Mravnost nade vše

Dvojník filmu Mravnost nade vše s Marvanem, akorát místo bratra tady je umělý panák. Možná, že Hugo Haas byl kokainista a sukničkář, ale měl velmi specifický projev , který se mi líbil. Jako profesor Karas, který svou rodinu řídí ve vojenském mravnostním režimu, aby nakonec prozřel, se mi líbí víc než ten oportunista Marvan. (09.03.2021)

Humorná svižná pamětnická komedie se skvělou ústřední dvojicí Haas – Ferbasová, kterou doplňuje v atypické roli ošklivky Adina Mandlová. I když nám s přihlédnutím k dnešní morálce mohou připadat tehdejší prohřešky malicherné, bylo jejich zesměšnění ve své době počinem záslužným. Boj pokryteckých mravokárců a falešných zastánců dobrých mravů s moderními volnějšími společenskými normami, vede k řadě nedorozumění a komických situací k potěše filmových diváků. Krásně to vyjadřuje dialog dvojice Boháč - Ferbasová : „Prosím vás, proč jsou zahaleny ty obrazy?“…. „Aby bylo vidět, že je to počestná rodina.“….Tak proč je prostě nedají do sklepa?“ ....“ To by zas nebylo vidět, že je počestná.“ (24.04.2013)

Mám rád tyhle inteligentní komedie, které si vystačí s dvěma místnostmi, pár výbornými herci a mazaným scénářem. Tenhle ani nijak mazaný není, ovšem vůbec to nevadilo. Hugo Haas, s menší pomocí Věry Ferbasové, utáhl všechno sám. Na salvy smíchu to bohužel není. Za závěrečnou omdlévací scénu, za perfektního Sašu Rašilova s "chorobou" a za odvážný námět ten plný počet dát musím. (18.05.2018)

Dala jsem si po letech opáčko a musím přiznat, že se mi tahle komedie líbila ještě o fous víc než poprvé.. Spojení Martin Frič- Otakar Vávra- Hugo Haas se ukázalo jako šťastné a čas už jejich práci dávno prověřil.. Jedná se o výborný kousek o panu profesorovi a jeho utajeném kačátku, Hugo Haas a Věra Ferbasová jsou jedním slovem úžasní a moc se mi líbila i Světla Svozilová, no a závěrečná řeč nemá chybu, je totiž nadčasová..  A jen ještě dodám, že jsem se smála přesně v místech, kde se smál Saša Rašilov a to mě taky pobavilo.. (22.07.2024)

MRAVNOST je dalším projevem rodící se nesporné kvality českého filmu československé éry třicátých let. Už scénáristická trojice - Frič, Haas, Vávra - byla velkým příslibem, který Fričova režie dokázala ještě dále zhodnotit a posunout. Úsměvný ortel nad zbytky rychle se bortící secesní prudérie spolu s tím, že role vznikaly opravdu na tělo - je to evidentní z pracovní svěžesti jak realizačního štábu, tak hereckých protagonistů - nenápadně naznačuje nástup nové kultury druhé poloviny minulého století. Film umožňuje také pochopit, jak je možné, že řada herců, které z té doby známe z jejich dobových šarží diblíků, mladomilovníků, tragédů, zvládaných až na ochotnické úrovni, se o dvacet-třicet let později mění v nezapomenutelné koryfeje nové vlny klasického moderního filmu let padesátých až sedmdesátých. Uvážíme-li navíc, že film byl realizován v obvyklých drakonických technických i časových limitech doby, obdiv a radost, kterou pociťujeme po jeho zhlédnutí, se mění v zasloužený obdiv. Vynikající, v mnohém oproti jejich dobovému kontextu atypické herecké výkony Haasův, Mandlové i Ferbasové doplňuje nenápadný debut Jiřího Hlinomaze (podle fyziognomie obličeje soudě možného příbuzného herce a naivistického malíře Josefa Hlinomaze) a pozoruhodně vyrovnaná, vzorně provedená kreace Saši Rašilova. Svěží, rychlým spádem probíhající nápaditý děj dotváří skvělý dojem z komedie, která si v době svého uvedení kladla nanejvýš skromný cíl: pobavit co nejdéle co nejvíc diváků. Cíl, který nejenže byl dosažen, ale i - jak se dnes ukazuje - také nadčasově překonán. (24.04.2008)