Odhalený přístav

Evropské severské země si nesou stigma depresivních končin, kde se půl roku potýkají s nedostatkem světla a kde se daří alkoholikům a melancholickým duším. Na druhou stranu, Finsko se stabilně udržuje v indexu štěstí na absolutní špičce a většinou vyhrává, takže je to asi jen předsudek. Odhalený přístav tomu předsudku ale vychází vstříc, protože sledujeme množství postav, které jsou vystaveny stresu, nepřátelství a jsou vybavené neschopností vytvářet funkční partnerské vztahy. Tolik bolesti, hořkosti a zoufalství se hned tak nevidí. Je to takové emocionální depresivní porno, ze kterého jde úzkost a až poslední dvě minuty ukazují trochu povzbudivější pohled do budoucnosti některých hrdinů filmu. Velmi dobře zahrané, proti režii nemám připomínky, jen ten výběr motivů je příliš selektivní a rozhodně snímek nedoporučuju divákům se sklony k splínům. Celkový dojem: 75 %. (01.01.2023)

,,VŠICHNI TOUŽÍME BÝT ŽÁDOUCÍ, POTŘEBNÍ. CÍTIT DOTEK…“ /// Mozaika příběhů na téma život, poskládaná z reality dětství, mládí, manželství… a lidí plnejch problémů bez rozdílu věku a pohlaví. Žádná filozofie. Příběhy všedních dní ze zasněženejch Helsink, který se nemusej vodehrávat jen ve čtvrti Vuosaari. Nemusej se vodehrávat ani ve Finsku. ,,CO SE TO S NÁMI STALO.“ Věta, která může zaznít všude (aha, takže si nemám myslet, že Finové jsou depresivní alkoholici se sklony k fetu a šikaně? Podle těch jejich dramat…). Stejně jako Zamrzlá země, zajímavá vážná podívaná. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Pro slávu udělám cokoliv (A kolik ti je? Aha, 55. Tak to nějak zajímavě umři… Další!...). 2.) Fotrovi se zdá, že tlustej. A tak nesmím jíst nic tučnýho. 3.) Thx za titule ,,Calixos“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ * (05.02.2014)

Nějakých třicet minut mi trvalo, než jsem se zorientovala v jednotlivých dějových liniích a jejich propagonistech, ale s každou další minutou mě to vtahovalo víc a víc. Tahle koláž, ne zrovna sluníčkových lidských osudů, je o to působivější, s oč větším chladným odstupem je na jednotlivé příběhy nahlíženo a pár scén mě nakonec dostalo tak, že přemýšlím i o hodnocení nejvyšším, každopádně lepší čtyřka je to určitě. Ale tu závěrečnou písničku bych klidně oželela a nechala ten konec otevřený, to by mu přeci jenom dodalo větší sílu. (16.09.2014)

Odhalený přístav je takovým obrazem toho, co v malých či větších proměnách probíhá všude kolem nás a nejen to, možná, že jsme tam našli i kousek sebe. Bolavých duší je strašně moc a každý z nich touží alespoň po troše toho hřejivého a hojícího paprsku, kterým je láska. Mně bylo asi nejvíc líto toho malého klučiny, který měl za kamaráda snad jen toho svého pejska. Bylo to smutné, bylo to kruté, žel, bylo to odhalené, pravdivé a syrové. Kdybych měla léčivou náplast na každou takovou bolavou duši na světě, všechny bych je rozdala...... (10.12.2014)

Ve Finsku jsem prožil půl roku. Poznal jsem, i když s problémy, tamní obyvatelstvo a s čistým štítem na funuse můžu říct, že jsem doteď neviděl lepší finský drama, který by naprosto přesně vystihovalo tu nepřístupnou náturu, kterou Finové vládnou. Odhalený přístav mě fascinoval postavami, o kterých vyprávěl. Zima je přesně to dokonalý prostředí na to představit Fina z toho nejčernějšího úhlu. I já to vnímám jako období, kdy se otevře ta temná stránka každého z nich a najednou je dobře jenom v momentě, kdy je na pívo nebo na cider. Stejně tak je dobře i u beden, které jsou v každém obchoďáku a prostě není cesty zpět. V tu chvíli si člověk uvědomí, jak to světlo a slunce v těle dělá hrozně moc. (15.08.2013)