Reklama

Reklama

Večerníček

(pořad)
Rodinný
Československo, 1965, 10 min

Účinkují:

Michal Citavý

Večerníček se narodil 2. ledna 1965, výtvarnou podobu mu vtiskl výtvarník Radek Pilař, hudbu zkomponoval Ladislav Simon a promluvil hlasem sedmiletého chlapce Michala Citavého. Pořadu předcházel od roku 1963 cyklus podvečerních pohádek pro děti pod názvem Stříbrné zrcátko. První odvysílanou pohádkou byl Kluk a kometa režiséra Ludvíka Ráži. (sator)

(více)

Recenze (83)

otík 

všechny recenze uživatele

Jak se dá hodnotit pořad Večerníček, když je vždy složený z různých pohádek? No ale budiž. Když už tady ta možnost je, tak tedy hodnotím samozřejmě kladně, protože už několik desetiletí baví tento pořad malé i velké. A co víc si od nejzásadnějšího pořadu přát? Úspěch Večerníčku vždy záleží na pohádce, která v daný týden chodí a většinou se jedná o velmi podařené české pohádky. Najdou se i totální průsery, ale ty se holt musí přežít. Takže jen tak dál, Večerníčku. ()

MM_Ramone 

všechny recenze uživatele

Kladiem si závažnú otázku: Z akého uhla pohľadu mám hodnotiť túto konkrétnu položku? Usudzujem, že sa má jednať o detskú, cyklickú reláciu, ktorej podstatnou, dominantnou súčasťou bola krátkometrážna, zvyčajne animovaná, rozprávka. Relácia, ktorá sa dlhé roky objavuje, v rovnakom čase, na obrazovkách verejno-právnej televízie. "Večerníček" ako rozlúčka, na dobrú noc, s najmladšou generáciou divákov. Potom už ostávalo len sa vyčúrať, umyť zuby a ísť spať. Dávam až tri hviezdičky, pretože i u mňa zafungovala patetická nostalgia. *** ()

Reklama

Azog 

všechny recenze uživatele

Sice záleží i na obsahu, kterým v tu chvíli pořad právě naplní, ale když jsem byl malý (výškově i věkem) pravidelný divák, tak to byl jeden z mých nejoblíbenějších dětských pořadů. Tím spíš jsem se na něj těšil, když už jsem byl rodiči uznán velkým (věkem) a nemusel jsem jít spát hned po Večerníčku, ale mohl jsem se dívat na jeden večerní film. ()

Skuby47 

všechny recenze uživatele

Televizní pořad s nezapomenutelnou úvodní znělkou, milovaný dětmi všech generací i všech věkových skupin. Díky němu televize natočila a odvysílala za 50 let jeho trvání stovky, snad i tisíce animovaných i hraných pohádek, které dnes patří do zlatého fondu ČT. Oslovila a potěšila miliony dětí, které bez roztomilého kloučka s papírovou čepičkou odmítaly jít večer do postýlek. Patří k nim nejen moje děti a vnoučata, ale i já sama po zaslechnutí známé znělky spěchám k obrazovce a na několik minut se stávám dítětem. Je to moje dlouholetá filmová láska a doufám, že zůstane na obrazovce i v budoucnu a že ji nepřeválcují dravé zahraniční dětské seriály. ()

knihovna 

všechny recenze uživatele

Samozřejmě si člověk položí otázku - co tady vlastně hodnotím? Znělku, jednotlivé večerníčky či celý tento fenomén? Nevím jak kdo, ale já hodnotím fenomén jako takový, a ten je u mě jednoznačně za pět. Z nostalgie, za vzpomínky ať už když já byl dítě, nebo se díval s mými dětmi ale hlavně za něco, co už se nevrátí, přestože se ten pořad ( alespoň myslím) pořád vysílá. Bohužel, už se nedívám protože má infantilita se ještě plně nerozvinula, mé děti už odrostly a zatím se nerozmnožily. Nezbývá než počkat na vnuky. ()

Galerie (3)

Zajímavosti (27)

  • Vůbec prvním odvysílaným večerníčkem se 2. ledna 1965 stala nedělní pohádka Kluk a kometa (1964) režiséra Ludvíka Ráži za účasti Černého divadla. Nešlo ale o typickou pohádku tak, jak ji dnes známe. Místo toho herečka a moderátorka Štěpánka Haničincová v černobílém formátu příběh převyprávěla. (TheSlezy)
  • „Pamatuju si, jak mě to otravovalo, že mě zavřeli do studia a pořád jsem měl říkat ‚Dobrý večer‘ a ‚Dobrou noc.“ Postavičku Večerníčka ale k tomu nepouštěli, tu jsem tehdy vůbec neviděl,“ prohlásil Michal Citavý o dabování Večerníčku. [Zdroj: extrastory.cz] (Duoscop)
  • Ve znělce se Večerníček nejprve 7krát otočí po celé obrazovce, pozdraví „Dobrý večer!“, poté vyběhne po 20 schodech, poté skočí dolů, povozí se na houpacím koníkovi, koník se poté změní v otevřené osobní auto a následně v jednokolku. Po celou dobu znělky přitom chlapec volně rozhazuje listy papíru, který je celkem 24 v souvislosti se 24 hodinami, po kterých se vrací, přičemž poslední list pak ukáže směrem k divákům a na něm je logo České televize. Závěrečná část obsahuje úvodní část obrazu úvodní znělky puštěnou pozpátku, rozloučení zní „Dobrou noc!“. (Miuri)

Reklama

Reklama