Dogani

Další názorná ukázka faktu jak je ta, na dokonalost si hrající, Korea prohnilá. Řemeslně skvěle provedená práce, ale pro mě tomu na plný počet něco chybělo. Něco, co má třeba So-won. Herci, až na jednu výjimku, byli skvělí, a že se jim asi určité scény nehrály zrovna lehce. Kamera výborná, soundtrack nevtíravý, ale prostě Gong Yoo... Já mu nevěřila. Celou dobu mi přišlo, že má absolutně pitomý výraz a nechápe, co se to kolem něho vlastně děje. Hrál v podstatě až těsně před závěrem, aby vzápětí na to hraní zase zapomněl. Z jeho role by se dalo vytřískat mnohem víc emocí a dát filmu to, co dal třeba Sol Kyung-gu do již zmíněné So-won. (07.12.2014)

Spravedlnost světem vládne. Tenhle film dokazuje, že svině jsou prostě všude, nejen u nás. Je jedno, jestli si někde (ne)nápadně grossujete prachy bokem nebo si hrajete s pindíkama školou povinnejch, prostě stačí mít konexe .. a jupyyy, svět je nádhernej. Možná vám na to nějakej trouba přijde, ale dobrý, nikdy nemůže být tak zle. Stejně jako v tomhle filmu. Člověk se prostě u těch asiatů happyendu nedočká.. (26.06.2012)

Korejci si zase došlápli na světovou kinematografii a udeřili na všechny ty filmy, které zaznamenávají stigmata daného národa a posunuli to opět o stupeň dalším, neprobádaným směrem. Už jenom tématem mi každý musí dát za pravdu. Během sledování mi bylo zatraceně ouha. Navíc jsem měl pocit, že spravedlnost a soudnictví v Jižní Koreji neexistuje. Jinak nedokážu pochopit, co se zde dělo. Lhostejnost, vztek, nenávist. To všechno ve filmu je. Pokud si někdy budete stěžovat na české soudnictví a budete mít pocit, že se na Vás podepsala křivda, tak si pusťte Dogani. Takovou křivdu jste totiž ještě neviděli. (07.10.2020)

Po delsi dobe opet nesmirne pusobive nove korejske drama, ktere se mi porad nedari dostat z hlavy. Mel jsem na tento film referat ve skole kratce po jeho korejske premiere, takze jsem vedel, co me ceka, az si to pustim. Nejspis proto mi to trvalo tak dlouho, nez jsem nasel tu spravnou naladu pro tenhle emocionalni granat. Citil bych se mnohem lip, kdyby to nebylo podle skutecnych udalosti. (29.08.2012)

Toto bol prvý film, s podobným námetom, pri ktorom som neplakala...Otázka je prečo? Počas celého filmu som bola tak neuveriteľne nahnevaná a vytočená a pocit bezmocnosti vo mne stúpal ako keď idete vo výťahu. Príbeh posilnený faktom, že je podľa skutočnej udalosti bol natoľko zaujímavý, že som dokázala prehliadnuť fakt, že nepozerám filmy, v ktorých sa ubližuje deťom. Nemala som čas sa na tým zamýšľať. Myslím, že herci mladiství a aj dospelí v tomto filme odviedli také herecké umenie aké som dlho nevidela. Dvojičky, úžasný pán učiteľ či všetky tri deti. Je to skoro 10 hodín, čo som videla ten film, no neviem prestať na to myslieť. Úžasné, smutné, znepokojujúce. 100% (pravdaže pri filme som neplakala ale o pol hodinu neskôr som sa pustila do fňukania, no čo, ja sa asi v tomto ohľade nezmením) (10.11.2012)