Mravnost nade vše

Především výborný Hugo Haas je pravým klenotem tohoto filmu. Jeho profesor hlásající mravnos, mravnost a nic než mravnost nade vše, což dovádí až k takovým extrémům, že doma zakrývá sochám a obrazům nemravné partie, a přitom je konfrontován se svou krásnou minulostí, která podle jeho mínění nezapadá do jím hlásaných pravidel, je okouzlující a Haas ho zahrál se sobě vlastním komickým mistrovstvím. (03.11.2007)

MRAVNOST je dalším projevem rodící se nesporné kvality českého filmu československé éry třicátých let. Už scénáristická trojice - Frič, Haas, Vávra - byla velkým příslibem, který Fričova režie dokázala ještě dále zhodnotit a posunout. Úsměvný ortel nad zbytky rychle se bortící secesní prudérie spolu s tím, že role vznikaly opravdu na tělo - je to evidentní z pracovní svěžesti jak realizačního štábu, tak hereckých protagonistů - nenápadně naznačuje nástup nové kultury druhé poloviny minulého století. Film umožňuje také pochopit, jak je možné, že řada herců, které z té doby známe z jejich dobových šarží diblíků, mladomilovníků, tragédů, zvládaných až na ochotnické úrovni, se o dvacet-třicet let později mění v nezapomenutelné koryfeje nové vlny klasického moderního filmu let padesátých až sedmdesátých. Uvážíme-li navíc, že film byl realizován v obvyklých drakonických technických i časových limitech doby, obdiv a radost, kterou pociťujeme po jeho zhlédnutí, se mění v zasloužený obdiv. Vynikající, v mnohém oproti jejich dobovému kontextu atypické herecké výkony Haasův, Mandlové i Ferbasové doplňuje nenápadný debut Jiřího Hlinomaze (podle fyziognomie obličeje soudě možného příbuzného herce a naivistického malíře Josefa Hlinomaze) a pozoruhodně vyrovnaná, vzorně provedená kreace Saši Rašilova. Svěží, rychlým spádem probíhající nápaditý děj dotváří skvělý dojem z komedie, která si v době svého uvedení kladla nanejvýš skromný cíl: pobavit co nejdéle co nejvíc diváků. Cíl, který nejenže byl dosažen, ale i - jak se dnes ukazuje - také nadčasově překonán. (24.04.2008)

Kupodivu nejlepší postavou z celého už tak dost dobrého ansámblu je Saša Rašilov, který jediný zná všechny nuance událostí a zároveň stojí mimo a je jen pozorovatelem. Jeho nezvladatelné výbuchy smíchu v nejméně vhodné okamžiky jen dokreslují absurditu celé situace. Nejde o žádný okatě mravokárný film. Říká jen, že máme být sami sebou. (15.11.2010)

Obsahově skvělá komedie. Moc se mi líbilo jak Haas přijal Ferbasovou jako nevlastní dceru do rodiny a jak políbil svou manželku Svozilovou. Nejvíc mě však pobavila ta scéna večer, kdy měli být všichni v posteli, ale vzhledem k tomu, že si každý přečetl ten vzkaz, tak se věci vyvinuly trošku jinak. :D Jedinéco považuji za trapné a zbytečné z celého filmu, je scéna kdy se Elijáš zamiluje do Mandlové. Když ji nemiloval od začátku a vůbec si ji nevšímal, tak by se asi v realitě z toho vzniklo těžko něco víc. Láska na první pohled se projeví hned a člověku by mělo správně záležet na tom, jak se ten druhý chová a né jak vypadá. (18.08.2017)

Jedna z nejlepších komedií s Hugo Haasem, jíž však jistě přispěl výborný a vtipný scénář a režie Martina Friče, který už tehdy byl mistrem svého oboru. Svěží to nápad, jak touto satirickou formou karikovat falešnost toho, o čem lidé (v tehdejším chápání) říkalo mravopočestnost. Bylo to řečeno na samém začátku, když se bavily místní báby: "To je člověk sama mravnost a počestnost"... "A jak se mu to stalo?" - Rozhodně nejlepší vtip celého filmu. Zápletka jednoduchá, v různých obměnách v tehdejším filmu používaná, zde asi dospěla k tomu nejlepšímu a nejklasičtějšímu. Výborný také Saša Rašilov, Zdenička Baldová i na sebe nadprůměrná S. Svozilová. Také Adina byla lepší v rolích, kde hrála "obyčejné" dívky než nabubřelé měšťácké slečinky. Film znám nazpaměť a vždy si ho rád shlédnu znovu. (19.07.2015)