13. komnata - Série 1 (2006) (série)
Režie:
Janek RůžičkaObsahy(1)
Daniel Landa je jednou z nejvýraznějších a taky nejkontroverznějších postav českého showbyznysu. Na začátku devadesátých let byl známý rasistickými texty ve skupině Orlík, která se stala kultovní kapelou českých skinheadů. Dnes zpívá písničky Karla Kryla, mluví o lásce k bližnímu a o Bohu. Považuje se za velmistra svého vlastního řádu Ordo Lumen Templi, řád Chrámu světla.
Známý novinář a moderátor Petr Šimůnek pátrá po tom, kdo je opravdový Daniel Landa. Dá se mu jeho přeměna věřit? Co ho k ní přivedlo? Cestu do jeho třinácté komnaty zkoumá metodou konfrontace různých jeho rolí - Landa autor mystického muzikálu a partner, Landa vlastenec a manžel Němky, Landa závodník a zakladatel řádu, Landa rváč a otec.
Filmový štáb provází Landu na Vyšehrad. Zde, v kostele, ve kterém zakládal Řád a zpíval Kryla konfrontuje Petr Šimůnek jeho dnešní humanistickou ideologii a jeho proslulou náckovskou minulost. Do diskuse se přidává i náhodný chodec a zpěvákův sympatizant. Natáčí se na tréninku thai boxu a automobilových závodech. Petr Šimůnek zkoumá Landovo rodinné zázemí. Proč zpěvák stále vyhledává riziko, vzrušení?
Daniel Landa s manželkou Miriam spolu tvoří muzikály a koncertní představení. Po představení muzikálu Tajemství hovoří o svém partnerském vztahu. Jaký je Daniel Landa v roli otce a manžela. Jak si rozuměl s vlastním otcem?
Jednotlivé situace slouží Petru Šimůnkovi jako různé zčásti kontroverzních úhly pohledu na fenomén "Landa". Jako pět různých dveří do třinácté komnaty, kterými postupně nahlížíme dovnitř a dozvídáme se více o tom, co a proč ho přivedlo Daniela Landu k přeměně od praotce skinheadů k zakladateli humanisticky orientovaného řádu. Tato přeměna je pravdivá, ale neznamená zcela zásadní posun v jeho povaze a zaměření, které je však nyní zpracováno v pozitivnější podobě než v době jeho začátků. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (54)
Lidé už se asi navždy budou dělit mezi tři tábory - první, kteří Landu žerou, druzí, co by ho nejradši viděli ležet s rozsekanou hlavou v příkopu a třetí, kterým je to šumák. Já sám se řadím do té třetí skupiny. Na základce se mi jeho písničky nějaký čas, než jsem objevil další styly a interprety, líbily a jeho minulost (nedokáži říct, jestli dobrá nebo špatná, protože o tom zase až tolik nevím) nechávám u ledu - tak je to asi nejlepší. Co se týče dílu, docela mě zaujal. Rozhodně víc, než jiné z tohohle cyklu (ale 13. komnat jsem celkově moc neviděl...). ()
Tento cyklus dokumentů (medailonků či profilů) o neřestech či potížích známých osobností hodnotím jako celek, jako projekt. Pravda, některý dokument je lepší než jiný, ovšem to jistě záleží na tom, jak dobrý, špatný, či pestrý příběh si pro nás připravil daný protagonista. [8/1O] Daniel Landa: neznám / vadí mi / neutral / mám rád ()
Následky svých činů si člověk nese až do hrobu. Landa jako zakladatel české White Power scény, z které se po rozpadu Orlíku stala scéna neonacistická, se možná změnil a za své činy se chce kát. Nemůže ovšem čekat, že na to lidi zapomenou a přestanou mu to vyčítat jenom proto, že mu bylo tenkrát osmnáct a byl nerozumný. Zajímal by mě názor romů, kteří na vlastní kůži pocítili porevoluční náladu v Československu, kam "slavná" skupina Orlík vypouštěla jeden rasistický hit za druhým a veřejnost je oceňovala předními příčkami hitparád. Matásek, který se choval uplně stejně a bylo mu "společensky odpuštěno" se úplně distancoval od jakékoliv kontroverze a přestal být, jako pěst na oko. Landa si musí zakládat řády a hrát si na mesiáše, pak se nemůže divit, že se mu lidé vysmívají. Landa sám neodsuzuje neonacisty a rasisty, pak se nemůže divit, že mu lidé nevěří. 60% za čistě dokumentární vlastnosti a otázky přímo na tělo, od dnešního šéfa Hospodářských novin a názory mého oblíbence Jiřího X. Doležala. ()
Daniel Landa je geniální textař i zpěvák. Dříve jsem měl rád dokonce i jeho názory (bohužel). Nicméně teď už je to člověk, kterému nevěřím ani slovo, nevěřím mu že se polepšil a když někde hovoří, tak mi příjde že není sám sebou. Když byl v Orlíku, tak z něj řvala upřímnost ( i když hnusná). Teď se akorát skrývá, ale své minulosti neunikne... Češi neumí odpouštět a v jeho případě cítím, že to je snad dobře. ()
Za časů mých bohémských štúdií, jsem navštěvoval seminář dětské literatury, o který byl obrovský zájem, neb jsem tam byl sám. Z toho důvodu jsem navštěvoval dvouhodinové disputace o dětské literatuře u vedoucí v kabinetě, již jsme zvali pro její rozevlátý styl Karolínou Světlou, popřípadě Boženou Němcovou. Jednou jsme takto zabrousili na téma sexuality v literatuře pro děti. Jednalo se o to, že jsme se shodli na faktu, že daná kniha, o níž jsme diskutovali, by spíše vyhovovala mládeži od sedmnácti let, nežli dětem od třinácti, jak bylo doporučeno na přebalu. Já jsa zpitoměn dvouhodinovým monologem o dětské literatuře, zabrblal něco v tom stylu, že bych knihu doporučil i devítiletým. A nastalo drama. Světlá-Němcová a celý národ s ní se vztyčila, pozdvihla výstražně ukazováček a mocným hlasem na mě udeřila:“TAK TO POZOR, PANE KOLEGO, TAK TAKHLE TEDY NE!“ ()
Reklama