Lásky čas

Divák nutně musí zanedbat hodně proměnných, aby si film užil, ale s trochou snahy to jde. V About Time se totiž dost tluče sporadická vyzrálá zodpovědnost s všudypřítomnou dětinskou naivitou a pateticky ulepenými prsty. Námět měl mnohem větší potenciál. Já bych rozhodně dělal větší čuňačiny. Nebo alespoň nějaké. (23.07.2016)

Jsem rád, že když už koukám na anglickou romantickou komedii, je u toho Bill Nighy, toho chlápka mám vážně rád. Je až s podivem, že na to, jak moc mi nesedla Láska Nebeská, se nyní Richard Curtis trefil do černého. Tam totiž bylo až moc příběhů a postav, kdežto v About Time sledujeme příběh, kupodivu sympatického, typického anglického mladíka v podání, pro mě, neznámého Domhalla Gleesona, který však má štěstí v tom smyslu, že mužští potomci v jeho rodině umí cestovat časem do minulosti. On toho tedy samozřejmě maximálně využívá aby sbalil pohodovou Rachel McAdams, aby následně došel k rozhřešení. Přestože se jedná o obyčejnou plitkou satiru, nejspíše na samotný Curtisův život, tak snad i z toho důvodu to působí tak líbivě a neuměle, že mě to na konci celkem zasáhlo. A když se něco takového filmu povede, už to prostě něco znamená...95% (03.01.2014)

Objektivně bych k tomu mohl mít asi tak desítku výhrad, za které bych to mohl shodit až do průměrných čísel, jenže co naplat, jeden z těch filmů, kdy jsou vám logické lapsy a dějová vykonstruovanost putna, protože vás berou dialogy odposlouchané ze života a romantická linie vypulírovaná bez vady a kazu k úplné dokonalosti, takže už jenom poskakujete radostí u osobních highlightů typu výběr ženských šatů, a když dojde i na smuteční průvod v černém, nadzvednete brýle, abyste otřeli slzu v oku bez toho, aniž byste se cítili blbě; Curtis je firma na zážitky. (25.11.2013)

Co na tom, že mně v Richardově další filmové pochoutce občas připadalo, že jsem některé momenty viděla už v jiných filmech? Co na tom, že mně tam přidal pár lžiček patosu a klišé? Já osobně jsem si přes tohle všechno na téhle pohádce pro dospělé vysloveně pochutnala. Neznám nikoho, kdo by si občas nepřál mít nějakou skříň a nebo komůrku, kam by si mohl jít zatnout ty své pěsti a občas vrátit čas. Leda tak nějaký zarytý cynik nebo totální flegmatik. V mnoha situacích jsem se přímo viděla a dokonce slyšela, byly to má slova a moje myšlenky. Je to film, který se dotknul mé duše, který vyvolal úsměv na mých rtech, rozesmutnil, donutil k zamyšlení a skončil skvělým a nezapomenutelným pravdivým shrnutím. Pak se mně šel schovat do jednoho ze zákoutí mého srdce a tam zůstane na hodně dlouhou dobu. (03.01.2014)

Nápad s cestováním časem mi nepřipadal zrovna dvakrát dobře a logicky využitý (takový Zakletý v čase si s ním pohrál lépe, mám-li srovnávat v rámci romantického žánru) a stopáž byla příliš dlouhá, takže jsem se ke konci už neubránil nudě. Třetí film režírovaný Richardem Curtisem je tedy z mého pohledu "jen" příjemná podívaná se sympatickými herci a jedním skvělým (pochopitelně Bill Nighy), s líbivým soundtrackem a s pár opravdu vtipnými scénami. (19.01.2015)