Mravnost nade vše

Vůbec ne špatná předválečná komedie, ve které excelují takřka všichni, na koho si vzpomenete - Hugo Haas, Věra Ferbasová, Světla Svozilová, Adina Mandlová (kterou jsem v těch brýlích nepoznal) a spousta dalších skvělých herců včetně Saši Rašilova, který se ve filmu v podstatě jenom směje ("HAHAHAHAHAHAHAHA.... To víte, to je ta má nemoc..." :D). A i když je příběh docela prostinký a v podstatě je jenom o záměnách a nedorozuměních (což jsme ve filmech viděli už mockrát), tady to funguje, hlavně díky výše zmiňovaným hercům. Mimochodem, i když snímek obsahuje také nějaké to poučeníčko směrem k divákům, nepůsobí to nijak kýčovitě a rozhodně je divák vstřebá lépe a přirozeněji než u stylu "tak a teď se tady postavím, začne hrát dojemná hudba a dám vám morální poučení". (20.01.2011)

Ja mám dojem, že táto milá komédia musela pôsobiť naivne aj na divákov vo svojej dobe. Ale Haas a Mandlová boli hviezdy a všetko sa im zožralo. Skutočne som sa zabavil až pri záverečnej profesorovej reči, cesta k jasnému cieľu, odhalenia identity, mi pripadala miestami až úmorne naťahovaná. Osobne ma potešilo celkom milé vykreslenie študákov v škole. Vyplazujú na seba jazyk, baby sa šminkujú a je jasné, že ich nič iné, ako zaujatie opačného pohlavia, nezaujíma. Je to krátke, takže zub času až tak nebolí. (13.12.2015)

Kupodivu nejlepší postavou z celého už tak dost dobrého ansámblu je Saša Rašilov, který jediný zná všechny nuance událostí a zároveň stojí mimo a je jen pozorovatelem. Jeho nezvladatelné výbuchy smíchu v nejméně vhodné okamžiky jen dokreslují absurditu celé situace. Nejde o žádný okatě mravokárný film. Říká jen, že máme být sami sebou. (15.11.2010)

Mravnost nade vše! Tak káže profesor Karas, ktorý si so svojou konzervatívnou rodinkou žije v slepej harmónii, až do doby kedy do mesta pricestuje jeho nemanželská dcéra. A aby toho nebolo dosť, práve v dobe keď sa stal čestným predsedom "klubu dobrých mavů" sa nemanželské šidlo zamestná u pána profesora v dome ako vychovavateľka jeho dcéry. A tu sa otvára obrovský priestor na celý rad komických situácii prameniacich z márnej snahy všetko utulávať, plných nedorozumení, polopravd a domýšľavosti. Naozaj nemôžém ináč. Frič ťahal jedno eso za druhým od tých úplne najmenších detajlov (prelepené hambaté symboly po celom dome), až po celý príbeh ktorý šlapal ako hodinky. Celý čas som mal hubu od ucha k uchu a príjemne som sa bavil, pričom záver s Hassoým moralizovaním bol len potvrdením 5 hviezdičkovej záležitosti. (07.07.2005)

Ve všeobecném předvánočním shonu bylo tehdy (1936) na Barrandově nezvykle klidno. Všechny filmy, které měly být natočeny, dávno brázdily plátna českých kin, a tak pojednou nebylo do čeho píchnout. Ale bez práce nejsou koláče. Proto početný barrandovský ansámbl, od osvětlovačů po maskérky, doslova přemluvil režiséra Maca Friče k realizaci ještě jednoho filmu, který by byl jaksi mimo plán. Frič byl zpočátku touto neočekávanou prosbou poněkud zaskočen, ale záhy se společně s mladým a ambiciózním Vávrou sešel nad scénářem o pokryteckém mravokárci, jehož rodinná mohyla obávaného strážce maloměstské morálky je náhle rozmetána příchodem rozpustilé nemanželské dcerušky. Je nasnadě, že tato vděčná komediální role byla bez váhání přisouzena fenomenálnímu Haasovi, který svého tajnůstkářského hříšníka vybavil pestrou paletou nejrůznějších charakterových proměn vycházejících ze šťavnatého situačního humoru i pronikavě přesných dialogů. Na stejné délkové vlně je unášena také postava zapovězeného "kačátka" (alias Ferbasové), které v rafinovaném přestrojení za upjatou vychovatelku dokonale rozmetá zkostnatělé zásady svého nezdárného tatíčka. U Adiny Mandlové se jedná o výjimečný experiment, jehož důvod je nadmíru zřejmý – být alespoň na okamžik za ošklivku. Výsledek? Dokonalý. A nad tím vším se klene nezaměnitelný a nezastavitelný smích Saši Rašilova. Narychlo improvizovaný film nakonec pány direktory polekal natolik, že premiéra byla z "rizikových" důvodů raději odsunuta do vzdáleného prostějovského kina. Tam se Fričova třeskutá komedie setkala – pochopitelně – s mimořádným diváckým ohlasem, takže dál už nebylo o čem. Mravnost nade vše, film plný zdravého ironického humoru, který neškodí v jakémkoli množství navzdory své poněkud pejorativní nálepce ("film na kapra") dokazuje, že geniální scénáře mohou vzniknout doslova přes noc. (03.10.2008)