Mravnost nade vše

MRAVNOST je dalším projevem rodící se nesporné kvality českého filmu československé éry třicátých let. Už scénáristická trojice - Frič, Haas, Vávra - byla velkým příslibem, který Fričova režie dokázala ještě dále zhodnotit a posunout. Úsměvný ortel nad zbytky rychle se bortící secesní prudérie spolu s tím, že role vznikaly opravdu na tělo - je to evidentní z pracovní svěžesti jak realizačního štábu, tak hereckých protagonistů - nenápadně naznačuje nástup nové kultury druhé poloviny minulého století. Film umožňuje také pochopit, jak je možné, že řada herců, které z té doby známe z jejich dobových šarží diblíků, mladomilovníků, tragédů, zvládaných až na ochotnické úrovni, se o dvacet-třicet let později mění v nezapomenutelné koryfeje nové vlny klasického moderního filmu let padesátých až sedmdesátých. Uvážíme-li navíc, že film byl realizován v obvyklých drakonických technických i časových limitech doby, obdiv a radost, kterou pociťujeme po jeho zhlédnutí, se mění v zasloužený obdiv. Vynikající, v mnohém oproti jejich dobovému kontextu atypické herecké výkony Haasův, Mandlové i Ferbasové doplňuje nenápadný debut Jiřího Hlinomaze (podle fyziognomie obličeje soudě možného příbuzného herce a naivistického malíře Josefa Hlinomaze) a pozoruhodně vyrovnaná, vzorně provedená kreace Saši Rašilova. Svěží, rychlým spádem probíhající nápaditý děj dotváří skvělý dojem z komedie, která si v době svého uvedení kladla nanejvýš skromný cíl: pobavit co nejdéle co nejvíc diváků. Cíl, který nejenže byl dosažen, ale i - jak se dnes ukazuje - také nadčasově překonán. (24.04.2008)

„Hm, ve fantazii! Prosím, zase ta fantazie! Má tady maminka fantazii, nebo mám já nějakou?!“ Tomu říkám rodičovská přednáška. Kázeň musí být! I když některé věci příliš mravně nevypadaly, třeba takové otcovo líbání se s dcerou na ústa, to vypadá dnes dost podivně…a když se nad dílem zamyslím celkově, tak víc věcí působí optikou současnosti přinejmenším zvláštně. Ale humor (ať už zamýšlený či ne) filmu rozhodně nechybí. Řada vtipných hlášek pobaví, své hraje i situační komika. Z postav film (nepřekvapivě) táhne hlavně Haasův Karas snažící se přebít voňavku na saku, dále Rašilovův Mach s chorobně nakažlivým smíchem, „kačátko“ Ferbasová vyučující sex-appealu a kotoulům či uplácející Boháčův doktor Jílovský („Dnes budete mít celou noc horečku! Já tady musím zůstat.“ - „Dobře, ale dostanu 50 korun.“). Jen z té Mandlové jsem měl mírně smíšené pocity…Ale to nic nemění na tom, že jde o kvalitní zábavu, kterou hodnotím solidními 4*. „Mrs…“ - „Gregor. How do you do?“ - „Promiňte, mně se udělalo…little…šoufl.“ (26.05.2019)

Především výborný Hugo Haas je pravým klenotem tohoto filmu. Jeho profesor hlásající mravnos, mravnost a nic než mravnost nade vše, což dovádí až k takovým extrémům, že doma zakrývá sochám a obrazům nemravné partie, a přitom je konfrontován se svou krásnou minulostí, která podle jeho mínění nezapadá do jím hlásaných pravidel, je okouzlující a Haas ho zahrál se sobě vlastním komickým mistrovstvím. (03.11.2007)

Vůbec ne špatná předválečná komedie, ve které excelují takřka všichni, na koho si vzpomenete - Hugo Haas, Věra Ferbasová, Světla Svozilová, Adina Mandlová (kterou jsem v těch brýlích nepoznal) a spousta dalších skvělých herců včetně Saši Rašilova, který se ve filmu v podstatě jenom směje ("HAHAHAHAHAHAHAHA.... To víte, to je ta má nemoc..." :D). A i když je příběh docela prostinký a v podstatě je jenom o záměnách a nedorozuměních (což jsme ve filmech viděli už mockrát), tady to funguje, hlavně díky výše zmiňovaným hercům. Mimochodem, i když snímek obsahuje také nějaké to poučeníčko směrem k divákům, nepůsobí to nijak kýčovitě a rozhodně je divák vstřebá lépe a přirozeněji než u stylu "tak a teď se tady postavím, začne hrát dojemná hudba a dám vám morální poučení". (20.01.2011)

Profesor Antonín Karas si hraje na velkého mravokárce, je předsedou Spolku pro povznesení mravnosti, a žije počestný život se svou manželkou Karolínou a dětmi Evou a Ivanem. Vadí mu parfémy, malování a také vyzývavé oblečení. Dokonce mu má být jako předsedovi Spolku odhalena busta, kterou tvoří sochař Konrád. Nicméně, pan profesor má jedno tajemství, které je v rozporu s jeho "Mravností nade vše". Jednoho dne do jeho mravně spořádané rodiny zavolá jisté "Káčátko" a je problém. Jedná se totiž o Antonínovu nemanželskou dceru Věru, která se narodila těsně před tím než Antonín poznat svou manželku Karolínu. Mamka od Věry zemřela krátce po narození své dcery. Antonín tedy prosí Věru, aby odjela na Slovensko, a že za ní přijede. Nicméně, Věra navštíví doktora Macha, od kterého se dozví, že paní Karasová hledá anglickou vychovatelku pro svou rozvernou dceru Evu. Věra se na tuto pozici přihlásí a všem v rodině vyhovuje, s výjimkou Antonína, který ze zjištění, že je nová vychovatelka jeho nevlastní dcera, dostane silnou nevolnost. O stonajícího pana profesora se začne starat Dr. Jílovský, který si myslí, že je pan profesor v pořádku, jen by to neměl s tou mravností tak přehánět. Mezitím Káčátko vychovává Evu tak, aby vypadala více jako slečna a měla sex appeal. Eva se navíc zamiluje do sochaře Konráda, který si jí začne všímat až poté, co se začne řídit radami své nevlastní sestry/vychovatelky. Věra to zase dává dohromady s doktorem Jílovským. Mravnost tedy dostane pořádně zabrat. Antonín si se svou nevlastní dcerou vyměňuje dopisy, a jednoho dne jeden z nich objeví Karolína a je oheň na střeše. Takový morální člověk a začne si s mladou vychovatelkou! Naštěstí se vše vyřeší a pak profesor, nyní předseda Spolku, veřejně odhalí svou bustu a také pronese velice poučný a praktický projev o morálce, ze kterého staré babizny, které jsou nejzapálenějšími členkami Spolku, trefí šlak. To nejlepší z celého filmu bylo tedy na konci.  (15.01.2024)