děvčátka slůvko po slůvku mění z "něčeho neurčitého" na "jasné obvinění z obtěžování" - hezké, ale moc jsem z toho cítil ten účel). Závěr silný, byť mé hororově zaměřené já pořád čekalo, až začne ten pravý, pořádně exploitační "hon" :-) (01.02.2013)

Je neuvěřitelné, kam až může zajít jediná lež dítěte a téměř nevratně tak zničit nejeden lidský život. Budiž každému útěchou, že se děj odehrává v Dánsku a všichni víme, že jsou seveřani v tomto ohledu trochu divní. Každopádně se však jedná o film, který je tak dobře provedený, že ve vás zanechá spoustu pocitů a za to dílo nesmírně cením. Závěr je pak nasměrován mírně optimisticky s otevřeným koncem. Což mi připadalo velice povedené a asi není nutné dodávat, že na toto dílo jen tak nezapomenu. 83% PS: Pevně doufám, že toto dílo bude pro mnohé fungovat jako ,,eye opening" a lidé si tak uvědomí, že jejich andílci také často lžou jako když tiskne. (14.04.2021)

Hon patří do poddruhu dramat, která moc rád nemám, protože s tím, jak nenávistní lidé umí být, se setkávám každý den. Vinterbergova maloměstská zášť jde naštěstí dost daleko co do věrohodnosti pocitů na obou stranách, ale bohužel se k nim dopracuje až neuvěřitelně rychle. Jako kdyby si střihač nechal několik desítek minut postupně budovaného napětí a od nevinného drbu přikročil k tvrdým hrozbám. Chápu vztek a bezmoc, která se školkou i rodinnými domovy prohnala, a chválím napětí několika konkrétních scén, ale z rychlého spádu jsem vyvalený doteď, tím spíš, že Lucas měl být oblíbencem snad každého souseda či známého. A nedá mi to, abych si neposteskl nad lamentováním, stesky a někdy až nenávistí komentujících vůči postavě malé Klary. Všichni, kteří jí tu přejete něco špatného, jste film buď nepochopili, nebo jste zkrátka náturou stejní jako banda samozvanců. (17.06.2016)

Aneb jak se prosté drama může v rukou zkušeného tvůrce proměnit v silnou látku, která chytne od prvních minut, a my už nemůžeme a ani nechceme odvrátit zrak. V pospolitém malém městečku se všichni znají, mámy od plotny, družní tatíkovští nimrodi i dítka tu a tam musejíc si vyslechnout ostřejší hádku svých rodičů. Mezi takové patří i Klara, holčička s andělským pohledem a jednou pomstou, které ani nerozumí. Obětí se stává čtyřicetiletá pomocná síla v mateřské škole Lucas, který si prošel rozvodem a který na vlastní kůži pocítí trest za neopětovanou „náklonnost“ v podobě rychle se šířící sousedské nákazy. Štvanice je to účinná, protože děti přece nelžou (jasně, že lžou) a navíc ty traumatizované se pokouší nepříjemné zážitky vytěsnit (tak si rodiče obhajují, když dívenka všechno uvádí na pravou míru). Nikdo už neřeší, že šlo o oblíbeného souseda, se škodnou se prostě musí pořádně zatočit. Díky bohu, že hlavní úlohu svěřil dánský provokatér Thomas Vinterberg charismatickému Madsi Mikkelsenovi (vyhledávám ho od dob působivého dramatu Po svatbě). V narušených rodinných vztazích Vinterberg znovu odkrývá skutečný stav společnosti, což dokonale ukázal v syrové Rodinné oslavě, kterou se hrdě hlásil k manifestu Dogma. Od té doby ušel kus cesty, a ač mi jeho další výlety moc nesedly, popasoval se i díky nim s vypravěčstvím hollywoodského typu. A ať se to někomu líbí nebo ne, přetahuje si tím diváky na svoji stranu. Mikkelsen, jeden z nejzajímavějších evropských herců posledních let, pod tlakem chybuje, provokuje, ničí svůj milostný život, přesto bojuje (v kostele, v marketu – skvělé scény). Žánrově nesmírně čisté.. (06.04.2013)

To by mě zajímalo, v jaké pohádce se lidé dozvěděli, že děti mluví jen pravdu? Mám malou sestru a jedno vím jistě - děti mají obrovskou představivost a dokonce umí být i kruté, v některých případech mstivé a prolhané. Film je jedna velká deprese, protože se musí sám sebe člověk ptát, kolik lidí by v podobné situaci stálo na jeho straně ? Můžeme si nalhávat, že nikdo z našich blízkých by takovému svinstvu nevěřil, ale film potvrzuje heslo "v nouzi poznáš přítele". A ano, lidé jsou sice ovce, ale těžko říct, zda-li je v takovém případě můžeme vinit. Pravdou ale zůstává, že mnohdy většina lidí dělá soudy a má jasno o věcech, o kteréch ví leda ho.. kulové :-) Snad každý z nás to zažil na vlastní kůži, ačkoliv třeba v únosné míře. Jagten právě na to, že se člověk vyžívá v kolektivní štvanici poukazuje dost silným způsobem. O hereckých výkonech netřeba mluvit, protože byly vážně dokonalé, ačkoliv mi ta malá ukecaná popotahující holka brnkala na nervy. Zase jednou film, kde obsah vítězí nad formou, bravo! (04.05.2013)