Hořící keř

O Hořícim keři se toho mnoho napsalo, takže jsem se docela těšil, až ho konečně HBO bude vysílat. První díl mě totálně zklamal, protože byl o ničem. Asi každej, kdo žije v ČR (nebo i v SR) a má aspoň nějakej všeobecnej přehled, určitě ví, že žil nějakej Palach a ten se v roce 1969 upálil. Přesně toto vám 80 minut sděluje první díl seriálu. Byla to šílená nuda, která asi nikoho nemůže překvapit (těžko očekávat, že se třeba Palach po tom svym ohnivym extempore uzdraví), takže jsem si řek, že na další díly se ani dívat nebudu a seriál ponechám bez hodnocení. Hysterie okolo seriálu ovšem neustále rostla a když jsem pořád někde čet, jaký je to geniální dílo, který by měli všichni vidět, tak jsem se nakonec dokopal k tomu, že jsem zkouknul i další 2 díly. Druhej díl byl naprosto o hovně a jediný, co mi z něj utkvělo v paměti, byla proměna Ivana "karlím vola" Trojana. To jsem tak nějak tušil od začátku, že on prostě nemůže hrát zápornýho fízla. Třetí díl mi připadal asi nejlepší, ale to bylo možná tim, že jsem se nedíval na televizi, ale pěkně na kompu, kdy jsem jsem vedle v okně v DOSboxu pařil Jagged alliance. Akorát jsem na konci zase kroutil hlavou nad tim, že je divákovi předhazováno, že o pád komunismu se zasloužila nějaká parta vlasatců, co si v hospodě hráli na disidenty. Opravdu nevim, za co všichni rozdávaj 5 hvězd. Snad bych to pochopil u někoho, kdo se díky tomuto seriálu právě dozvěděl, že tady před lety vládli nějaký komunisti a že ten život tenkrát vypadal prostě trochu jinak. Spíš mam pocit, že tady všichni rozdávaj 5 hvězd, protože dát Palachovi 5 hvězd je prakticky povinnost. A kdo mu 5 hvězd nedá, je komouš, vyvrhel a nepochybně i agent KGB, což si může ověřit každý, kdo používá siderické kyvadlo Petra Cibulky. Já osobně nepovažuju za nic obdivuhodnýho, když se někdo zabije (a ještě navíc takhle blbě), takže nebudu rozdávat hvězdy z nějaký pochybný úcty k Palachovi. Docela by mě zajímalo, jestli by byli podobně oslavováni třeba Gabčík a Kubiš, kdyby se na protest proti Heydrichovi upálili. Dávám 2 hvězdy za pár docela slušnejch hereckejch výkonů a jakous-takous atmosféru v závěrečnym dílu. (14.03.2013)

herecky Táňa Pauhofová fajn ostatný nie až tak moc výrazný, občas nejaké tie dramatické scénky majú dobrý nádych ale v konečnom výsledku nedokážu patrične vystužiť tento smutný príbeh, je to celé strašne schématicky uvlečené bez väčšej režisérskej invencie, skutočnej dravosti, či údernosti a hlavne na takej rozsiahlej minutáži, tie umelecky podané neustále odrazy ľudí v oknách, zrkadlách bez hĺbky, úplne zbytočné, Agnieszka Holland stále pre mňa ostáva dosť precenená režisérka, z tohto sa dalo vyťažiť ďaleko viac /60%/ (02.02.2014)

Tak tomu říkám kvalita, dlouhou dobu jsem se Hořícímu keři vyhýbal, hlavně kvůli délce. Nelituji ani minuty, protože doba komunismu je zpracovaná velmi dobře, do toho perfektní hudba, herecké výkony a dokonalá atmosféra. Jednu hvězdu strhnu za tu extrémní délku, věřím, že by se to dalo o pár minutek zkrátit, najdou se bohužel i slabší místa. To ale kvalitu scénáře a hlavně příběhu vůbec nesráží, HBO bývá záruka a toho se začnu držet .. 8/10 = 88% (08.10.2014)

" Všichni jsme mezi mlýnskými kameny." "Pro politika je pravda to, co je prospěšné pro lid." Paní Agnieszce se podařil malý zázrak - přemístila mě na okamžik do krajiny mého dětství. Tam, kde křeček kousal a lechtal, pro mlíko se chodilo s bandaskou a pro pivo do džbánku. Ale také do míst špinavých šedivých ulic, oprýskaných fasád a ruských tanků, kde jinak skvělý soused mohl být i donašeč a soudruzi byli mocní, protože je chránila strana a vláda. Před očima se nám odvíjí příběh. Na scénu přichází mladý student filosofie. Jeho příběh známe, ale jak zasáhl jeho nejbližší, co všechno rozpoutal? Dostáváme se mezi obyčejné lidi, jako je paní Palachová, ale i vysoce postaveného majora, který propouští zmlácené studenty a vrací vytištěné letáky. A také mezi kolegy polapené ke spolupráci pod pohrůžkami a vydíráním. Dobrý film se pozná podle dvou věcí. Za prvné - není co ubrat. Všeho je akorát, nic nepřesahuje, ale kdyby tam kousek chyběl, už by to nebylo ono. A za druhé - musí ve vás zůstat ještě dlouho po tom, co skončí titulky. A to se u Hořícího keře povedlo. Není tam přehnaný patos, najdou se i milé úsměvné momenty, všechno je přirozené. Oceňuji přístup tvůrců, kteří se nesnaží o hraný dokument, ale vědomně používají filmový jazyk pro ucelenou výpověď. Nejásám a nekřičím, ani nechřestím klíčemi, ale tiše říkám "Děkuji!" (07.03.2014)

Dva nejtěžší úkoly, tedy vyhnout se bezmyšlenkovité obžalobě a nespadnout do Hledání ztraceného času, vyšly na jedničku. Od poznávání jednotlivých charakterů jsem se přes snahu o alespoň částečné porozumění těm zápornějším z nich dostal až k momentu, kdy jsem visel na každém slově či gestu Pauhofové i Pokorné a jen si přál, aby tenhle příběh mohl mít jiný konec, než jaký mu dějiny určily. Jen mě mrzí, kolik motivů si na svá bedra bere ve studentské linii Vojta Kotek. Je jich totiž až příliš a co hůř - nedokáže jediný z nich uhrát se ctí. (27.03.2016)