Nemají pokoj svévolníci

Nemají pokoj svévolníci? Dejte pokoj.. Nečekané konsekvence trojmordu v nočním podniku vedou k poznání, že ne každé zabití je špatné a ne každá smrt zbytečná. José Coronado vylezl z popelnice, kterou už od sklonku sedmdesátek nikdo nevyvezl a chlastajíce více coly než Sagvan v Kamarádech do lijáku (navíc s rumem) neokázale řeší situaci, do které se při opičce namočil. Způsobem lehce archaickým a nesystémovým, ale o to méně pro jeho okolí uchopitelným.. Noirovým suknem potažený thriller, u kterého jsem při potýkání se s tempem a jistou dialogovou toporností nabyl dojmu, že divákovi byly informace dávkovány tak komplikovaně jenom proto, aby pak ocenil finále, které se drží osvědčené jednoduchosti.. (11.10.2021)

Čo zo zaujímavého začiatku a záveru, keď je medzi nimi hodina a pol neprehľadného filmového trápenia. Psychicky nevyrovnaný policajt vystrieľa bar a potom pátra po nepríjemnom svedkovi. Zdanlivo jednoduchý dej sa postupne mení na niečo celkom iné, ale to prevedenie mi bolo proti srsti. Monotónne odriekané dialógy by možno napravil dabing, ale s titulkami to bolo neznesiteľné, a hlavný hrdina s podivným výzorom a konaním ničomu nepomohol. (29.11.2016)

Zvláštny film. V úvode si divák myslí, že tu máme ďalšieho skorumpovaného policajta, ktorý si neváha prestrieľať cestu davom, ale po hodine som začal tápať a zistil som, že o ňom vlastne nič nevieme. Ani po viac ako hodine som stále nepoznal jeho motiváciu v hľadaní svedka z prestrelky v bare. Neviem, či je to mojou nepozornosťou, ale mal som pocit, že divák zámerne nedostáva odpovede na mnohé otázky. Záverečný prepad a prestrelka s teroristami opäť hromadí ďalšie otázky, ale je tu hlavne jedna a zásadná. Je to hrdina alebo skorumpovaný vrah v radoch polície? Asi by som si to mal pozrieť ešte raz. 70%. (07.02.2016)

V tomto svete ozaj niet pokoja pre bezbožných. Téma terorizmu je s rôznymi úspechmi filmovaná na celom svete, ale toto je iná káva. Spočiatku sme svedkami najakčnejšej scény filmu, kde policajt Santos vystriela bar a nevdojak mi to pripomenulo vyčínanie vo Voľnom páde. Lenže veľmi rýchlo vhupneme do bežného vyšetrovania a v podstate je to tak do konca. Lenže nitky vyšetrovania vedú úplne inde, ako by sa spočiatku zdalo... Treba povedať, že máme do činenia s kvalitným prepracovaným príbehom ( niekomu sa nemusí páčiť jeho "pomalosť" ) a vysokým profesionálnym prístupom celého tímu ( presná réžia, skromná a výstižná hudba ). Kapitolou samou o sebe je postava Santosa, ktorej ocenený José Coronado vložil neopakovateľnú charizmu osamelého cynického policajta, ktorá pripomína postavy z najkvalitnejších noir filmov minulosti. (29.08.2012)

Noirem načichlý španělský krimithriller začíná tím, čím by mnohé filmy stejného ražení vyústily, chladnokrevnou trojnásobnou vraždou. Vypravěč klasického noiru by zřejmě zbytek filmu strávil flashbackovým osvětlováním příčin svého zkratu. Santos Trinidad se však do minulosti nevrací, nesnaží se nás přesvědčit, že jednal správně. Hrdina s vzezřením váguse a despektem k moderním technologiím (namísto automatu používá revolver, mobily ho vyrušují, nahrávací zařízení ohrožují) chce jenom uniknout spravedlnosti. Jeho hlavní snahou není pokřivený svět, ve kterém inspektor nepátrá po vrahovi, ale po tom, koho sám zabil, napravovat, ale jenom v něm přežít. Úvodní ztrátou policajtské kredibility se ocitá v bodě, z něhož není návratu. Ví, že nahoru již nevystoupá, že může leda padnout ještě níž. Noirový fatalismus je prohlubován pomalým odtajňováním globálních souvislostí kriminálních aktivit, k kterým se Santos na začátku nešťastnou náhodou přichomýtl. Rozsah konspirace umožňuje tvůrcům neustále odtajňovat (nebo zatajovat) nové informace, jejichž vyhodnocování nás zaměstnává dost na to, abychom se pídili po minulosti protagonisty, jednajícího metodicky, bez jakýchkoliv emocí. Adekvátně k melvillovské přímočarosti hrdiny byla zvolena strohá forma vyprávění. Film je obdivuhodně úsporný na záběry. Pokud to rozmístění postav umožňuje, namísto střihu je použito přeostření (tento stylistický prostředek dobře vystihuje skutečnost, že postavy stále někoho sledují a logicky se tak musí nacházet ve stejném zorném poli jako objekty jejich pozorování). Stabilní, soustředěná kamera neukazuje více, než potřebujeme vidět (jediný výraznější odklon od horizontálního snímání těsně před koncem díky tomu obzvlášť vynikne). Náladu prostředí, ať už jde o jeden z nočních podniků, odlehlou skládku nebo obchodní centrum, zachycuje ve výstižných zkratkách, navíc v týchž záběrech, které zároveň obohacují vyprávění. Kamera se nekochá krajinou jenom pro to, aby dotvářela atmosféru. Obdobně je velmi úsporně užíváno návodné nediegetické hudby, která jen párkrát navýší napětí. Mohli bychom od vyprávění vyžadovat větší sevřenost, ale jsem přesvědčen, že nenaplňování diváckých očekávání, kdy se film rozeběhne jistým směrem a pak nečekaně zahne, bylo záměrné (zbrzďující výslech soudkyní). Právě odvážného předpokladu trpělivého diváka, kterému bude pečlivě promyšlená distribuce informací dostačující náhradou za emocionální napojení na postavy, si na podmanivě odměřených Svévolnících cením nejvíce. 75% Zajímavý komentář: FlyBoy (14.06.2013)