Mravnost nade vše

Jedna z nejlepších (nejen) prvorepublikových komedií. Jednoduchá zápletka s vynikajícími herci na malém prostoru s neutuchající hudbou, která dotváří neopakovatelnou atmosféru celého filmu. Skvělá parodie/ironie na "vše, co je mravné" v podání Huga Haase působí (téměř) uvěřitelně. Skvostná rodinka - žena, dcera a syn, jejíž poklidnou atmosféru zčeří příjezd nemanželského dítěte jinak zcela mravného profesora Huga Haase, tvoří základní osu celého filmu. Věra Ferbasová jako zlobivá dceruška a slušná vychovatelka s anglickými způsoby v jednom je osvěžením celého filmu. S Haasem s na plátně rozuměla, což o pár let později dokázala jako jeho filmová partnerka v další úspěšné komedii (Andula vyhrála). Zde tvoří pár s uhrančivým doktorem Ladislavem Boháčem, který zde ovšem působí trochu prkenně. Stejně jako některé úseky filmu. Je však třeba brát vše jako lehkou ironii na zaběhlé způsoby tehdejší společnosti, což divákovi umožní vychutnat si tuto komedii od prvních minut až do úplného konce. (17.01.2008)

Poslední muž, Poslední mohykán a Mravnost nade vše. Tyto tři kousky mnohým divákům poněkud splývají. Zatímco první dva jsou adaptací divadelní hry F. X. Svobody a obsahově jsou snadno zaměnitelné, protože v hlavní roli je tady především despotismus, Mravnost nade vše má blíž ke klasické filmové komedii. Netlačí tolik na pilu a nemoralizuje. Nehledal bych tam ani žádnou společenskou kritiku. Pokud pozorně sledujete hned úvodní vysvětlení jak se profesor do takové situace dostal, je vcelku snadné mu to lehké pokrytectví odpustit. Moralizování, odsuzování lidí, předpojatost a upjatost...tenkrát bylo těžké prokličkovat mezi jejich samozvanými aplikátory bez úhony. Pravda vítězí je fajn heslo, ale ona někdy taky ničí životy. Dnes to není o mnoho lepší; vyhnout se křiklounství a názorové vyhraněnosti různých skupin, se snaží nejen slabší povahy. A to často i za cenu neupřímnosti...říct pravdu znamená nechat se oštítkovat. Takže Mravnost nade vše může posloužit nejen jako velmi příjemná a chytrá komedie, ale i k úvahám, jak mravní a rovní jsme my sami. Z těch tří filmů, se mi jeví být nejlepší. (11.05.2024)

V priebehu dvoch dní vidieť dva filmy s Hugom Haasom, a to už sa limitne blíži trestu. Prvorepublikové filmy už ocenia iba nostalgici, a tento by nemali ani oni. Nie je na to žiaden dôvod. Remeselník Frič nakrútil s vtedajším obľúbencom publika a niekoľkými ďalšími hercami nepozerateľnú zlátaninu. Jediné, čo môžem urobiť, je o nejaké promile zraziť aktuálne 82 % hodnotenie. (03.02.2024)

MRAVNOST je dalším projevem rodící se nesporné kvality českého filmu československé éry třicátých let. Už scénáristická trojice - Frič, Haas, Vávra - byla velkým příslibem, který Fričova režie dokázala ještě dále zhodnotit a posunout. Úsměvný ortel nad zbytky rychle se bortící secesní prudérie spolu s tím, že role vznikaly opravdu na tělo - je to evidentní z pracovní svěžesti jak realizačního štábu, tak hereckých protagonistů - nenápadně naznačuje nástup nové kultury druhé poloviny minulého století. Film umožňuje také pochopit, jak je možné, že řada herců, které z té doby známe z jejich dobových šarží diblíků, mladomilovníků, tragédů, zvládaných až na ochotnické úrovni, se o dvacet-třicet let později mění v nezapomenutelné koryfeje nové vlny klasického moderního filmu let padesátých až sedmdesátých. Uvážíme-li navíc, že film byl realizován v obvyklých drakonických technických i časových limitech doby, obdiv a radost, kterou pociťujeme po jeho zhlédnutí, se mění v zasloužený obdiv. Vynikající, v mnohém oproti jejich dobovému kontextu atypické herecké výkony Haasův, Mandlové i Ferbasové doplňuje nenápadný debut Jiřího Hlinomaze (podle fyziognomie obličeje soudě možného příbuzného herce a naivistického malíře Josefa Hlinomaze) a pozoruhodně vyrovnaná, vzorně provedená kreace Saši Rašilova. Svěží, rychlým spádem probíhající nápaditý děj dotváří skvělý dojem z komedie, která si v době svého uvedení kladla nanejvýš skromný cíl: pobavit co nejdéle co nejvíc diváků. Cíl, který nejenže byl dosažen, ale i - jak se dnes ukazuje - také nadčasově překonán. (24.04.2008)

Upraveno v květnu 2020. Film Mravnost nade vše je satirickou taškařicí. S elánem si dobírá maloměšťáckou prudérnost, i s tím ostentativně bdělým dozorem nad zdárným procesím společenské mravopočestnosti. Přesto, nebo právě proto stále naráží jen na další předsudky mravního charakteru. Nezapomíná se ani na melodramatickou spotřebu filmového publika. Mravnost nade vše je škádlivé a uvolněně nadnesené filmové dílo, dochází zde k ladné choreografické součinnosti. Je to hřejivé a laskavé, naplno těžící z charismatu laskavého klauna a jedinečného slovního žongléra. Martin Frič, společně s pány Otakarem Vávrou a Hugo Haasem, představil lehký a svěží filmový výtvor, který dodnes dokáže pobavit a rozesmát. Hvězdou satiricky společenského klokotání příběhu je Antonín Karas (velmi příjemný Hugo Haas), vysokoškolský profesor a čestný předseda Spolku pro povznesení mravnosti. Hlásný amplion společenské morálky, do této pozice byl nenápadně zavát kdysi uzavřeným sňatkem, je dohnán a stíhán pečlivě skrývaným tajemstvím minulosti. Etika morálky ve službách pokrytectví dostává za vyučenou. Hlavní ženskou postavou je Věra Gregorová (příjemná Věra Ferbasová), profesorova nemanželská dcera a nová guvernantka jeho legitimních potomků. Lidská bytost se započala hlásit o ta svá nejzákladnější příbuzenská práva, studu i strachu navzdory. Významnou postavou je Karolína (zajímavá Světla Svozilová), profesorova věrná manželka. Ona je tou tichou silou, která manželovo morální ctění dostala na současnou úroveň zcela zaslouženého společenského významu. Přirozenost se sváří s výchovou. Významnou postavou filmu je Eva (zajímavá Adina Mandlová), profesorova legitimní dcera. Její život začíná určovat láska a lechtivé mrazení v podbřišku, bigotní mravopočestnost je tak objevování života na překážku. K výraznějším postavám zde patří také MUDr. Jílovský (příjemný Ladislav Boháč), rodinný lékař. Omamná vůně ženskosti zasáhne jeho vnitřní svět. Protože se neubrání stopám mravního pohoršení, je to on, kdo způsobí komplexní katarzi. Z výraznějších protagonistů je tady taktéž Ivan (zajímavý Jiří Hlinomaz), profesorův synáček. Je nejbezstarostnějším členem Karasovy rodiny, vždyť na svodech lásky lze také slušně vydělat. Z dalších rolí: profesorův nejlepší kamarád, důvěrník i jeho advokát JUDr. Mach (Saša Rašilov st.), autor bohulibého památníku mravnosti s lehkou melodramatickou vsuvkou, sochař Konrád (Mirko Eliáš), Karasovic služka Madla (Marie Ježková), jednatelka Spolku pro povznesení mravnosti s alkoholovým problémem Drážná (Zdeňka Baldová), či další a morálně odchýlené členky Spolku pro povznesení mravnosti Roubalová (Marie Ptáková) a Nyklasová (Milada Gampeová). Mravnost nade vše patří k těm nejpřehrávanějším pamětnickým filmům na českých televizních obrazovkách. Je to milé, lehce osvěžující dílko s laskavým klaunem v rozkošném zmatení jeho dosavadního způsobu života. Zábavné. (26.09.2009)