Zulu

Pokud chcete zjistit, co se děje ve stoce, nemůžete stát na břehu. Musíte do ní skočit i za cenu, že se stanete její součástí.. Drsná krimi na pozadí svědomí „duhového národa“, kde si každý v sobě nese nějaké to trauma a taky otázku, jestli byl větším zlem apartheid, či kriminalita, zakořeněný rasismus a rozevírání nůžek sociální nerovnosti spjaté s jeho koncem. Salle sice mírně poztrácí na naléhavé autenticitě zablouděním do sfér „vyšších zájmů“, ale neokoukanost prostředí a proti srsti diváka jdoucí noirové prvky plní funkci odpustku dokonale. No vida, Legolas sundá paruku, namaluje kruhy pod očima, párkrát ulízne z pleskačky a rázem si vykračuje na cestě vlastní herecké rehabilitace, nicméně na klub sira Laurence Oliviera bych to ještě neviděl.. (03.09.2014)

Ačkoliv je těchto filmů jako much, občas nějaký z té hromady jasněji zazáří. Nepoznatelný (téměř) Whitaker s Bloomem rozjedou v JAR coby vyšetřovatelé závažných zločinů pátrání po vrahovi mladé dívky. Ale čím hlouběji se do pátrání noří tím více zjišťují, že zde ani tak nešlo o sexuálně násilný akt jako spíše o drogy. A když jde o drogy, jde o velké prahy. A když jde o velké prachy, jde o kejhák, protože do takovýchto záležitostí jsou už často zapletena hodně velká zvířata, která štve když jim někdo kazí kšefty. Zulu je řemeslně zvládnutý thriller ze sluncem rozpálené Afriky a film příjemně uběhl a celkem reálně skončil. Jen jsem si celou dobu říkal jak v tom všem byl zapletený Krejčíř coby největší mafoš v JAR (jak je u nás preznetován) .-)! Dávám 4 neznámé molekuly! * * * * (02.04.2016)

Zase tak mě to neomráčilo. Jestli takhle vypadá Jihoafrická republika, pak těžko hledat horší místo k životu. A ono se to tváří - trošku -, že vypadá. Herci jsou výteční, ale příběhu jsem neuvěřil. Není to čistá gangsterka, v níž na reálných reáliích tolik nezáleží, a není to ani věrohodný snímek reality této země. Zůstalo to viset jaksi mezi - tím nevěřím ani jedné rovině. (09.05.2015)

Navzdory prosluněnosti hutná kriminálka na pomezí noiru a moderní severské školy, která těží a zároveň i trochu dojíždí na nastavování zrcadel důsledkům a pohrobkům apartheidu. Těží ve smyslu, že to díky tomu není jen další tuctová syrová žánrovka "o nějakých hrůzách". Dojíždí ve smyslu, že tvůrci v závěrečné třetině tlačí na pilu "přesahovitosti" přes míru toho, co ještě klasické žánrové mantinely snesou. Nebyl by to problém u Města bohů, Elitní jednotky či Metro Manily; to ovšem nejsou hlavně a především temné kriminálky držící se zuby nehty všech (ne)psaných žánrových pravidel. PS: Kdo by to byl řekl, že zrovna Bloomovi tak sedne role vagabundí macho policejní trosky? (28.04.2014)

Syrová a velmi autenticky vypadající variace noir detektivky z Jižní Afriky. O to zajímavější je ta okolnost, že ji natočil Francouz a do hlavních rolí obsadil dva známé americké herce. Specialista na krimižánr režisér Jérôme Salle natočil opravdu strhující film v ryzím klasickém dějovém rámci, držící se žánrové šablony. Detektiv outsider, tak trochu lidská troska mající problém s autoritami, se svým životem i přístupem k práci (překvapivě přesvědčivý Orlando Bloom) a jeho starší parťák pokoušející se jít nelehkou cestou Mandelovského principu odpuštění (znamenitý Forest Whitaker a jeho minimalistické mimické výrazivo). Velkou předností je vývoj postav a postupné odkrývání toho, co si sebou nesou z minula. Přidanou hodnotou je ovšem zasazení do kontextu prostředí, v němž chcete-li porazit prohnilý systém, nesmíte se držet západní etiky, nýbrž naopak musíte vzít spravedlnost do vlastních rukou a bojovat prostředky, které používá druhá, zločinecká strana. Vjem autenticity je podpořen silnou mírou naturalismu, explicitně zobrazeného násilí, stejně jako treba použitím mixu angličtiny, slangu a afrikánštiny. O tom, že dědictví apartheidu je velmi bolestivé a jihoafrické společnosti se s ním nepodařilo vypořádat ani po jeho svržení, se jistě dá natočit klasické drama, nápad zasadit do tohoto kontextu temně detektivní žánr se jeví jako velmi funkční. Stejně jako propojení života ve slumu s prací policie na rozkrývání případu vražd. Svou syrovostí a atmosférou mi to připomnělo nejspíš brazilské opusy Město bohů či Tropa de elite. Tohle je jeden z nejlepších počinů v tak hojně zastoupeném žánru z celého minulého roku. (28.04.2014)